Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Kdo já jsem?

06. 07. 2020
3
4
317
Autor
DN
Nikdy bych nedokázal vyplakat tolik slz, aby vyplavily všechnu bolest. 
Nedostalo se mi satisfakce. 
Jsem ztracený ve světě bez začátku a konce. 
Ve světě, kde vše pohltily těžká oblaka. 
Udusily vzduch a já se teď dusím vlastním strachem. 
Nikdy nedojdu pokoje, pokud budu pokračovat stejnou cestou. 
Zahojí se někdy šrám na mém rameni? 

Slyším stále stejná slova. 
Pozoruji stále stejné vzorce chování. 
Nesu si s sebou příliš těžké břímě. 
Navždy mě budou pronásledovat. 

Kdyby všechno roztálo. 
Jen kdybych mohl dát sbohem těm sračkám, ve kterých jsem žil. 
Nic nedokáže trvale přehlušit realitu. 

Hranice. 
Nejraději bych usnul, zůstal ve snech. 
Drolící se naděje. 
Přišel jsem o možnost volby. 
Žiji ve vězení postavené vlastní myslí. 
Tenký závěs.

 


4 názory

Lakrov
17. 08. 2020
Dát tip
Dočteno a jako ze všech tvých textíku z toho na mě padá smutek.

Smutné to sice je, ale pozitivní zážitky musí přehlušit ty negativní. 


vždy máme možnost volby......*/*


Alegna
07. 07. 2020
Dát tip

těžké a smutné, dobře vystižené, většina z nás si vlastní myslí vystaví vězení*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru