Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 439 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+12 neviditelných
Lov v dešti
datum / id28.06.2020 / 508465Vytisknout |
autorPentlochnap
kategoriePovídkyDalší dílo autora
témaSci-fi
zobrazeno38x
počet tipů0
v oblíbených0x
zařazeno do klubůFantasy a sci-fi,
Prolog

Po přečtení povídky "Nebezpečný flash disk" mne napadlo tohleto malé ohlédnutí za cybepunkem.  I když to mělo být akční a rychlé, tak se mi to nějak vymklo a je to docela ukecané. Otázkou je zda pokračovat?


Takže co myslíte?


Jo a stojím hlubší a konstruktivní kritiku, přesto, že mi to v tuto chvíli zdejší systém neumožňuje nastavit.

Lov v dešti

Pršelo. 

Jako ostatně poslední dobou skoro pořád. Nepřerušované, souvislé proudy vody se táhly z nízkých mraků až zem, a voda ředila všechno to svinstvo a špínu.

Prý to souvisí s globální změnou klimatu, jak tomu ti chytráci říkali. Horší bylo, že s tím nic nedokázali udělat. Je úplně jedno, jak tomu kdo říkal, svět se topí ve sračkách a nevypadá to, že by se z nich měl vynořit. 

A pak jsem tu byl já v dešti a tiše si přemýšlel. Seděl jsem na střeše čtyřpatrového činžáku a čekal na klienta. 

Ideální místo. Pro mne ideální. S dokonalým výhledem. 

Stará sedlová střecha z recyklátových sklokeramických tašek posazená na ještě starším zchátralém baráku. Bylo to levnější, než neustále záplatovat popraskanou izolaci na ploché střeše a ještě nějakou dobu to vydrží. Co bude pak, nikoho nezajímalo. Možná už žádné pak nebude, pro nikoho.

Tady a teď ta střecha význam měla, aspoň pro mne docela důležitý. Měl jsem z ní připravené čtyři únikové cesty. Ta pátá se snad ani cestou nazvat nedala, ale použiju ji taky, pokud to nepůjde jinak. 

Vypadalo to, že klient má zpoždění. Normálně si v tento den a touto dobou už kupoval svou obvyklou dávku fetu. 

No nevadí, počkám. Netrpělivost se v mém oboru nevyplácela. 

Klient byl dost bohatý na to, aby si nechal dopravit jakoukoli drogu až domů. Diskrétně a se zárukou kvality. Tenhle jeho pravidelný výlet do ghetta byl spíš rituál, který k jeho fetu patřil. Navozoval si tak tu správnou atmosféru.

Konečně. Konečně do tmavé uličky zabočilo auto a po několika metrech zastavilo. Klientův rituál začínal. Z auta se vyhoupli dva bodyguardi a rutinně obhlédli okolí, jeden z nich roztáhnul obří deštník a teprve potom se z auta vysoukal můj klient. 

Do malého zavalitého muže neurčitě asijských rysů na tvarohovitě bledém obličeji by asi nikdo neřekl, že je nejmladším potomkem rodiny, která vládne místní triádě.

Tou dobou už jsem na mé střeše ležel, zbraň připravenou a kolimátorem na boku jsem si letmo zkontroloval situaci. Za malou chvilku jsem hodlal ten jeho rituál oživit. 

Přistihl jsem se, že se usmívám. Byla v tom velká dávka ironie. 

Triáda obchodovala se vším co vynášelo - drogy, lidské orgány, bílé maso, zbraně a samozřejmě i biotechnologie. Dostali se tak daleko, že na černý a šedý trh dodávají celé výrobní a rekonstrukční linky. Jejich bodyguardi byli chodící reklamou. Byli to nejlepší a nejnovější co na trhu bylo.

Pokud jsem dokázal zjistit, tak zrovna tihle dva, co doprovázeli mého klienta měli samozřejmě samozřejmně řadu standardních úprav. Je jasné, že v téhle branži jsou věci, jako je podkorový pancíř, rozšířené vidění, nebo překlenutý reflexní oblouk samozřejmostí, ale tihle hoši byli dál, mnohem dál. Některé úpravy byly i dost za hranou. Stručně řečeno byly nelegální ve většině států a území korporací na zemi i mimo ni, a to už je co říct. 

No já sám taky nejsem zrovna svatoušek a mám pod kůží pár překvapení. Musím, protože chci přežít. Jenomže já se ale snažím, aby ta moje byla vidět co nejméně. Určitě nestojím o oční duhovky s jednorožcem, jako nějaký teenager.

