Čáry máry

Theo, všechny zrzky v zadní části tramvaje si začnou myslet, že Prahou začal jezdit nějaký prudič, který oslovuje neznámé...

Petře tak třeba na mne budeš mít někdy štěstí! Poznávací znamení - zrzka v zadní části tramvaje :)))

Theo, sleduju tvoje psaní a je to pro mě velké potěšení. Kromě toho, že si vychutnávám tvoji obratnost v obrazech a slovech, zdá se mi, že začínám tušit, kdo bys mohla být - energická a trochu možná zbrklá, citlivá ale snažící se být radši někdy drsná, emoční a pozorující své emoce... Bylo by nejspíš moc zajímavé se s tebou potkat a nechat hovor plynout...

Třeba tě potkám v tramvaji...

jsou...  :) 

Díky Phil! To jsou krásně mrazivé verše! Mi se tam taky asi zůstalo houpat zapomenuté dítě :)

Už ji mám...hodně nad ní přemýšlela, kdysi...

Dítě na houpačce působí houpáním

vrzavý zvuk, jenž podobá se

skřípání maárničních dveří

za větrných dní.

To dítě zapomněli, bude se houpat celou noc,

dokud mu krápníksvítání z opačného břehu

nepropíchne srdce.

Krásným souložením v písku na pobřeží,

s horoucím duněním vln v zádech,

udělá se nové dítě.

Líbí se mi, ten konec s houpačkou mi připomněl jednu báseň, co mi zůstala v hlavě, jdu hledat...vrátím se.

To je pohoda. :-)))

Děkuji moc za milá slova a za citlivé přečtení :)

Jemně teskné, milé verše...

ta nálada je boží:) ... teda asi to, to jsem si do slov vystavěla - nebo ty? :) A není to jedno? :) Super

holka modrooká......líbí se mi to ...........*/***********

Mě se tenhle tvůj styl líbí, Theo... možná bych odsadila poslední dva verše, víc by vyzněl závěr.

Já si vypíchnu:

„Vzpomínky se prodírají

vysokou trávou...“

Ty nepříjemné jsou možná spíš jako číhající klíšťata.

A „úkol“ podle mne už hotový máš – napsala jsi další pěkné dílko. ;-)