Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+1 neviditelných
Padesátpět není stáří 46.47
datum / id06.07.2020 / 508748Vytisknout |
autorRuža z Moravy
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno48x
počet tipů0
v oblíbených0x
Padesátpět není stáří 46.47

Kapitola 46.

Obě kamarádky Lída i Zdena se vídaly čím dále méně. Vypadalo to, že se Lída nadobro odstěhovala, ale nebyla to tak docela pravda. Prostě se spíš míjely. Navíc Lída na výzvu dcery pozvala Stanislava k mladým. Ukázalo se, že se Stanislav a dceřin manžel Jan znají. Jan byl na začátku své kariéry po studiích na praxi u soudu, kde tehdy pracoval Stanislav.
"Mami, já toho tvého přítele znám." Prozradil , když za ní přišel do kuchyně, kde pomáhala připravit občerstvení.
"To mi povídej. Copak o něm víš? On mi hodně řekl, ale možná jsi věděl něco víc?" Podivila se Lída. Měla pocit, že snad nebude vše tak jednoznačné, jak jí Standa vyprávěl.
 
" Myslím, že to byl docela žádoucí muž pro spolupracovnice.Jeho žena to jaksi neustála, chtěla mu prý oplatit nevěru a odešla od něj i s dětmi. Pak ho lapila mladice, ale na tu pro samou práci čas asi neměl a ona byla docela veselá. Víš, jak to myslím. Zkoušela to skoro na každého , kdo se objevil."
"Nechceš říci, že i na tebe? Byl jsi tam na praxi, ne?"
"To zrovna ne, ani jsem neměl zájem, víš, že jsem v té době už chodil s Janou. Na to byli jiní. Slyšel jsem, že nedopadla dobře. V té době jsem už byl pryč. No, nebylo vše zrovna pro toho tvého Stáňu veselé.""
 
"Určitě, byl dost dlouho potom sám. Ovlivnilo to trochu i jeho chování k ženám, zvláště mladým. Nedůvěřuje jim."
"Tak to máš fajn, jsi už v bezpečném věku." Zasmál se a Lída ho plácla po rameni.
"Já jsem stará, jo? Mazej s těmi chlebíčky do pokoje a neujídej, jo? Vezmu konvici s citronádou..."
 
Po nějaké chvíli si Lída všimla, že Standa a Jan spolu debatují. Nějak moc živě a Jan se tváří, jako by Standu k něčemu přemlouval. Nechtěla se však vměšovat a bavila se raději s dcerou a mládeží, jak vnoučatům říkávala.
 
Po příchodu domů jí to však nedalo a vyptávala se Standy, co tak důležitého s Janem probírali.
"Trochu jsme vzpomínali na dobu, kdy jsme oba byli u soudu vedlejšího města a představ si, že mi vyprávěl o místě v jejich právní poradně, kde odchází šéf do důchodu a potřebovali by tam zkušeného právníka. Na šéfa aspiruje nynější zástupce a Jan přiznal, že on se necítí na to dělat šéfovi zástupce. Je raději samostatným právníkem. Prostě mne lanařil. Co na to říkáš?"
"Do toho ti nemohu mluvit. Musíš vědět, co chceš dělat. Do důchodu máš dost daleko, jsi právník a ne realitní obchodník. Radit můžeš i tak. Snad jen pocit vděčnosti k šéfovi ti může bránit, ale pokud bys mu slíbil pomoc v právních otázkách, snad by nebyl proti . Však se ho přímo zeptej."
 
"Měl bych nejdříve zjistit poměry v té Jendově kanceláři, není jednoduché skočit jinam. Pak zkusím poradit kamarádovi, aby raději přijal za "menší plat" než je můj, nového zaměstnance. Samozřejmě na právní rady bych mu nabídl "paušál", na to by určitě slyšel." Zasmál se Standa.
 
"Mimochodem, nejsi unavená? Já bych šel docela do postýlky, co ty na to?"Vzal ji do náručí a políbil do vlasů.
"Jasně! Směr koupelna a postel - rozkaz, pane." Zasmála se a vyvinula se mu z náručí.
Kapitola 47.
V realitní kanceláři, kde pracovala Lída nastaly změny. Jak se předběžně domlouval Stanislav s Lídiným zetěm Janem, chtěl opravdu přejít do Právní poradny, kde pracovalo několik právníků samostatně, ale sdružili se do společnosti a některé záležitosti vyřizovali pod hlavičkou Poradny. Pravdou bylo, že to byli vesměs zkušení právníci, jen jedna starší právnička mezi samými muži. Po krátké době měl vedoucí odejít do důchodu a tak se funkce posunuly. Pokud by si Lída i dcera Jana představovaly, že budou mít oboustranné informace o chování jak Stanislava, tak i zetě Jana, byly by zklamané. Ti chlapi drželi pusu nejen o kauzách, ve kterých jednali, tak i o osazenstvu Poradny. Tvrdili svorně i nezávisle na sobě, že je to "organizace přísně tajná" a ze svých poloviček si zjevně  utahovali..
V zaměstnání měla Lída následně poněkud pošramocenou pověst u šéfa.
"Poslouchej, tys musela vodit do rodiny Standu, nenapadlo tě, že se právníci mohou znát? Je to asi náhoda, ale připravila jsi mě o kamaráda , spolupracovníka. Nepředstavuješ si, že by měl ještě čas radit nám v právních věcech, že ne?"
 
