Padesátpět není stáří 46.47.48.

Lída seděla na stoličce před zrcadlem a zkoumavě si prohlížela tvář. Jemné nitky vrásek kolem očí avizovaly, že se ráda usmívá, jinak pleť byla díky jemné kosmetice hladká. Obrátila se na kamarádku Zdenu:

"Co myslíš, je vidět moc, že se blížím věkem víc  k šedesátce než k padesátce?" Zdena dělala, že  si ji zkoumavě prohlíží a měla chuť ji pozlobit.

"Léta máš, ale musím uznat, když se podívám do  zrcadla na sebe, že přes stejný věk vypadáš  nejméně o rok mladší než já."

"Však  jsi také nalíčená a ta kila navíc máš rafinovaně skrytá.Jako družička jsi stejně přestárlá." Vrátila jí Lída štulec.

"Poslouchej, dej pozor, já nejsem družička, ale svědkyně a mohu si to ještě rozmyslet.  A ty se nakonec nevdáš. Stejně nevím, co vás to napadlo se brát. Čí to byl nápad? "

"Můj ne. Víš, že jsem měla  strach, abych se zase nespálila. Není snadné věřit chlapovi, navíc když je docela fešák. Prozradil mi, že kromě toho, že mne miluje  víc, než čekal, nechce už žádnou jinou vidět. Když bude ženatý, léta má, tak ho nebude žádná klientka uhánět. Asi se něco stalo, co ho vystrašilo. "

"Tak pojistka, že? Ale zase se tak nepodceňuj, musím uznat, že jsi ani před  5 lety nevypadala tak dobře jako nyní. Figuru máš jako mladice, to je to fitko, kam jsi chodila, co?"

"Ani ne, spíš docela dost pochůzek, menší porce a podobně. Však až se vdám, počítám s kily navíc. Standa už nebude určitě chtít nahrazovat sezení v kanceláři vycházkami. Nepočítal moc s tím, že jsem se naběhala s klienty víc než on." Lída se zvedla, upravila si sukni u šatů bez rukávů a oblékla krátký kabátek stejné barvy jako šaty. Vypadala velice elegantně v jemně  béžové barvě. Stejnou barvu měly i střevíčky  na vyšším podpatku. Jen kabelka na drobnosti měla trochu plnější barvu a slušivý miniklobouček.

Zdena si také vzala kostým se sukní v barvě  olivově zelené, aby se od nevěsty odlišila- podotkla. Tmavší halenka lichotila její plnější postavě. 

Den před svatbou si udělaly "holčičí" jízdu, na kterou pozvaly kolegyně z práce a dceru Janu. Vzpomínalo se na prošlé roky, dělaly rekapitulaci života Lídy , zabrousily i do života Zdeny, hlavně však do budoucího  ve vztahu s Arnoštem. Ten prý trvá na tom, že on se ženit nechce a pokud by to udělal, tak natruc dětem. To se raději odstěhuje, ale byteček jim nedá, když tak jej pronajme vnukovi.

"Lído, jak to máš ty? Pouštíš ten nájem, jdeš za  Standou... nebojíš se? Co kdybyste se rozešli?"

"Klídek, sepsali jsme své majetky, udělali tlustou čáru kvůli případnému dědictví našich  dětí, svoje děti už nebudeme mít, ale co si vyděláme od svatby bude jen naše napůl. Však Standa to má ošetřeno, to víš- právník. Dámy, pojďme se bavit o něčem jiném."

"Jasně-  o chlapech, pojďme je pomlouvat, navrhla kolegyně z práce. Ale zase ne moc, aby si to Lída nerozmyslela." Zasmála se.

Svatba proběhla, jak se říká v úzkém kruhu - jen ženich, nevěsta , svědkyně Zdena a svědek - kamarád obou - majitel realitky, kde Standa  dělal, než  přešel do advokátní kanceláře. Na svatební hostinu však pozvali i děti a  vnoučata Lídy a přátele ze zaměstnání.  Na dotaz, kam pojedou na svatební cestu odpověděli, že je to tajné a určitě to bude někam, kde bude klid, pohodlí, ale také hudba, tanec, vycházky.

"Pošleme vám všem pozdrav, nebojte se!"Slibovali oba a bylo na nich vidět, že jsou šťastní

Konec.♥