kadeřavá, děkuji za přečtení a Tip :-)))

Janino, děkuji za přečtení povídky a milou odezvu :-))). Těší mě, že se Ti povídka líbila.  Vesuv a Pompeje jsou mojí srdeční záležitostí. Povídky nepíši, ale tato událost a návštěva obou míst v roce 1998 mě natolik oslovila, že jsem se námět Pompejí  pokusila zpracovat jako povídku. Několikrát jsem ji přepracovávala, vracela se k ní, až vznikla tato konečná verze, rozčleněná do tří částí, s níž jsem byla spokojena.  

Tohle se mi četlo velice dobře. Je pravda, že vzhledem k tématu bych asi očekávala větší spád, ale na druhou stranu - lidé taky celou dobu netušili, co přijde, a poklidný popis krajiny, kdy se jen vzácně a nenápadně ozve nějaký zneklidňující podtón, mi tedy připadá v pořádku. Díky za skvělé počtení a Ireně díky za to, že výběrem tuhle povídku připomněla - sama jsem ji kdysi úplně přehlédla, takže jsem moc ráda.

rebecco, děkuji za zastavení a milou odezvu, moc jsi mě potěšila :-)))

Parádní provedení - s těmi malbami!  Poklona hluboká!

Honzo, byla jsem v Pompejích v roce 1998. Na Písmáku mám reportáž z návštěvy Pompejí, na niž přidávám odkaz. Právě tam se zrodil nápad napsat o někom, kdo  tenkrát sledoval přírodu - s tou ženou  jsem se v povídce ztotožnila. Trvalo mně hodně dlouho, než jsem dílo zpracovala do této podoby. 

https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=125865

Byla jsi v Pompejích? 

Honzo, děkuji za přečtení a milou odezvu a Tip :-))).  Máš pravdu, že hlavní postavě - vypravěčce chybí duše. Vypravěčku jsem záměrně blíže nepředstavila, abych neodbíhala od toho, co bylo hlavním námětem díla. Z povídky je patrné pouze, že to byla mladá žena,  která jako malé dítě zažila zemětřesení z roku 62 a jen matně si pamatovala křik a pobíhání lidí.  Vypravěčka pouze popisovala krásy přírody této  krajiny a "své" hory, a pak její zvláštní a záhadné proměny před blížící se erupcí, které byly pro ni tehdy samozřejmě nevysvětlitelné, protože nikdo z obyvatel Pompejí, a to ani jejich zakladatelé žádnou předchozí erupci nezažili.  

Dost často píšeš o sobě, Jano, a o životě kolem sebe, takže tohle jsem opravdu nečekal a bylo to pro mě milým zpestřením, ovšem velmi souhlasím s tím, co podotkla Luzz. Té postavě taknějak chybí duše.

Mílo, děkuji za přečtení této povídky a za Tip :-)))

Luzz, děkuji za přečtení povídky a podnětnou  kritiku :-))).

Inspiraci jsem dostala přímo v Pompejích a po návratu jsem dlouho uvažovala nad tím, jak námět zpracovat, aby byl originální. Hlavní postava - vypravěčka příběhu, mladá žena, která to zažila a do jejíž role  jsem se vžila, jenom popisovala to, co v krajině pozorovala a to, jak vnímala "svoji" horu, ale neměla v úmyslu se osobně blíže představit. Asi proto působí neživě a schematicky.

Ten delší úvodní popis má ukázat krásu krajiny a navodit její pohodovou atmosféru. Drama se vyvíjí pomalu a nenápadně - lidé nic netuší. Ve skutečnosti  Pompejané nezažili žádnou předchozí erupci, takže hora byla považována za vyhaslou sopku (víc o ní napsal řecký zeměpisec Strabón, který vystoupil k jejímu vrcholu začátkem 1. století n. l.).  Hlavní postavou příběhu je Vesuv, který je skutečným vládcem této krajiny.

je to takový hezký, klidný vyprávění... jenže to je právě ono... vzhledem k tématu bych čekala větší spád, napětí, ne jen květnatý popis, jak to leželo a běželo... ta hlavní postava mi přišla jaksi neživá, schématická... ale popisy přírody a jak se cítí sopka, se mi místy i líbily - tam je vidět, že sis psaní užívala.

Arwen Leinas, díky za přečtení a milá slova :-))).  Těší mě, že se Ti povídka líbí :-)))

Příjemné čtení a příjemně dlouhé. Ani moc krátké, ani moc dlouhé. Líbí se mi.

Milane, díky za přečtení, milá  slova a Tip :-)))

Pozvedne dobrou náladu :o)

Jirko, děkuji za přečtení povídky a Tip :-)))

Lakrove, děkuji i za výběr :-)))

Lakrove, děkuji za přečtení povídky, podrobný rozbor a Tip :-))). Inspiraci k napsání příběhu jsem dostala při návštěvě Pompejí v roce 1998 a přenesla se do té doby jako milovnice a pozorovatelka přírody. Dlouho jsem nad formou povídky uvažovala, několikrát ji napsala a přepracovala než dostalo konečnou podobu s rozdělením do tří částí. První je jen popisná, ve druhé se začíná v krajině něco neobvyklého dít  a ve třetí drama vrcholí. Příběh Pompejí je nadčasový. V dnešní době mají vědci k dispozici citlivé přístroje, které zachytí varovné signály - pohyb magmatu, takže mohou včas upozornit na možné nebezpečí, ale asi se nikdy nepodaří zjistit, kdy se vulkán probudí a s jakou silou.

Johanno, děkuji za přečtení a Tip :-)))

Milane a Janinko,  děkuji za přečtení a Tip :-)))

Irenko, díky :-)))

Vůbec není za co:-), držím palce do soutěže.

Irenko, děkuji :-)))

avi PM

Janičko, my také, díky:-)

Irenko, budu potěšena a předem moc děkuji :-)))

Jani, mohla bych nominovat povídku do soutěže?

Johanko, děkuji za přečteni a milá slova :-)))

Moc pěkně vypravované.

guy, děkujhi za zastavení a milou odezvu k povídce i obrázkům :-))). Ano, Vesuv a Pompeje jsou mojí srdeční záležitostí. Dlouho jsem tento námět, který mě napadl při návštěvě Pompejí, zpracovávala, upravovala a snažila se, aby příběh působil na čtenáře sugestivně a ukázal především zajímavosti a krásy krajiny pod Vesuvem, a její neobvyklé proměny, jejichž příčinu si mladá Pompejanka samozřejmě nemohla vysvětlit. Jen instinktivně tušila něco hrozivého, když odletěli ptáci. Při psaní příběhu jsem se do jejích pocitů vžila.

Velice přívětivě a citlivě zpracované dílo, zakomponované obrázky násobí jeho působivost, je poznat, jak moc je Ti tato tématika blízká - kdybych se měl vyjádřit poněkud obehranou metaforou, tak bych napsal, že bylo vytvořeno srdcem ..

Honzo, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Povídky běžně nepíši, ale návštěva Pompejí mě vrátila do osudového roku 79 a vyvolala živou představu mladé milovnice přírody, která pozoruje podivné a nevysvětlitelné změny v krajině. Mám radost, že ses vrátil na Písmáka, a ráda si přečtu Tvoje nová díla.

Jano, krásné, sugestivní vyprávění, doplněné tvými krásnými malbami. Jsi nejen mistr štětce, ale i slova. Po delším čase jsem se opět na Písmáka vrátil. 

Renato, díky, tak to mě těší.

Sugestivní to opravdu je.

Renato, děkuji za zastavení a milou odezvu k povídce i obrázkům :-))). Přestože se příběh v mé fantazii rodil už při návštěvě Pompejí v roce 1998, trvalo hodně dlouho než jsem ho zpracovala do této podoby. Snažila jsem se, aby působil sugestivně.

