Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVistárie
Autor
back up
To bylo tehdy,
když jsem zabalená v kostičkovém plédu
popíjela bílé víno
a ty ses nemohl nabažit mých očí a mého těla
a sypal vistárie kolem mých nohou.
Dnes večer dřevnaté stonky prorůstají
zárubně
a okenní římsy obtáčí popínavé liány.
Už nepoznávám naše město.
Ulice se zaplňují pralesními lidmi
s chlupatými lusky místo očí
a listnatou hlavou.
Jejich jazyk je neznámý,
jejich ústa mluví,
slova zaplňují prostor
a přehlušují zvuk pukajících plodů
vistárie.
11 názorů
Zajímalo mě, kdo že se to zabývá rostlinou ze starých japonských haiku a byl jsem tvou básničkou příjemně překvapený. Tip.
Vytratila se láska a zhořkl Ti celý svět. Myslím že je to dobře napsané, jen naznačené nedořečené. Jde to od někud někam, květy se proměnili v plody. Uzavřel se cyklus. Volný verš má dynamiku, napětí.
Fajn.
Výborný, výborný. Nebudu to rozebírat, chci si uchovat ten obraz. Tip a.
Začátek psaný kurzívou bych nemusela, obzvlášť čtvrtý verš je teda značně klišoidní :-) ale zbytek, to je radost číst. Krásné metafory.
Je to takovej vír , do kterýho jsem pad-ta báseň. Vír různých úrovní proudů. Asi proto, že vistárie pro mne osobně hýří asociacemi. Začínají s básní nevinně,.. jako s tím bílým vínem..*
Zajíc Březňák
29. 06. 2020Dobře. :)
Zajíc Březňák
29. 06. 2020Vistárie, to bude nějaká květina, v květinách se nevyznám, báseň je však dost dobrá.