Tou ironií bylo to, že na tuto zakázku použiju starou ruskou pušku Dragunov ráže 7.62 mm. Její původní majitel, jeden z posledních lovců na zemi, ji nijak neupravoval, jen vyměnil původní vojenská mířidla za jemnější a přesnější a já to tak nechal. Nepovažuji se ani za zelenáče ani za idiota a nehodlal jsem urážet ani sebe ani pušku optikou, laserem nebo noktovizorem. Jen jsem na bok přidělal kolimátor a doplnil menší tlumič. Stačil malý, protože v bubnování kapek deště se zvuk nikam daleko neponese.

Ráži zbraně jsem volil nejmenší možnou, abych se bez potíží zasáhl cíl i v tom největším lijáku a přitom nemusel tahat kdovíjak těžkou pušku. Na klienta mi to stačilo a na bodyguardy nebudu mít čas a i kdyby, musel bych na každého použít aspoň protitankovou střelu.

Z předchozích pozorování jsem věděl, že mám k dispozici dvě střelecká okna. Obě těsně u auta. Jedno když si klient jde pro fet a druhé, když se s ním vrací. 

Bylo to jednoduché, nebo to tak vypadalo, aspoň ze začátku.

Situaci jsem viděl dokonale i proto, že jsem měl upravené oční čípky. Měl jsem tak rozsah vidění protažený i do delších vlnových délek. V prvním okně jsem si klienta zkontroloval,  všechno bylo jako obvykle. V tom druhém jsem vystřelil. 

A tím začalo jít všechno úplně šejdrem.

V okamžiku výstřelu se přímo nad námi zablesklo. Jaká je asi šance, že se něco takového stane? Jedna k milionu, nebo ještě menší? Náhoda je svině!

To dobré na tom bylo, že zvuk výstřelu,nebo to co po něm zbylo, poté co prošel tlumičem mohl být snadno zaměněn s hromem, který bezprostředně následoval. Všechno ostatní co následovalo, bylo to špatné.

Klient sebou při blesku znatelně trhnul a ránu schytal do stehna. Tohle nebylo zrovna podle plánu.

Určitě to nebyla smrtelná rána, a to ani kdyby mu střela roztříštila stehenní kost. Díky moderním biotechnologiím může oprava takového zranění - ano dnes se tomu říká oprava - trvat řádově hodiny. Jeho rodina se o to jistě ráda postará. Takže do rána bude mít nohu jako novou a možná ještě lepší než dřív.

Další špatnou věcí byl ping dopplerova radaru, který jsem zaznamenal asi dvacet milisekund po výstřelu. Počítal jsem s tím, že klientovo auto je nedobytná pevnost, ale že by měl v autě výkonný vojenský systém mne nenapadlo.

Tak jako jsem si zjistil informace o klientových bodyguardech, stejně jsem zjišťoval a ověřoval informace o všem dalším. O jeho autě taky. Jenomže tady jsem narazil. I když jsem úplatky nešetřil a někdy jsem rozhazoval peníze doslova plnými hrstmi, v tomto případě nepomohlo nic. Jen vágní řeči o tom, že to je pevnost na kolech, obrněný kolos a pár dalších přídomků. Jako by auta politiků, šéfů korporací a jiných mafiánů nebyly.

Proto jsem akci utajil, jak jen to šlo. Proto jsem nepoužil žádný aktivní sledovací prvek. Proto jsem měl nachystané čtyři, možná pět únikových tras.

Nebezpečí jsem eliminoval na nejmenší možnou míru a připravil se na všechny možnosti, co mne napadly. 

Teď byl čas použít trasu, která mne co nejrychleji dostane ze střechy. Protože pokud má v autě dopplerův radar, tak musí mít i ...

Jedna: v první sekundě jsem skočil na okraj střechy, chytil se připraveného lana a zacvaknul karabinu.

Dva: v druhé sekundě jsem třemi dlouhými skoky slanil na až zem 

Tři: odpoutat už jsem se nestačil, střecha vybouchnula efektním a oslnivým zábleskem a všude kolem svištěly sklokeramické úlomky jako projektily. Tlaková vlna mne odmrštila, ale lano mělo kevlarové jádro a tak ještě než definitivně shořelo, mne na okamžik podrželo. 

… rakety.



Když přicházela úzkou chodbou krátce se usmála do kamery. 

Chodba nebyla úzká jen tak pro nic za nic. Stěny byly nacpané seznory, scanery a snímači všeho možného, abych si o potencionálnímu zákazníkovi udělal alespoň prvotní obrázek. A taky toho co si nesl pod kůží - vylepšení, upgrade, zbraně, obranné systémy a tak podobně. Všechno samozřejmě spojené do slušně výkonné UI, specializované UI na rozpoznávání a identifikaci osob.

Tentokrát jsem příchozí osobu poznal na první pohled a na výstupy ze snímačů jsem se nemusel ani podívat. Nebylo proč, její upgrade byl o několik tříd lepší než všechny moje snímače dohromady. 