"Copak já mohu mluvit do vašich věcí? Vy jste se domlouvali a vůbec, stejně jsi nějak rychle souhlasil, není to tím, že máš mladého, vystudovaného synovce a potřebuješ ho někam upíchnout, aby získal praxi a známosti? Možná se ti to docela hodilo. Nová krev neuškodí a naše sekretářka je také zrovna volná..." vrátila mu Lída "míček."
 
"Uklidni se, nemusíš to tak hlasitě vykřikovat. Doufám, že mi také neutečeš. Máme docela zakázek dost a potřebuji zralé zkušené ženy, které leckomu nenaletí." Zalichotil jí šéf.
"Hlavně zralé, ba přezrálé, co? Kampak bych utíkala?" brblala si Lída a chystala se k odchodu.
 
Lída měla jiné dilema. Se Stanislavem se vídali téměř každý den a vlastně u něj i přespávala čím dál častěji.
Nezávisle na sobě si oba mysleli, že platit dvojí nájem je zbytečné a mohli by se sestěhovat. Samozřejmě ke Stanislavovi. Do většího bytu. Jak se bude vyvíjet jejich vztah, to ovšem neprobírali. Do svatby se jim oběma nechtělo, ale hlavně pro Lídu nejistota v koutku duše zůstávala. Svěřila se s tím ve vzácné chvilce kamarádce Zdeně, kterou nyní viděla opravdu velice málo. Nějak se míjely.
 
"Zdeni, jak vidím, ty jsi také čím dál méně doma. Aspoň v době, kdy jsem náhodou doma já. Jak to vypadá s Arnoštem? Hlavně jeho bydlením?"Začala při čaji u sebe doma Lída.
 
"Takové pošmourno. Mladí by potřebovali, aby se odstěhoval a měli domek pro sebe a on, paličák, jejich chováním zklamaný, trvá na svém. Není dobré se tam i objevit, aby si nemysleli, že se k němu chci nastěhovat. Můj byt je dost malý a s mým podnikáním, kdy za mnou klienti chodí, by v něm existovat nemohl." Povzdychla Zdena.
"Víš, já také čekám, kdy se Staňa rozhoupe a navrhne, abych se přestěhovala k němu. Co ale, kdyby to neklapalo? Kam, bych šla? Brát si mě asi nebude chtít."
"No, ve vašich letech, on vdovec, ty rozvedená, on stejně vdovecký důchod nemá, by bylo lepší se vzít. Ty řeči o bydlení u tebe, když pracuješ v realitce - neberu a případný rozvod by také nebyl problém u právníka. Klidně si napište předmanželskou smlouvu a je to." Jako vždy tvrdě jednající Zdena se ještě chvíli zamyslela.
 
"Ty se mě chceš zbavit, viď? Nepomýšlíš náhodou na to spojit oba naše bytečky a nastěhovat si Arnošta k sobě? Víš, že jsou vlastně oddělené skříní, za kterou jsou dveře. Nájem by se sice zvýšil, ale stálo by to zato, ne?"
"To není špatný nápad. Teď jen co na to řeknou chlapi. Arnošt si ale bude trvat na tom, že malý byt v domku je jeho a na podmínce, že se tam může kdykoliv vrátit nebo trvat na vyplacení. To by asi mladí neměli peníze."
 
"Hlavně nyní popostrčit Stanislava, aby řekl, jak si naše soužití představuje. Zkusím mu říci o nápadu spojit ty malé byty pro tebe a Arnošta a jaké by navrhoval pro mne řešení bydlení a ty zase zkus nadhodit tu možnost Arnoštovi, jo?"
"Ty v sobě agentku realitky nezapřeš , intrikánko." Smála se Zdena.
"Ještě řekni, že to není dobré řešení. Léta nám utíkají, do důchodu daleko, mládí v ..pryč a být na stáří sám není dobré. Děti mají svůj život. Tak se snaž jo?"
"Slibuji - do týdne a do dne budu znát názor Arnošta a ty Standy, jo?"
"Kruciš, to je docela šibeniční termín, čtrnáct dní, jo?" Smlouvala Lída.
" No, ahoj, jdu za miláčkem, krůček po krůčku kout železo, dokud je žhavé." Zdena se zvedlla a "odplula"do své polovičky, pardon, bytečku.
 
Dokončení příště????
 
 



Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

K tomuto dílu není zatím žádný komentář.

Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.