Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SUMO

04. 07. 2020
0
0
172
Autor
Rendlík

No hořím, uhaste mně
snažně prosím. Nebo
zastřelte mně kulkou
nějakou zcela, zmatenou.
Ta která hodně čte, hodně
toho ví, je prostě na úrovni.
A tak čpí, s té nevěrohodnosti.

Hledám něco hledám kde co.
Kde to je a hlavně co to je a
kde to hledat mám. Nevím sám
koho zeptat se mám, sním si sen.
Utajen před světem tajně schován,
vykován do divoké rozepře.

Ráno se ptám, co mi promítal. A
že prý se to maže, tak že neukáže.
Zmaten odcházím ne blaze, vidím
saze, vidím kouř i dým a co s tím.
Vytáhnu cigáro imaginární a od toho
ohně si to cígo připálím.

Spím či bdím, otevřený prostor, uvězněný.
Depresemi, ztrácím slova, vypadají z hlavy.
Tak jak kurva, mám něco psát, den za dnem
méně slov, znamená hysterická nechutná scéna.
Scéna ze života, rozvětvena do neutuchajícího
rozbředlého ticha, pryč je pýcha spadla do nenávratna,
náhle ztichla.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru