Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Prázdniny pokračují 2/4
datum / id11.07.2020 / 508901Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
sbírkaDo hor,
zobrazeno178x
počet tipů9
v oblíbených0x
Prázdniny pokračují 2/4

 

Někdy o těch třebíčských prázdninách u nás na týden zůstala s dětmi Taňulka, aby naše babička nebyla na všechno sama. Tato vydatná babiččina pomocnice se osvědčovala ne jen jako starostlivá maminka svých dvou dětí, též jako zbožňovaná, i když přísná a nekompromisní teta. To je její základní vlastnost – d­ětem se cele věnovat, svěřeným stejně jako vlastním. A nestará se o ně jen materiálně. Povídá si s nimi, ulehčuje jim od starostí, plaší chmury, usmiřuje, zaměstnává, vymýšlí hry, učí pracovat. Myslí na ně, i když je právě nemá v dohledu a spokojená je jako kvočna, když je má u sebe. Rozdává se jim, věnuje se jejich duševní pohodě, rozvíjí dobré vlastnosti. Příležitosti se neopakují. Každou nabízenou chce využít, aby později nelitovala.

Naše Taňulka je zkrátka jen jedna. Možná právě proto někdy poslouží i za hromosvod. Máme v albu obrázek, jak stojí na lesní cestě u červeného Mitsubishi colt – jímž jsme krátký čas také jezdili – o­d hlavy k patě zastříkaná blátem, a – to už tam vidět není, ale jí se to zračí v pohledu – my ostatní se jí smějeme. Ano, smíchem jsme ji my bídáci odměnili, když mi úplně sama pomohla na zpátečku vytlačit auto z kaluže.

Bylo to na zřídka používané cestě „U školky“ na Horách. Její maminka-fotoreportérka zas jako obvykle nebyla připravená, i musela jí dodatečně zapózovat. „Postav se k tomu autu jaks byla, tak… A dělej, že tlačíš.“ (Tak si nás před focením opracovává odjakživa. Pokyn „Dělejte, že jdete,“ po němž začneme balancovat na jedné noze s druhou napůl vykročenou, vešel již do historie. Na mě nejčastěji volá: „Sundej si brýle, vypadáš jak mafián.“ Málokdy je se svým pracně narafičeným snímkem úplně spokojená, ale sama se uklidňuje: „Lepší než nějaká momentka, momentky nemám ráda.“ A tak se jí snažíme být po vůli. Nejraději má „přátelské foto“, na něm chce mít všechny pohromadě, pěkně se na ni usmívající a držící se kolem ramen či pasu.)

Do té kaluže jsem zapadl proto, že jsem ve spěchu zariskoval a chtěl po té cestě houštím dojet až k samotné oplocence, kde jsem na základě náhodného loňského objevu očekával víc a větších malin, než by mohlo být kdekoli jinde. A také proto, že jsme spěchali, neboť jsme druhý den měli namířeno za „mou jedinou a nejdražší“ sestřičkou Marií a jejím Karlem do Újezdu u Brna a chtěli do jejich bezlesého kraje přivézt malý pozdrav z Vysočiny. A uznejte, co by mohlo být lepšího, když právě zrají maliny a my jich máme plný les? Moje holky nepochybovaly, že mám přehled, kde co na revíru roste a jak se čemu daří, tak se nechaly vést. Jenže já upřímně doznávám, že to, o čem jedině mohly nepochybovat, se týkalo naprosto jiných věcí než lesních plodů, těch já si všimnu jen náhodou nebo když s tím mám – jako třeba s přerostlým maliním – nějaký pěstební problém, když se mi to sápe po mých stromečcích a chce je to zardousit. Také teď jsem si jen představoval, ne že bych to najisto věděl, že nejlepší malinová úroda, která by mohla poskytnout bohatý sběr, bude tady v té bukové oplocence u zrušené školky na Horách. Proto jsem tak pospíchal. Jenže nešikovně a teď můžu být rád, že Taňulčinou obětavou pomocí stojí auto zas všemi koly na pevné zemi. Zbytek dojdeme pěšky.

V oplocence mě čekalo radostné zjištění, ale to jsem navenek musel utajit, byla to radost výhradně moje: mladé buky konečně během letošního jara a začátku léta samy překryly bujnými větvemi maliní a škrtí je a dusí, ani mu nedaly vykvést. Pro mé sběračky to je zklamání jak hrom, celá jízda na Hory jen ztráta času. Cítil jsem s nimi, to ano, taky jsem se náležitě provinile tvářil, ale statným boučkům jsem pod vousy pogratuloval: „Jste pašáci. Už bylo načase.“

Ovšemže byl v ten ráz pryč kus mé prestiže, to jsem si domyslel. Nahlas nic neřekly, nehodilo se vést před dětmi řeč o dědečkově nezájmu o věci důležité, jelikož má v hlavě ve dne v noci jen ty své stromečky, místo řečí tedy navrhla babička přesun na naše nejznámější maliniště v Ovčácké na Klučově, dvacet kilometrů odtud. To není právě nejlepší nápad, pomyslel jsem si, ale se svým čerstvým máslem na hlavě, a taky že jsem lepší nápad neměl, jsem raději mlčel, vrátil se k zablácenému autu, vycouval na křižovatku, nechal je nasednout a potom už jen čekal další průšvih.