Taky jsem z Tvého živého vyprávění dostala strach. Barvitě jsi to vylíčila -barvy jsou jak jazykové, tak skutečné. Krásné.

Entropia, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

Velmi živá imaginace, dovedu si představit, že návštěva Pompejí musela podobné představy vyvolat

Philogyny, děkuji za zastavení a Tip :-)))

Peter, děkuji za přečtení, milá slova i Tip :-)))

Precítený pokus o rekonštrukciu.

Růženko, tato událost na mě velmi zapůsobila a probudila fantazii. Děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

Máš bohatou fantazii.

Hanko, děkuji za zastavení a Tip :-)))

Marti, děkuji za zastavení a milou odezvu  :-))). 

Přemku, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Moc mě těší, že se Ti povídka líbila. Povídky nepíši, ale příběh Pompejí a Vesuvu je moje srdeční záležitost, takže si i o zpracování říkal. Trvalo hodně dlouho, než se mně podařilo povídku napsat tak, aby byla přesně podle mé představy, i když její námět se mně rýsoval už při návštěvě Pompejí v roce 1998.

Poprvé jsem se s Vesuvem setkala asi v šesti letech na staré pohlednici Neapolského zálivu. Krajina s kouřící horou, pro mě tehdy neznámou, mořem a pinií - stromem s korunou ve tvaru deštníku, mi učarovala, stejně tak i tatínkovo vyprávění o Pompejích. Ve mně to někde hluboko zůstalo a patrně nastartovalo už ve škole můj zájem o geologii a sopky včetně těch našich vyhaslých. Kromě toho mě zajímala květena, volně rostoucí v přírodě. V povídce, jejímž hlavním námětem bylo pozorování přírody, jsem vlastně vyprávěla svůj příběh. Na základě návštěvy Vesuvu a dalších italských sopek, kde jsem měla dost času si rostliny podrobněji prohlížet a srovnávat, se zrodila živá představa, jak asi tenkrát, před osudovým výbuchem Vesuvu, vypadala tamní krajina.  

Přemku, ještě jednou Ti moc děkuji za obě krásně zpracovaná videa a doprovodem působivé melodie a doplněním fotky erupce v barvě indiga - pro mě inspirace k namalování obrázku. Mám z filmíků velikou radost a poslala jsem na ně odkazy známým. Jsem si vědoma, že můj styl malby je specifický, nejenže štětcem tečkuji a čárkuji (pointilismus), ale barvy (školní vodovky) vrstvím a dokonce je někde zvýrazňuji pastelkami, takže se skutečným akvarelem mají málo společného. Některé obrázky se mně přenášením také rozostřují - asi to bude tou mojí technikou malby.

moc líbilo, obrázky i příběh *

Jano máš krásný dar, spojení obdivuhodné tvorby výtvarnice a spisovatelky. Důkazem budiž níže uvedené komentáře, které zobrazují působení tvé práce na lidi. Přehlédl jsem poznámku v prologu a podlehl jsem dojmu, že jsi pod tou horou na svazích vinic sama vyrůstala a pocity té ženy, že byly tvé vlastní. Teprve na konci jsem rozpoznal tu událost skutečnou. Osvědčil jsem si na tom schopnosti zpracování tvého oblíbeného zájmu, které jsou mimořádné. Střihl jsem z tvé tvorby dva filmy, s jejichž filmovou kvalitou jsem nebyl spokojen. Proto jsem ten slíbený třetí nerealizoval. Problém je v tom, že obrázky zkopírované z rozměrů na tvém blogu, nebo na Písmáku nelze po zvětšení upravit do rozlišení, které by nepůsobilo rozmazaně a zrnitě. Tvoje technika sama o sobě je specifická a působí rozostřeně. Další zvětšení pak dojem ještě více zdůrazní. Zůstávám tedy dál jen v roli obdivovatele a fandím ti. Povídka skutečně poutavě vypráví o pocitech, od kterých možná nejsme daleko ani my v dnešní dobbě. Děkuji ti za úžasný zážitek.  

lawenderr, mám radost, že Tě tato povídka tak zaujala, děkuji za přečtení, milá slova i Tip :-)))

:) myslela jsem že doopravdy - úplněs mě vtáhla, nejradši bych teď zklamaně řekla - škoda, že Pompeje ...

