DĚS

-

Děs

-

Básně i dnes,

a co přednes?

Bere mě děs,

jenž múzu odnes.

-

Mnoho a nic

-

Mnoho, všeho již toho,

i jakoby ničeho nic.

Co psát tu a pro koho,

není dáno stále víc.

-

Dary

-

Ale vždyť je i dáno,

psát tu co, a pro koho.

Tolik veršů napsáno,

však zásoba na dlouho.

-

Civilizace

-

To je ta naše láska,

již si sami tvoříme.

A to, že ve švech praská,

tím, jak se jí dvoříme.

-

Roste, roste, přerůstá,

až obrací se v nářek.

Pak, umlčená ústa,

v soutoku lásky všech řek.

-

Jaká cesta nám správná,

ta může být jen naše.

Šlapaná odedávna,

příběhy nad ty zašlé.

-