Cestou na druhý konec revíru jsem promýšlel náhradní alternativy, až to v Ovčácké nevyjde. Byl jsem tam nedávno a na nějaký sběr malin se mi to vůbec nezdálo.

Jenže! Muselo mě tenkrát při tom průzkumu jako obvykle víc než maliny zajímat něco úplně jiného, jako třeba kolik zas srnci otloukli modřínků, jak se daří vysazeným lipkám, jestli na příští rok naplánovat jejich doplnění, jestli kulturu ještě ožínat – a­ tak. Asi jsem se malinové úrodě věnoval opravdu nedostatečně, protože když jsme tam teď dorazili, Taňulka, z níž zatím se zaschlým blátem opadlo i zklamání a byla zas veselá, okamžitě mi odpustila. Stačilo, že do paseky jenom nakoukla – a­­ už chystala děvčátkům svačinu a pití, udělovala pokyny, a­ už se po vzoru Jany opásávala starodávnou bavlněnou plínkou, jejíž poslední exempláře po miminku Milušce k těmto bohulibým účelům Jana opatruje jako oko v hlavě a jejíž všestranné výhody dnešní maminky nedovedou již ocenit, a­ už každá mezi plínku a břicho strkala dvě zavařeninové sklenky sedmičky, jichž měla Jana plný ruksak, a už jim dlouho zahálející ruce jen kmitaly do pichlavého maliní a odtud k pasu, a znovu: tam a zpět. To byste měli vidět! Hodiny! Bez přestávky, bez odpočinku. Pokaždé jen slabá minutka k výměně plných sklenic za prázdné, což jim stačilo k odpočinutí – a­ znovu do toho, a všechno s chutí, ba až jakousi rozjařeností. Při tom si stíhaly živě vykládat, zvlášť Jana snad ani na chvilku nezavřela pusu. Myslím dokonce, že při této ubíjející činnosti se jedna od druhé teprve dozvídala všecko podstatné, na co je jindy moc málo času. Teď měly celé dlouhé odpoledne.

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

12.08.2020 09:07:29dát kritice tiprevírník

Zdravím, Arwen!

17.07.2020 16:03:38dát kritice tiprevírník

Často ale myslíte najednou na dvě věci dosti důležité a složité, ne jenom na prkotiny, za což vás sice obdivuju, ale taky se někdy například jako spolujezdec vedle takto se projevující řidičky cítím trošičku v ohrožení. Ale jak říkám, jinak vám fandím.

17.07.2020 14:12:32dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jardo, ženy sice myslí na víc věcí, ale to jsou samé prkotiny jako zamíchání polévky, dohlédnutí na děti, zkontrolování pračky a tak. Zato muži myslí na věci zásadní a to je podstatné.

17.07.2020 12:37:50dát kritice tiprevírník

No jo, ale ty moje ženské prý můžou. A ještě klábosit. A ještě hlídat děti.

17.07.2020 11:36:01dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Pobavila mě pasáž s naaranžovanými fotkami... Člověk nemůže sledovat vše - růst lesa a ještě maliny, hezky jsi to popsal.

14.07.2020 10:20:43dát kritice tipvesuvanka

Pěkné :-))), TIP. Také jsme sbírali maliny, ale vždy jen přímo do pusy :-)))

11.07.2020 20:37:42dát kritice tipblacksabbath

díky...ale až zase ....u dalšího díla....:-))))

11.07.2020 19:57:27dát kritice tiprevírník

Dobrou chuť.

11.07.2020 19:51:41dát kritice tipblacksabbath

....mňam....:-)))))))))))..............*/***

11.07.2020 19:23:46dát kritice tiprevírník

Díky, Čudlo.

11.07.2020 19:05:10dát kritice tiprevírník

Já jsem to zkusil jenom jednou, pak už ne.

11.07.2020 17:35:59dát kritice tipKočkodan

S ohledem na Taňulku po tobě za toto dílko v komentáři bláto házet nebudu. ;-)

 

Já jsem celkově pomalý člověk (i mluvení má daleko do kulometu, což vlastně už víš), takže podobné dlouhotrvající kmitání bych nezvládnul ani v chabém náznaku.

11.07.2020 13:39:25dát kritice tiprevírník

A její maminku! Je to výhra.

11.07.2020 13:00:34dát kritice tipAlegna

je dobré mít takovou Taňulku :-)***

11.07.2020 11:10:39dát kritice tiprevírník

Takový komentář se hezky čte.

11.07.2020 10:23:50dát kritice tipDiana

Zase moc pěkné, radostné. Těším se na další... :-)))

11.07.2020 09:15:05dát kritice tiprevírník

Děkuju, Ireno. Hlavně že moc nenudím.

11.07.2020 09:01:45dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Baví mne číst o vašich radostech a setkáváních, Jardo. 



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.