Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlova z vlasatice
09. 07. 2020
4
1
480
Autor
malej_blazen
Vlasatice prolétala noční oblohou
a zachytila
těch posledních pár hezkých slov
co uvázla mi na rtu.
Těch posledních pár hezkých
oblíbených slov,
která si hýčkám pro sebe
a vyslovuji je
tehdy a pouze jen,
když dotírá na mne chlad a
zejma, když do srdcí zabodává se
ostrý prostředník ze snů a vzpomínek
když už sám se sebou
nechce se mi být
a když je také a to především ticho.
Aby mohla zaznít tím osamělým bytem
jako modlitba z větru, obzoru
a posvátným okem ryby.
Vlasatice prolétávala noční oblohou
a za jejím ohonem
opadávala ohořela slova.
Nezbylo než a nic a posbírat je
na okamžik se zastavit
a s husej kůží připomenout si
všechny mé neoblíbené věty a fráze,
odstavce a celé špalky keců,
která s nelibostí už nemůžu ani přeslechnout.
Je to zázrak; teď a potom a taky pohádka,
hýčkat si slova jako malé dárky, jako
malé blyštivé kaménky, vylovené, kdesi,
kdysi z potoka, z bahna jeho duše, která se v něm
ukládá už takovou dobu, je to zázrak, moci uslyšet,
kterak o sebe větve a listí a větve se třou a vržou
jako v nekonečnu světlo hvězd,
nemůže dosáhnouti pro jednou sama sebe, felix cui datum est
dispersiones cordis in unum colligere, když ohon vlasatice
na okamžik mohl by přesvítit i tebe a přehlušit veškerý ryk všech slov.