Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Honzík 2/5
datum / id02.07.2020 / 508615Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDo hor,
zobrazeno368x
počet tipů10
v oblíbených0x
Honzík 2/5

 

 

Taťka nejdřív mastičkou vytřel srnečkovi světla. Ten sebou cukal, uhýbal, ale asi se mu ulevilo. Hned se uklidnil a oči se mu maličko otevřely. Obě. Jedno víc, druhé míň.

Táta odešel a za chvíli přinesl na zahradu zavařeninovou láhev s jakousi tekutinou. Ve druhé ruce držel kus vaty.

Jen před srnčetem postavil láhev do trávy, vyskočilo a snažilo se utéct. Taťka je hned chytil.

Z láhve se šířil ošklivý puch.

Nojo, pro ten tvůj nosík to není nic příjemného, to vím, povídal taťka a sevřel srnče mezi koleny. Nedá se nic dělat, maličký, musíme natírat. Namočil vatu do páchnoucí vody a přetřel srnčeti ouška. Pavel se až zhrozil, jak zoufale začal srneček naříkat. Bez přestání křičel, i když taťka láhev dávno odnesl, aby ji před Pavlem a Helenkou pečlivě ukryl.

Pavlovi bylo srnečka líto a domlouval mu, aby už neplakal. Maminka volala: „Pavlíčku, nehlaď srnečka, otrávil by ses!“

„A on se neotráví?“

„Ne, neboj se, ouška si přece nemůže olíznout.“

Za chvíli se srnče uklidnilo a znovu si lehlo.

„Nechte je trochu o samotě,“ řekla maminka dětem, „běžte si chvíli hrát jinam.“

Nerady poslechly.

Zato jim neušlo, když se maminka chystala na první krmení. Přinesla lahvičku s dudlíkem po Helence, plnou teplého mléka, a byla snad napjatější než děti, jenom to na sobě nedala znát. Pomalu si za tichého domlouvání dřepla k srnčátku, hladila je, potom mu nabídla dudlík, a když odvrátilo hlavičku, podržela ho a něžně, ale neústupně mu dudlík vnutila do svíráčku. Cucat nechtělo, kdepak! Otáčelo hlavičku na všechny strany, ale mamka nepovolila a nakonec si s ním přece poradila: srnče začalo polykat. To bylo radosti!

Po napití se srneček prošel po zahradě, uškubl a snědl lupínek z růže a pak si lehl do stínu pod hrušku.

Tak zůstalo krmení na mamince.

Ráno nebylo srnče k poznání. Očka se mu rychle hojila, chodilo bez problémů.

Jenom toho natírání oušek kdyby nebylo.

Před tátou začalo srnče prchat, jen se objevil. Taťkovi to bylo líto, ale nemohl na svou lítost dbát, šlo o zdraví srnečka a nakonec dětí.

Pavel s Helenkou se při každé takové srdceryvné proceduře ztráceli až do zadního pokoje. Tam si ucpávali uši, aby neslyšeli úpěnlivé srnečkovo volání o pomoc, které ze zahrady pronikalo až sem.

Radši bych snesl pár facek, říkal taťka, jen kdybych nemusel to ubožátko tak trápit. Ale pokaždé znovu šel a chytal srnečka po zahradě, aby ho potýral nesnesitelným dusivým puchem.

Dokud se srnče nenaučilo pít z misky, krmila je máma každé tři hodiny. Ve dne i v noci. Táta to taky jednou zkusil, ale za chvilku praštil prázdnou ubryndanou lahvičkou i s dudlíkem do dřezu a prohlásil: „Myslím, že nespolkl ani kapku. To aby se mu snad nalívalo rovnou do krku. Neumí pít z flašky.“ Ale máma řekla: „Bodejť by uměl, vždyť je to srnče.“ Naplnila láhev znovu mlékem a dala se do toho sama. Vybryndali spolu, toseví, také dost, ale srnče se nakonec přece napilo a bylo spokojené.

Všichni si oddechli, když srst na hlavičce a boltcích začala srnčeti znovu narůstat a mohlo se s nátěry přestat.