Fajn, že jen Pompeje.

- nějak jsem tuhle minipovídku dneska potřebovala číst, díky za ni:)

fialko a Bereniko, děkuji za přečtení a milou odezvu :-)))

Krásné

Obdivuhodné :-)

Romane, děkuji za přečtení a milá slova :-))). Ten film na ČT2 byl zajímavý.  Už před více lety jsem viděla podobný film, trochu jinak zpracovaný, v němž byly zmíněny pyroklastické proudy, které ukazoval vulkanolog přímo i ve stěně kráteru (tak jsem se konečně dozvěděla, co jsou ty světlé pruhy mezi vrstvami popelu a lávy).

Luboši, děkujji Ti za přečtení a za pochvalu :-)))

Staňo, díky za zastavení a milou odezvu :-)))

Ivi, děkuji  za zastavení a milou odezvu :-)))

Jitko, děkuji za výběr, kterého jsem si všimla teprve teď :-)))

Jani, díky za přečtení a Tip :-)))

Přeji hezkou neděli :-)))

hned dvě kouzla......vyprávění a obrázky......děkuji......přeji krásnou neděli...*/**

moc dobrý vesu...oživilas.. :)

Řeknu, proč jsem přiletěl já – abych ti dílko pochválil.

V Pompejích jsem byl osobně, to je na delší vyprávění, nedávno běžel film o nějakých nových věděckých výzkumech u nás na ČT2, taktéž zajímavé. Ostatně, tohle je Tvá parketa - chválím zpracování i obrázky. Hezký večer Jano. V úctě Roman.

Jitko, děkuji za přečtení a Tip :-)))

Karle, děkuji za přečtení a milou odezvu :-))).  Ano, dokumentární i hrané filmy. Pompeje inspirovaly i některé spisovatele, například Edwarda B.  Lyttona "Poslední dny Pompejí" - byly zfilmované, historický román Roberta Harrise "Pompeje".

Liduško a Jardo Oldjerry, děkuji za zastavení, milou odezvu a Tipy :-))).

Při procházení městem jsem se vžívala do té doby a bylo mi divné, že nikoho tenkrát nezaujaly varovné signály probouzejícího se vulkánu, a tak se alespoň v mém příběhu objevila mladá žena, milovnice přírody, kterou zaujaly neobvyklé proměny v krajině a odlet ptáků, jenž byl náznakem jakéhosi nebezpečí, ale neznámého. Pompejané a ani zakladatelé Pompejí (asi 700 let př. n. l.) nezažili žádnou předchozí erupci, takže s ní neměli zkušenosti, proto nevěnovali varovným signálům pozornost.

Nicolasi a Jardo revírníku, děkuji za přečtení a Tipy :-)))

Je o tom i dost filmů, hraných i dokumentárních. Oživila jsi to.

nneviděl jsem - ale věřím

krásné obrázky skvěle doplňují vyprávění plné lásky k přírodě, ať už to tak bylo, či nebylo :))*****

Irenko, Diano a Maruško, děkuji za přečtení a milá slova i Tipy  :-)))

Tato událost se mně zapsala do srdce už v šesté třídě, když jsme se o ní učili. K napsání povídky mě inspirovala návštěva Pompejí.

Martino a dievča z lesa, díky za přečtení a Tipy.

To je tak skutečné. A tvé ilustrace dodaly vyprávění úžasné kouzlo.

Také si to tak podobně představuji. Přesvědčivé, barvité! A krásné ilustrace!

Tak nějak to tehdy mohlo být... pěkné obrázky...