Medvídek se probudil ve svém domečku.
"Je den, jako každý jiný," pomyslel si, "tedy krásný den. Půjdu navštívit Prasátko."
Medvídek vyšel na cestu lemovanou kvetoucími stromy. Našel Prasátko, které krmilo ptáčky.
"Ahoj Prasátko. Je den, jako každý jiný. Tedy krásný den. Co budeme dělat?"
"Ahoj Medvídku. Něco mi říká, že máme zajít na Louku tisíce čtyřlístků. Že se tam něco bude dít."

"Sandersi, jaká je venku radiace?"
"V normálu, pane generále."'
"Jak dlouho jsme spali, Watte?"
"Tisíc let, pane."
"Jdeme na povrch, připravte se."

Medvídek s Prasátkem se opalovali na Louce tisíce čtyřlístků.
"Podívej, Medvídku," divilo se Prasátko, "umělý pařez z dávné doby. Hýbe se. Musíme to říct Oslíkovi, vždycky se o ten pařez zajímal. Kdo to leze ven?"

"Sandersi, co je to za mutanty?"
"Nevím, pane generále. Mohou být nebezpeční."
"Palte!"

"Medvídku, co to dělá?" zeptalo se Prasátko.
"Zkouší na nás poslat Smrt. Ale my neznáme Smrt." usmál se Medvídek.

"Watte, ten laser mizí těsně před jejich těly, co se děje?"
"Nějak instinktivně ovládají jevy na kvantové úrovni, pane. Ale nerozumím tomu."

"Kdo to vlastně je, Medvídku?" zeptalo se Prasátko.
"Cínový vojáček," vzdychnul si Medvídek, "Ztracený cínový vojáček z doby dávno minulé. Nechápe, že válka, kterou vede, už dávno skončila."
"Co budeme dělat, Medvídku?" zeptalo se Prasátko.
"Potřebuje Lásku. Pošleme mu Lásku." usmál se Medvídek.

"Sandersi, co to s váma je? Brečíte. A já... ach... aha... já se mýlil, celou válku jsem se hnal za fantómy boje a strachu..."

Cínový vojáček se probudil ve svém domečku.
"Je den, jako každý jiný," pomyslel si, "tedy krásný den. Půjdu navštívit Medvídka a Prasátko."