Mami!

Tvoje traumata zatížila můj dech. 
Tvůj strach se vetkal do mých tkání. 
Úzkost propíchla srdce.   

U tebe pod srdce, jsem všechno vsákl jako houba. 
Nikdy jsi mi neukázala lásku. 
Tolik jsem tě potřeboval, ale ty jsi nevnímala. 
Tolik bolesti jsme si mohli ušetřit. 
Takhle kvetla zrada a nenávist. 

Co se to stalo? 
Čím jsem si to zasloužil? 
Proč jsi mě nedokázala milovat. 
Prosím řekni mi důvod, ať můžu konečně spát. 
Řekni, co jsem udělal špatně. 

Kdo nás odsoudil do záhuby? 

Mám strach, že mě nikdo nedokáže milovat, když to nezvládl člověk, který k tomu 
byl předurčen. 

Nevím, jestli se někdy budu cítit jinak, ale teď se cítím jako tenké průsvitné plátno. 
Nevím, jestli někdy uvěřím, že si zasloužím lásku.