Kdo by neznal dvě stě letého člověka?

Přišla do mé starosvětsky zařízené kanceláře a beze slova se posadila na nepohodlnou židli naproti stolu. Tvář, směsici antické krásy a klasicky krásných žen, bez výrazu. Snad jen lehký úsměv prozrazoval, že se nemám čeho bát. Zatím.

“Nabízí se otázka, proč zrovna já?” zeptal jsem se přímo. 

 

Probudila mě bolest hlavy, musel jsem se praštit při tom jak to se mnou fláklo. 

Takže to sice zatraceně bolelo, ale přežil jsem.

 

Časový údaj v levém spodním rohu zorného pole říkal, že jsem byl v limbu ani ne vteřinu. Postavil jsem se a v zádech mi ruplo až jsem zakoulel očima. Zatím dřímající software v prodloužené míše usoudil, že mám zájem o spektrální anylýzu šlehajících plamenů a promítnul mi je na sítnici.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.07.2020 09:27:41dát kritice tipPentlochnap

Dobrý den ještě jednou,

nedotklo se mě to, to určitě ne. Mám rád krititku a zvlášť tu konstruktivní. To co nemám rád je poplácávání po ramenou, to je špatně, protože to člověka nikam neposune. Můj velitel říkával "Pojebem k vyšším metám" a svým způsobem je to pravda. Takže kritiku beru.

A ty texty tedy mne opravdu zajímají. Když byl aktivní portál Palmknihy, kde publikovali amatéři přečetl jsem tam kde co (Glock Terminatorson je nezapomenutelný). Teď marně hledám, co by stálo za přečtení. Tady jsem přečetl nějaké povídky, ale co se týká kvality mají dost co dohánět. 

Takže pokud mne nasměrujete na slušné texty tohoto ražení, budu jen rád. 

01.07.2020 19:06:59dát kritice tipK3

Možná se tě to dotklo, chápu. Ber to z mého pohledu, cyberpunk mi moc neříká jsem ze staré školy. Ale chápu, jsi-li přímý vyznavač žánru, tak se specializuj a nenech se odradit, ať to v té oblasti někam dotáhneš. Dřív se často povalovaly sešity se sci- fi po trafikách bez zájmu, něco jako rodokapsy. Ale od té doby již uplynulo pár let, nemusí to být. Chápu, že i v té oblasti jsou špičková díla. Máš-li to rád nenech se odradit, já jsem zase vyznavač Boba Dylana a taky nemám rád když mi na něj někdo šáhne:).

01.07.2020 15:43:27dát kritice tipPentlochnap

Zdravím Vás a děkuji za kritiku.

Že by se to hemžilo nějakýi odbornostmi jsem si nevšiml. Pár termínů patřící k cyberpunku, ale to je vše.

Bude potíž v tom, že já jinou literaturu než fantastickou nečtu a ani nepíšu. Snad jen některé odborné texty nutné pro práci.

Spíš mne zaujalo mínění, že je trh i písmák zamořený takovými povídkami. To by mne skutečně zajímalo. O volném thnu s fantastickou literaturou jakýsi přehled mám a tak mi jde především o texty tady na Písmáku. Můžete mi něco doporučit, nebo mne navést?

V každém případě děkuji.

30.06.2020 21:47:08dát kritice tipK3

Hned za druhou větou by byl vhodný nový odstavec. ...až /na/ zem. Ve sračkách; jde jistě napsat vhodnějí, zvlášť před poetickou větou, která následuje. ...vybouch/nu/la... Když úzká chodba, tak by mělo být vyjádřené jak úzká, když se tam vešly všechny ty přístroje, tak asi tak moc úzká nebyla...

Není to ode mě žádná konstruktivní kritika, tu nečekej. Jenom osobní názor. Upřímně, četl jsem jenom proto, že to je bez kritiky a chtěl jsem si něco přečíst. Tenhle žánr, tak jak je předkládán v současné době, mě vůbec nebere. Všelijaké ty názvy přístrojů, ač skutečných nebo vymyšlených, kterymi se to tu docela hemží mě nic moc neříkají a neohromují mě. Takže mě to nenadchlo. Ale je to hlavně tím, že podobnými povídkami je zamořený trh i Písmák a aby ses opravdu prosadil, muselo by to něčím mimořádným vyčnívat nad ostatní.

Proto můj upřímnej názor je, nepokračovat a to ve vlastním zájmu. Zkus napsat nějakou kratší věc ze současnosti a věř mi, dá se fantazírovat a nemusí to být sci-fi. Rád si ji přečtu.

Asi jsem tě nenadchnul, že? Ale z toho si nic nedělej a nemusíš na mě dát:).



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.