Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Relikty III: Červená, Kráva

02. 07. 2020
5
13
703
Autor
Solstic

 

Červená

Petr stál na křižovatce a přes přední sklo svého bavoráka pozoroval semafor. Z reproduktorů zněl hlas Karla Gotta, ta píseň mu připomněla blondýnu, co nedávno spatřil jen o pár bloků dál za volantem škodovky. Ta kočka v té rachotině přímo zářila. Byla tenkrát hračka změnit pruh, zařadit se za ní a na příští červené opatrně ťuknout do jejího nárazníku. Druhý den už s ní snídal, usmál se v duchu.

Náraz do zádi jeho vozu a zvuk borceného plastu ho vyrušil ze vzpomínek. Podíval se do zpětného zrcátka. Asi padesátiletý muž v nápadně mladistvém oblečení se soukal z terénní audiny s omluvně zvednutou rukou, jeho masitá tvář se kulatila přehnaně vstřícným úsměvem. Petr zavrtěl nevěřícně hlavou. Nepochyboval, že mu ten blbec šlohnul fintu. Začátečník, co přehlédl kouli jeho tažného zařízení.

Vypnul v rádiu hlas Richarda Müllera a rázně vystoupil z vozu. V nové roli lukrativní oběti se cítil překvapivě dobře. Vždyť štěstí je tak krásná věc, proč si za něj nekoupit prachy, ušklíbl se.

 

Kráva

Vždy se domníval, že substance jeho domu je v tom obzorném výhledu, který přinášel hojivou vůni sena. Často hleděl do těch zvlněných pastvin se stádem krav a nechal se prostupovat klidem, který ho usmiřoval se životem. Uprostřed toho pokojného shluku zvířat vídal pravidelně stračenu s hlavou skloněnou k travinám a vedle ní velké, nohaté tele. Nikdy se od ní nehnulo víc jak na pár metrů.

Teď však se klid vytrácel a on se již několik nocí převaloval a nemohl usnout. Ticho pastvin rušilo neustávající bučení. Zatímco celé stádo pokojně odpočívalo, ta stračena procházela měsícem osvícené louky a marně volala své tele.

I dnes nemohl spát, ještě hluboko po půlnoci zbytečně přivolával sny. Nakonec usedl se sklenkou k oknu a naslouchal tomu silnému vzlykotu, co stoupal cvrkotem ke hvězdám a rozšiřoval pojem duše. Vydržel v té nehybnosti těla dlouho, jen občas si nalil z lahve a vzdychl, jak se jeho mysl víc a víc barvila nocí. Už se rozednívalo, když mu konečně únava složila hlavu vedle sklenice.

Konečně bylo ráno. Otevřel oči a spatřil manželku oděnou již v zástěře, jak odnáší od jeho stolu prázdnou lahev. Prvá slova, která od ní v tom slunečném dni zaslechl, byla: „Do prdele…“

***

 


13 názorů

Lakrov
23. 07. 2020
Dát tip
"Červená" mě zaujala a nutí mě zamyšlení, neboť nerozumím smyslu věty "Nepochyboval, že mu ten blbec šlohnul fintu." "Kráva" je úplně jiná, a baví mě tím, že se v ní trochu spatřuji :-)

Solstic
03. 07. 2020
Dát tip

Díky. Jo, vo tom jsem psát nechtěl, jatka jsou už ve světový literatuře dost profláklý téma.


Solstic
03. 07. 2020
Dát tip

Jakýpak sorry, za návštěvu i názor jsem opravdu vděčný, jen jsem se lekl, že přijdu o naviják - ty fráze jsou tam přeci schválně. Tak doufám, že zas příště.  :)


První je jasná a usměvavá, u druhé jsem chvíli čekala, zda nepůjde tele hledat. To by ale byl už jiný žánr. :-)))


stromeček
03. 07. 2020
Dát tip

Tak sranda musí být i kdyby se nám nedostávalo nadhledu......:-) Příště se budu snažit být kulantnější, sorry.


Solstic
03. 07. 2020
Dát tip

Dí ky. Par don, ňák se mi tr há odpo věď. Ško da.  :)


Gora
03. 07. 2020
Dát tip

Ach jo:-(


Solstic
03. 07. 2020
Dát tip

Děkuju Vám oběma. Co tele? Potravní řetězec. 


Solstic
03. 07. 2020
Dát tip

Díky. Wow.  :)


stromeček
03. 07. 2020
Dát tip

První povídka super. Má to nadhled vtip a spád. Bohužel v té druhé už na začátku trhá krkolomnost frází celý příběh na kusy a to je opravdu škoda.


Gora
02. 07. 2020
Dát tip

Tak trochu znepokojivé pointy, u obou.

Co tele??

Tip máš od BR, tak abys věděl:-)


Andělka1
02. 07. 2020
Dát tip

wow.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru