Na Písmáku publikuje 52 tisíc autorů, 470 tisíc textů, miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

PROČ ODLETĚLI PTÁCI
datum / id11.07.2020 / 508914Vytisknout |
autorvesuvanka
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno2600x
počet tipů41
v oblíbených1x
do výběru zařadilatkij, Lakrov, Gora,
Prolog

I tak to mohlo být... 

PROČ ODLETĚLI PTÁCI

PROČ ODLETĚLI PTÁCI

 

 I.
Měla jsem svoje oblíbené místo na okraji města, kde jsem často sedávala ve stínu pinie, odkud byl jedinečný pohled
 na krásnou a štědrou Bakchovu horu. Její strmé svahy byly hustě porostlé stromy a křovím až k samému vrcholu. Při úpatí se táhly sady, vinice a pole. Byla radost pohledět na vlídnou krajinu, která mě těšila svými proměnami barev během roku.


Hora měla přívětivou a veselou tvář, obzvláště na jaře a v létě. Na podzim a v zimě k sobě přitahovala mraky, halila do nich svůj vrchol a často rozmlouvala s blesky. To potom přicházely krátké, ale prudké deště, kdy se voda rychle prohnala i ulicemi města. Když se vyjasnilo, hora se ukázala ve své zimní nádheře se sněhovou čepicí na vrcholu a zdála se ještě vyšší a mocnější. Při pohledu na ni jsem měla dojem, že ona je vládkyní tohoto kraje a že bohové nejsou v chrámech ani v mramorových sochách, ale v této hoře, rozdávající bohatý život. Ten kypěl dokonce i v kamení, z něhož byly postaveny nízké zídky podél vinic. Větší, hrubě otesané kameny hostily zelenavé a oranžové lišejníky. Mezi kameny rostla tráva a další rostliny, jejichž květy jsem obdivovala. Na jaře hýřily zídky žlutými barvami, v létě převládaly karmínové a fialové.


Vždy jsem se těšila na léto, kdy kvetly bodláky a valeriána, jejichž květy navštěvovali menší i velcí motýli různých barev, čmeláci a brouci. Často se na jednom květu setkal čmelák nebo brouk s motýlem a vzájemně si nepřekáželi. Na kamenech se někdy vyhřívaly zelené ještěrky. Vůně květin se mísila s vůní moře, kterou přinášel vlahý vítr. Rej barev byl doprovázen ptačím zpěvem. Občas bylo možné zahlédnout dravce, kroužícího nad vinicí, tu a tam přelétli rackové. Bylo stále co pozorovat, každý den jsem objevovala něco nového. Obcházela jsem vinice, vracela se ke své pinii, dívala se na milovanou Bakchovu horu a snila o tom, že jednou vystoupím k jejímu vrcholu.


II.
Toho roku bylo neobyčejně žhavé a suché léto, které se podepisovalo na krajině, do níž se pomalu vkrádal podzimní okr už koncem měsíce Julia. Listí révy žloutlo a zrající hrozny vína byly drobnější než jiná léta. Zdálo se mně, že i moje milovaná hora posmutněla. Jindy v tu dobu ještě sytá zeleň svahů měla podivný šedozelený nádech, koruny některých stromů byly rezavé, jako by usychaly. Vrchol hory se schovával do šedavého mraku, který byl jiný než dešťová oblaka. Ani obloha nebyla jasně modrá. Nad krajinou se vznášel opar, z něhož bodavě propalovalo slunce. Na zídkách usychala tráva, některé rostliny ještě dokázaly vzdorovat suchu a kvetly, ale už méně. Vyprahlá krajina i lidé čekali na déšť, který nepřicházel. Místo osvěžujících kapek poletoval ve vzduchu prach.


Jednoho dne jsem se vydala pozorovat krajinu brzy ráno. Vyšla jsem z brány a zamířila po známé cestičce k pinii. Z města se ozval štěkot psů, asi je někdo vyrušil. Po chvilce se psi uklidnili a já jsem začala vnímat neobvyklé, téměř děsivé ticho. Nezazpíval jediný ptáček a Bakchova hora se opět halila v oparu, krajina ještě víc posmutněla. Proč ptáci nezpívají? Vždyť ještě včera jsem je slyšela. Zmocnil se mě podivný strach.


Ani následující dny nebylo ptáky slyšet. Zdálo se, že tuto krajinu skutečně opustili. Ale proč? Co je vyhnalo? Místo odpovědi pociťuji nevysvětlitelnou úzkost z něčeho, co si nedovedu vysvětlit. Ve městě se častěji objevovaly ještěrky, což bylo neobvyklé, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Jednoho dne začátkem měsíce Augusta se poprvé zachvěla země, lidé si pak vzpomněli na velké zemětřesení, které před sedmnácti lety zničilo několik domů a Jupiterův chrám. Byla jsem tenkrát malá, takže jsem si z této události matně pamatovala jen křik a pobíhání lidí, víc jsem se dozvěděla z vyprávění. Prý to byl trest bohů. 


Země se občas chvěla, ale jen mírně, zato častěji. Lidé si na to zvykli, nikdo o tom nemluvil. Zato já jsem se nemohla zbavit pocitu strachu ze záhadného odletu ptáků, smutného vzhledu hory a celé krajiny, ale nikdo můj strach nechápal. Větší starosti lidem dělalo sucho. 


III.
V noci mě probudilo zoufalé vytí psů. Ozývalo se i bečení ovcí ze vzdálených ohrad. Něco se děje. Okamžitě se mi vybavila krajina bez ptáků a Bakchova hora v oparu. Ptáci odletěli, protože tušili jakési nebezpečí. Možná, že psi a ovce také tuší a chtějí utéct, ale nemohou. Možná, že vědí víc než my...


Ráno jdu opět pozdravit svoji horu. Krajina je bez života, zídky zaprášené, jediná kytička nevykvetla. Ve vzduchu cítím něco štiplavého. Zlověstné ticho přeruší zadunění, které se ozvalo od hory. Zase drobný záchvěv. Zmocňuje se mě panika, začínám tušit nějaké nebezpečí, ale nevím jaké. Něco mě pohání vrátit se a varovat lidi, aby odešli z města. Hned první, které jsem potkala a oslovila, se mně vysmáli. Jediný člověk mi nevěřil. Co že by se mělo stát? Odpověď jsem neznala, jenom zoufale opakovala: „Odejděte z města, stane se něco hrozného!“. V ulici se srocoval dav lidí. Křičeli na mě, nadávali, hrozili pěstmi. Vzduchem proletěl kámen, který mě naštěstí minul. Nemám sílu je přesvědčovat, oni by mě snad ukamenovali.


Utíkám z města potupena, s bolestí v srdci a se vzdorem. Uteču před lidmi, ale před horou, kterou miluji, utíkat nebudu. Je mi ji i celé krajiny líto. Pohladím ještě pinii a vydávám se k vinicím. Znovu se mě zmocňuje strach a tíseň, ale pokračuji v cestě. Od hory se ozývá slabé dunění a chvílemi mám pocit, jako by teple zavanulo.


Země se znovu zachvěla, tentokrát víc než kdykoliv předtím. Upadla jsem. Chvíli zůstávám sedět v předtuše dalšího záchvěvu. Pohlédnu k hoře, jejíž vrchol pro šedofialový opar téměř není vidět, nebe má nezvyklou špinavě žlutou barvu. Odstíny barev působí děsivě. Dlouze zaduní a když zvuk utichne, ozve se z hory strašlivý rachot trhajících se skal. Z jejího vrcholu se sykotem vystupuje sloup hustého, černého kouře, rozrůstajícího se do šířky jako koruna pinie. Zvolna zahaluje oblohu. Vinice jsou už v jeho stínu, který postupuje k Pompejím...

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

07.03.2023 12:05:04dát kritice tipvesuvanka

kadeřavá, děkuji za přečtení a Tip :-)))

30.01.2023 16:56:041 tipů dát kritice tipvesuvanka

Janino, děkuji za přečtení povídky a milou odezvu :-))). Těší mě, že se Ti povídka líbila.  Vesuv a Pompeje jsou mojí srdeční záležitostí. Povídky nepíši, ale tato událost a návštěva obou míst v roce 1998 mě natolik oslovila, že jsem se námět Pompejí  pokusila zpracovat jako povídku. Několikrát jsem ji přepracovávala, vracela se k ní, až vznikla tato konečná verze, rozčleněná do tří částí, s níž jsem byla spokojena.  

30.01.2023 11:36:451 tipů dát kritice tipJanina6

Tohle se mi četlo velice dobře. Je pravda, že vzhledem k tématu bych asi očekávala větší spád, ale na druhou stranu - lidé taky celou dobu netušili, co přijde, a poklidný popis krajiny, kdy se jen vzácně a nenápadně ozve nějaký zneklidňující podtón, mi tedy připadá v pořádku. Díky za skvělé počtení a Ireně díky za to, že výběrem tuhle povídku připomněla - sama jsem ji kdysi úplně přehlédla, takže jsem moc ráda.

11.11.2021 10:45:58dát kritice tipvesuvanka

rebecco, děkuji za zastavení a milou odezvu, moc jsi mě potěšila :-)))

10.11.2021 23:47:39dát kritice tiprebecca13/CM

Parádní provedení - s těmi malbami!  Poklona hluboká!

16.02.2021 12:16:44dát kritice tipvesuvanka

Honzo, byla jsem v Pompejích v roce 1998. Na Písmáku mám reportáž z návštěvy Pompejí, na niž přidávám odkaz. Právě tam se zrodil nápad napsat o někom, kdo  tenkrát sledoval přírodu - s tou ženou  jsem se v povídce ztotožnila. Trvalo mně hodně dlouho, než jsem dílo zpracovala do této podoby. 

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=125865

16.02.2021 09:20:30dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Byla jsi v Pompejích? 

16.02.2021 08:03:54dát kritice tipvesuvanka

Honzo, děkuji za přečtení a milou odezvu a Tip :-))).  Máš pravdu, že hlavní postavě - vypravěčce chybí duše. Vypravěčku jsem záměrně blíže nepředstavila, abych neodbíhala od toho, co bylo hlavním námětem díla. Z povídky je patrné pouze, že to byla mladá žena,  která jako malé dítě zažila zemětřesení z roku 62 a jen matně si pamatovala křik a pobíhání lidí.  Vypravěčka pouze popisovala krásy přírody této  krajiny a "své" hory, a pak její zvláštní a záhadné proměny před blížící se erupcí, které byly pro ni tehdy samozřejmě nevysvětlitelné, protože nikdo z obyvatel Pompejí, a to ani jejich zakladatelé žádnou předchozí erupci nezažili.  

15.02.2021 22:58:39dát kritice tipZbora
redaktor poezie

Dost často píšeš o sobě, Jano, a o životě kolem sebe, takže tohle jsem opravdu nečekal a bylo to pro mě milým zpestřením, ovšem velmi souhlasím s tím, co podotkla Luzz. Té postavě taknějak chybí duše.

13.12.2020 15:03:47dát kritice tipvesuvanka

Mílo, děkuji za přečtení této povídky a za Tip :-)))

25.08.2020 12:23:44dát kritice tipvesuvanka

Luzz, děkuji za přečtení povídky a podnětnou  kritiku :-))).

Inspiraci jsem dostala přímo v Pompejích a po návratu jsem dlouho uvažovala nad tím, jak námět zpracovat, aby byl originální. Hlavní postava - vypravěčka příběhu, mladá žena, která to zažila a do jejíž role  jsem se vžila, jenom popisovala to, co v krajině pozorovala a to, jak vnímala "svoji" horu, ale neměla v úmyslu se osobně blíže představit. Asi proto působí neživě a schematicky.

Ten delší úvodní popis má ukázat krásu krajiny a navodit její pohodovou atmosféru. Drama se vyvíjí pomalu a nenápadně - lidé nic netuší. Ve skutečnosti  Pompejané nezažili žádnou předchozí erupci, takže hora byla považována za vyhaslou sopku (víc o ní napsal řecký zeměpisec Strabón, který vystoupil k jejímu vrcholu začátkem 1. století n. l.).  Hlavní postavou příběhu je Vesuv, který je skutečným vládcem této krajiny.

21.08.2020 16:23:53dát kritice tipLuzz

je to takový hezký, klidný vyprávění... jenže to je právě ono... vzhledem k tématu bych čekala větší spád, napětí, ne jen květnatý popis, jak to leželo a běželo... ta hlavní postava mi přišla jaksi neživá, schématická... ale popisy přírody a jak se cítí sopka, se mi místy i líbily - tam je vidět, že sis psaní užívala.

20.08.2020 20:50:51dát kritice tipvesuvanka

Arwen Leinas, díky za přečtení a milá slova :-))).  Těší mě, že se Ti povídka líbí :-)))

20.08.2020 18:51:22dát kritice tipArwen Leinas

Příjemné čtení a příjemně dlouhé. Ani moc krátké, ani moc dlouhé. Líbí se mi.

20.08.2020 17:20:42dát kritice tipvesuvanka

Milane, díky za přečtení, milá  slova a Tip :-)))

20.08.2020 15:39:07dát kritice tipMilanH

Pozvedne dobrou náladu :o)

20.08.2020 10:26:30dát kritice tipvesuvanka

Jirko, děkuji za přečtení povídky a Tip :-)))

20.08.2020 10:24:33dát kritice tipvesuvanka

Lakrove, děkuji i za výběr :-)))

19.08.2020 23:42:58dát kritice tipvesuvanka

Lakrove, děkuji za přečtení povídky, podrobný rozbor a Tip :-))). Inspiraci k napsání příběhu jsem dostala při návštěvě Pompejí v roce 1998 a přenesla se do té doby jako milovnice a pozorovatelka přírody. Dlouho jsem nad formou povídky uvažovala, několikrát ji napsala a přepracovala než dostalo konečnou podobu s rozdělením do tří částí. První je jen popisná, ve druhé se začíná v krajině něco neobvyklého dít  a ve třetí drama vrcholí. Příběh Pompejí je nadčasový. V dnešní době mají vědci k dispozici citlivé přístroje, které zachytí varovné signály - pohyb magmatu, takže mohou včas upozornit na možné nebezpečí, ale asi se nikdy nepodaří zjistit, kdy se vulkán probudí a s jakou silou.

19.08.2020 15:35:10dát kritice tipLakrov
redaktor prózy
Úvodní "nastavované" souvětí (...kde...odkud...) mi čímsi vadí, ale po chvíli
si na ten "vláčný" způsob podání zvykám. Zároveň začínám oceňovat nadčasovost
onoho příběhu, který -- tak, jak je líčen bez dobových detailů --
se mohl odehrát před dvěma stejně jako před dvěma tisíci lety.
A dochází mi, že ona nadčasovost je to, co je ústředním tématem téhle povídky:
Bez ohledu na dobu a "technickou vybavenost" nás příroda, v tomto případě
představovaná horou, vždy znovu přemůže.
Od půlky jde pak z toho textu zvláštní napětí a ten suchý horký letní den
z něj pohltí i čtenáře. A pokud se najde takový (čtenář), který až do konce
neví, o čem (jakém kraji) čte, poslední slovo mu to mrazivě připomene.
Tip.
03.08.2020 16:22:52dát kritice tipvesuvanka

Johanno, děkuji za přečtení a Tip :-)))

31.07.2020 06:46:55dát kritice tipvesuvanka

Milane a Janinko,  děkuji za přečtení a Tip :-)))

29.07.2020 11:42:51dát kritice tipvesuvanka

Irenko, díky :-)))

28.07.2020 21:58:37dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Vůbec není za co:-), držím palce do soutěže.

28.07.2020 21:57:05dát kritice tipvesuvanka

Irenko, děkuji :-)))

28.07.2020 13:18:10dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

avi PM

28.07.2020 13:17:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janičko, my také, díky:-)

28.07.2020 10:57:28dát kritice tipvesuvanka

Irenko, budu potěšena a předem moc děkuji :-)))

27.07.2020 23:11:06dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jani, mohla bych nominovat povídku do soutěže?

24.07.2020 17:20:07dát kritice tipvesuvanka

Johanko, děkuji za přečteni a milá slova :-)))

24.07.2020 11:39:08dát kritice tipsveřep

Moc pěkně vypravované.

21.07.2020 11:01:29dát kritice tipvesuvanka

guy, děkujhi za zastavení a milou odezvu k povídce i obrázkům :-))). Ano, Vesuv a Pompeje jsou mojí srdeční záležitostí. Dlouho jsem tento námět, který mě napadl při návštěvě Pompejí, zpracovávala, upravovala a snažila se, aby příběh působil na čtenáře sugestivně a ukázal především zajímavosti a krásy krajiny pod Vesuvem, a její neobvyklé proměny, jejichž příčinu si mladá Pompejanka samozřejmě nemohla vysvětlit. Jen instinktivně tušila něco hrozivého, když odletěli ptáci. Při psaní příběhu jsem se do jejích pocitů vžila.

20.07.2020 22:07:55dát kritice tipguy

Velice přívětivě a citlivě zpracované dílo, zakomponované obrázky násobí jeho působivost, je poznat, jak moc je Ti tato tématika blízká - kdybych se měl vyjádřit poněkud obehranou metaforou, tak bych napsal, že bylo vytvořeno srdcem ..

17.07.2020 15:30:32dát kritice tipvesuvanka

Honzo, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Povídky běžně nepíši, ale návštěva Pompejí mě vrátila do osudového roku 79 a vyvolala živou představu mladé milovnice přírody, která pozoruje podivné a nevysvětlitelné změny v krajině. Mám radost, že ses vrátil na Písmáka, a ráda si přečtu Tvoje nová díla.

17.07.2020 11:23:09dát kritice tipzeleda

Jano, krásné, sugestivní vyprávění, doplněné tvými krásnými malbami. Jsi nejen mistr štětce, ale i slova. Po delším čase jsem se opět na Písmáka vrátil. 

16.07.2020 17:16:34dát kritice tipvesuvanka

Renato, díky, tak to mě těší.

16.07.2020 16:28:08dát kritice tipbixley

Sugestivní to opravdu je.

16.07.2020 15:58:14dát kritice tipvesuvanka

Renato, děkuji za zastavení a milou odezvu k povídce i obrázkům :-))). Přestože se příběh v mé fantazii rodil už při návštěvě Pompejí v roce 1998, trvalo hodně dlouho než jsem ho zpracovala do této podoby. Snažila jsem se, aby působil sugestivně.

16.07.2020 15:19:16dát kritice tipbixley

Taky jsem z Tvého živého vyprávění dostala strach. Barvitě jsi to vylíčila -barvy jsou jak jazykové, tak skutečné. Krásné.

15.07.2020 16:50:13dát kritice tipvesuvanka

Entropia, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

15.07.2020 16:29:50dát kritice tipEntropia

Velmi živá imaginace, dovedu si představit, že návštěva Pompejí musela podobné představy vyvolat

14.07.2020 23:41:04dát kritice tipvesuvanka

Philogyny, děkuji za zastavení a Tip :-)))

13.07.2020 21:19:05dát kritice tipvesuvanka

Peter, děkuji za přečtení, milá slova i Tip :-)))

13.07.2020 20:53:27dát kritice tipKarpatský knihomoľ

Precítený pokus o rekonštrukciu.

13.07.2020 16:51:19dát kritice tipvesuvanka

Růženko, tato událost na mě velmi zapůsobila a probudila fantazii. Děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

13.07.2020 14:40:47dát kritice tipRUZIGEL

Máš bohatou fantazii.

13.07.2020 14:07:05dát kritice tipvesuvanka

Hanko, děkuji za zastavení a Tip :-)))

13.07.2020 14:03:40dát kritice tipvesuvanka

Marti, děkuji za zastavení a milou odezvu  :-))). 

13.07.2020 14:00:04dát kritice tipvesuvanka

Přemku, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Moc mě těší, že se Ti povídka líbila. Povídky nepíši, ale příběh Pompejí a Vesuvu je moje srdeční záležitost, takže si i o zpracování říkal. Trvalo hodně dlouho, než se mně podařilo povídku napsat tak, aby byla přesně podle mé představy, i když její námět se mně rýsoval už při návštěvě Pompejí v roce 1998.

Poprvé jsem se s Vesuvem setkala asi v šesti letech na staré pohlednici Neapolského zálivu. Krajina s kouřící horou, pro mě tehdy neznámou, mořem a pinií - stromem s korunou ve tvaru deštníku, mi učarovala, stejně tak i tatínkovo vyprávění o Pompejích. Ve mně to někde hluboko zůstalo a patrně nastartovalo už ve škole můj zájem o geologii a sopky včetně těch našich vyhaslých. Kromě toho mě zajímala květena, volně rostoucí v přírodě. V povídce, jejímž hlavním námětem bylo pozorování přírody, jsem vlastně vyprávěla svůj příběh. Na základě návštěvy Vesuvu a dalších italských sopek, kde jsem měla dost času si rostliny podrobněji prohlížet a srovnávat, se zrodila živá představa, jak asi tenkrát, před osudovým výbuchem Vesuvu, vypadala tamní krajina.  

Přemku, ještě jednou Ti moc děkuji za obě krásně zpracovaná videa a doprovodem působivé melodie a doplněním fotky erupce v barvě indiga - pro mě inspirace k namalování obrázku. Mám z filmíků velikou radost a poslala jsem na ně odkazy známým. Jsem si vědoma, že můj styl malby je specifický, nejenže štětcem tečkuji a čárkuji (pointilismus), ale barvy (školní vodovky) vrstvím a dokonce je někde zvýrazňuji pastelkami, takže se skutečným akvarelem mají málo společného. Některé obrázky se mně přenášením také rozostřují - asi to bude tou mojí technikou malby.

13.07.2020 08:51:02dát kritice tipMarkel

moc líbilo, obrázky i příběh *

13.07.2020 07:40:47dát kritice tiplastgasp

Jano máš krásný dar, spojení obdivuhodné tvorby výtvarnice a spisovatelky. Důkazem budiž níže uvedené komentáře, které zobrazují působení tvé práce na lidi. Přehlédl jsem poznámku v prologu a podlehl jsem dojmu, že jsi pod tou horou na svazích vinic sama vyrůstala a pocity té ženy, že byly tvé vlastní. Teprve na konci jsem rozpoznal tu událost skutečnou. Osvědčil jsem si na tom schopnosti zpracování tvého oblíbeného zájmu, které jsou mimořádné. Střihl jsem z tvé tvorby dva filmy, s jejichž filmovou kvalitou jsem nebyl spokojen. Proto jsem ten slíbený třetí nerealizoval. Problém je v tom, že obrázky zkopírované z rozměrů na tvém blogu, nebo na Písmáku nelze po zvětšení upravit do rozlišení, které by nepůsobilo rozmazaně a zrnitě. Tvoje technika sama o sobě je specifická a působí rozostřeně. Další zvětšení pak dojem ještě více zdůrazní. Zůstávám tedy dál jen v roli obdivovatele a fandím ti. Povídka skutečně poutavě vypráví o pocitech, od kterých možná nejsme daleko ani my v dnešní dobbě. Děkuji ti za úžasný zážitek.  

12.07.2020 20:58:25dát kritice tipvesuvanka

lawenderr, mám radost, že Tě tato povídka tak zaujala, děkuji za přečtení, milá slova i Tip :-)))

12.07.2020 18:01:46dát kritice tiplawenderr

:) myslela jsem že doopravdy - úplněs mě vtáhla, nejradši bych teď zklamaně řekla - škoda, že Pompeje ...

Fajn, že jen Pompeje.

- nějak jsem tuhle minipovídku dneska potřebovala číst, díky za ni:)

12.07.2020 13:30:42dát kritice tipvesuvanka

fialko a Bereniko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

12.07.2020 13:20:49dát kritice tip64T.B.S.

Krásné

12.07.2020 13:19:29dát kritice tipfialka...

Obdivuhodné :-)

12.07.2020 13:16:12dát kritice tipvesuvanka

Romane, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Ten film na ČT2 byl zajímavý.  Už před více lety jsem viděla podobný film, trochu jinak zpracovaný, v němž byly zmíněny pyroklastické proudy, které ukazoval vulkanolog přímo i ve stěně kráteru (tak jsem se konečně dozvěděla, co jsou ty světlé pruhy mezi vrstvami popelu a lávy).

Luboši, děkujji Ti za přečtení a za pochvalu :-)))

Staňo, díky za zastavení a milou odezvu :-)))

Ivi, děkuji  za zastavení a milou odezvu :-)))

Jitko, děkuji za výběr, kterého jsem si všimla teprve teď :-)))

Jani, díky za přečtení a Tip :-)))

Přeji hezkou neděli :-)))

 

12.07.2020 11:57:14dát kritice tipblacksabbath
redaktor prózy

hned dvě kouzla......vyprávění a obrázky......děkuji......přeji krásnou neděli...*/**

12.07.2020 08:23:00dát kritice tipdadadik

moc dobrý vesu...oživilas.. :)

12.07.2020 02:57:56dát kritice tipKočkodan

Řeknu, proč jsem přiletěl já – abych ti dílko pochválil.

11.07.2020 23:11:04dát kritice tipR. L.

V Pompejích jsem byl osobně, to je na delší vyprávění, nedávno běžel film o nějakých nových věděckých výzkumech u nás na ČT2, taktéž zajímavé. Ostatně, tohle je Tvá parketa - chválím zpracování i obrázky. Hezký večer Jano. V úctě Roman.

11.07.2020 22:07:01dát kritice tipvesuvanka

Jitko, děkuji za přečtení a Tip :-)))

11.07.2020 21:16:39dát kritice tipvesuvanka

Karle, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))).  Ano, dokumentární i hrané filmy. Pompeje inspirovaly i některé spisovatele, například Edwarda B.  Lyttona "Poslední dny Pompejí" - byly zfilmované, historický román Roberta Harrise "Pompeje".

11.07.2020 21:01:42dát kritice tipvesuvanka

Liduško a Jardo Oldjerry, děkuji za zastavení, milou odezvu a Tipy :-))).

Při procházení městem jsem se vžívala do té doby a bylo mi divné, že nikoho tenkrát nezaujaly varovné signály probouzejícího se vulkánu, a tak se alespoň v mém příběhu objevila mladá žena, milovnice přírody, kterou zaujaly neobvyklé proměny v krajině a odlet ptáků, jenž byl náznakem jakéhosi nebezpečí, ale neznámého. Pompejané a ani zakladatelé Pompejí (asi 700 let př. n. l.) nezažili žádnou předchozí erupci, takže s ní neměli zkušenosti, proto nevěnovali varovným signálům pozornost.

Nicolasi a Jardo revírníku, děkuji za přečtení a Tipy :-)))

 

 

11.07.2020 20:34:35dát kritice tipK3

Je o tom i dost filmů, hraných i dokumentárních. Oživila jsi to.

11.07.2020 16:26:34dát kritice tipOldjerry
korektor

nneviděl jsem - ale věřím

11.07.2020 16:24:45dát kritice tipAlegna

krásné obrázky skvěle doplňují vyprávění plné lásky k přírodě, ať už to tak bylo, či nebylo :))*****

11.07.2020 16:08:43dát kritice tipvesuvanka

Irenko, Diano a Maruško, děkuji za přečtení a milá slova i Tipy  :-)))

Tato událost se mně zapsala do srdce už v šesté třídě, když jsme se o ní učili. K napsání povídky mě inspirovala návštěva Pompejí.

Martino a dievča z lesa, díky za přečtení a Tipy.

11.07.2020 15:57:18dát kritice tipEvženie Brambůrková

To je tak skutečné. A tvé ilustrace dodaly vyprávění úžasné kouzlo.

11.07.2020 15:09:50dát kritice tipDiana

Také si to tak podobně představuji. Přesvědčivé, barvité! A krásné ilustrace!

11.07.2020 14:53:47dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Tak nějak to tehdy mohlo být... pěkné obrázky...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.
Pismak.cz 1997 – 2023, provozuje Dobrý spolek, pravidla Wiki of 21st century Letní dětský tábor