Poslouchám tmu

Jakou mi hraje melodii

Je v ní kousek z tebe i ze mě,

napětí drátů ve zdi, 

všechna ta krev, 

která tudy teče

a oživuje blikající přístroje, 

proudy nul a jedniček, 

které lítají všude kolem mě,

ten podivuhodný jazyk, 

kterým si mezi sebou povídají

 můj a tvůj mobil. 

Mohla bych Ti poslat zprávu 

přes satelit, který lítá

někde ve stratosféře

a hrát si s tebou, 

jakože tu nejsem

a i ty jsi mi vzdálený. 

Ale radši Tě obejmu

a pošeptám Ti do ucha

něco ze svých tajných přání. 

Přece jen jsme lidé

a to, co nás přitahuje

je víc než elektromagnetické pole. 

Nebo ne?