„Konečně zas budu myslet na práci,“ řekl táta, a šel, a toho dne už ho nikdo neviděl.

 

Zdálo se mi, že slyším pravidelné oddechování. Udělal jsem pauzu, abych si to ověřil.

„Čti dál, dědečku, je to pěkné,“ hned se ozvala na půl pusy Eliška.

„Vy ještě nespíte?“

„Posloucháme.“

Neozvala se Simonka.

„Simonko!“ Nic.

„Děcka, to Simonce nemůžeme udělat, necháme to na zítra, ano?“

„Tak jo,“ píply ospalé hlásky.

„Zítra nám to dočteš až do konce,“ řekl Martínek.

„Je toho ale ještě kus, to musíme začít dřív, abyste mi neusnuli před koncem.“

„Ano,“ slíbili.

Vypnul jsem ševelící počítač.

„Dobrou noc,“ zašeptal jsem do ticha, které se náhle rozhostilo. To už k nim do usínání sotva dolehlo.

Druhý den se nemohli dočkat večera. S umýváním ani večeří se neloudali jako obvykle, předháněli se, aby už každý ležel ve svém pelíšku. A já jsem pokračoval od místa, kde včera Simonka pravděpodobně usnula.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

02.07.2020 19:57:22dát kritice tiprevírník

Děkuji Čudlovi.

02.07.2020 18:36:36dát kritice tiprevírník

Děkuji, Diano.

02.07.2020 17:57:03dát kritice tipDiana

Moc milé, těším se na další pokračování :-)

02.07.2020 17:32:04dát kritice tiprevírník

Karle, dík.

Luboši, taky.

02.07.2020 16:30:56dát kritice tipKočkodan

Honzíkova cesta k uzdravení pokračuje... jsem jeden z posledních, který by proti tomu něco měl...

02.07.2020 15:59:51dát kritice tipK3

Tip.

02.07.2020 15:44:01dát kritice tiprevírník

Určitě v nich něco zůstalo, tomu věřím.

02.07.2020 14:38:21dát kritice tiplastgasp

Poutavě vyprávěný příběh. Pro děti to byly úžasné zážitky, které jim jistě vtiskly vzpomínky a vztah k přírodě na celý život. Bezva.

02.07.2020 11:56:04dát kritice tiprevírník

Jo jo, to známe později taky i u psa. Člověk se mu ani nemůže moc divit, že se mu to nelíbí.

02.07.2020 11:39:26dát kritice tipAlegna

milé vyprávění, opět potěšilo, chápu, že ošetřování oušek byl problém, náš pejsek míval často zánět oušek, museli jsme kapat a byl to boj***

02.07.2020 09:29:071 tipů dát kritice tiprevírník

To máš pravdu, na ty jejich dlouhé řasy jsem si při tomto psaní nevzpomněl. Ažs mi to teď připomněla.

02.07.2020 09:26:27dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Hezky napsané, Jardo. Mohl bys být klidně i autorem pro děti.

K srnečkovi - za 30 let bydlení "na kopci" jsme měli opravdu hodně zvířat, samé tuláky a opuštěné, ale srneček /bohužel nevydržel:-(/ měl nejněžnější oči ze všech... s dlouhými řasami.

02.07.2020 09:16:16dát kritice tiprevírník

To se ti nedivím, měl takovou teploučkou srst.

02.07.2020 08:55:40dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Nejradši bych si toho srnečka pohladila, tak to živě popisuješ... Díky.

02.07.2020 08:31:391 tipů dát kritice tiprevírník

To abych tě tedy nezklamal, milá Blackie. Pokusím se.

02.07.2020 08:08:36dát kritice tipblacksabbath

tak já se večer také nebudu loudat.....rychle slupnu večeři.....rychle se sprchnu a budu tiše čekat v pelíšku na pohádku o srnečkovi.........super dědečku...:-):-):-):-)..............*/***

02.07.2020 07:22:14dát kritice tiprevírník

Děkuji, Mária, moc mě těší.

02.07.2020 06:59:43dát kritice tipMária Horná

Pekné, plné pohody. Dobre sa to číta. A tiež som napätá, ako to skončí!  ;-) TIP



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.