Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Prázdniny pokračují 4/4

13. 07. 2020
10
19
861
Autor
revírník

 

Tak jako je Jana zapálená do pěstování kytek všeho druhu a­ nemá-li skutečnou zahrádku, n­edá pokoj, dokud si nepořídí malou náhradní v lodžii ze staré ledničky nalezené na smetišti, kterou jí za cenu porušení několika dopravních předpisů s hlavou vystrčenou z okna dovezu v otevřeném předním kufru škodovky a pak ji spolu vysoukáme do třetího patra, t­ak se stejnou vervou si v bytě skládá a opatruje STĚNU RADOSTI. Na té ovšem nepěstuje kytičky vykoupené nebezpečím havárie, ale vystavuje jiné poklady: fotografie vnoučat, pohlednice, přání k Vánocům, Velikonocům, narozeninám, svátkům. Čas od času, když na té barevné stěně začíná být už málo místa a paní pošťačka přináší nové a nové obrázky a ona už nemá kam je připínat, udělá v tom pořádek: přání a pohlednice staršího data uloží do jedné z těch krabic, co jich má doma natahaných čert ví odkud stovky, a už se těší na další přísun. To však není celé, ona obrázky nejen dostává a vystavuje, ona je hlavně nezapomíná posílat. Pokaždé ji napomínám, ať si uvědomí, že ty obšťastňované vlastně nutí, aby jí tu její radostnou stěnu na své náklady zaplňovali, a ptám se, jestli jí nevadí, že to někoho třeba obtěžuje.

„Nevadí,“ říká prostě a popravdě.

Ve svých pověstných stolních kalendářích, jež každoročně při koupi vybírá takové, aby měly pro každý den dostatečně volnou plochu na její vlastní zápisy, a tím pádem aby se tam vždycky všechno důležité našlo, má dopředu barevně zvýrazněná data narozenin a svátků všech příbuzných a známých, proto nikdy na nikoho nezapomene. To je od ní, přiznávám, hezké. Jenže k tomu ještě dvakrát do roka posílá víc než třicet přání k svátkům najednou. Budiž jí připočteno ke cti, že když je má na hromádce před sebou napsané a zkontrolované že jsou všecky, zamyslí se a po chvíli se spravedlivě rozhodne, že jimi raději podělí dva nebo tři poštovní úřady.

Nám někdy těch přání přijde také tolik, jen poslední dobou už to prořídá. Z toho je trochu smutná a lituje stálého zdražování poštovného, ale za čtvrt nebo tři čtvrtě roku zas rozešle přání všem příbuzným a známým a těší se na jejich stoprocentní ohlas na své stěně radosti.

Má ještě jedno neobvyklé zařízení. Jmenuje se OBÁLKA RADOSTI. Do ní každý měsíc ukládá z našich společných příjmů sumu peněz, na jakou si toho roku troufá. Při jejím úsporném hospodaření jde o docela pravidelný přísun. Ta obálka slouží jednak k mírnému obdarovávání vnoučat na Vánoce a narozeniny, za druhé na společné výlety. Na těch nám pak dopřává, co hrdlo ráčí. O finanční záležitosti se Jana stará sama, všechna vydání poctivě zapisuje, každý měsíc pokladnu uzavírá, a buď jí to na korunu vyjde, nebo nedá pokoj, dokud si nevzpomene, co po kterém nákupu náhodou nezapsala. Pro rodinu je to velké štěstí, to já bych nedělal a kdo ví, jak bychom pochodili.

Oslavy narozenin jsou pro ni radost, těší se na ně víc než oslavenec. Hlavně na dort. Ne že by ho jedla, dělá ho přece pro ty ostatní, a kromě toho má ten svůj zákaz, ten neplatí jenom pro lesní bobulky. A tak při výrobě ani drobeček neochutná, a když si není chutí jistá, dá kontrolně ochutnat dětem nebo mně. Těší se na tu radost, až se jí dort povede podle představy. Povede se vždycky, jak by ne! Vymýšlí, fantazíruje, hledá nápady, radí se s Miluškou či Taňulkou jaký tvar se bude hodit, a když je s tou představou spokojená, tak ji ve své laboratoři během jednoho dne stvoří. Toho dne chodíme kuchyní po špičkách, abychom ji nerušili, ale je to často zbytečné, ona je ochotná klidně se bavit, není nervózní, protože už je v ráži, už je jí všechno jasné, už uskutečňuje, co si pracně vymyslela.

Jejím dortům se žádný nevyrovná. S výjimkou některého od Milušky, která řízením osudu a naprosto proti našemu očekávání se až po třicítce při svých jinak výhradně psích a koňských zálibách dobrala také k radostnému vaření a pečení.

Když má pak dort uložený v bezpečí a chladu, chystá pohoštění. Peče sladké zákusky a připravuje obložené chlebíčky. Ovšemže přivítá, když se jí na pomoc hlásí Kačenka, Klárka, Eliška nebo Linda, někdy i Martin.

Hlavnímu bodu pohoštění uctivě říkáme nipačák. Velký tác paprskovitě obložený několika druhy nakrájených salámů, klobás, rybiček a sýrů, také rozčtvrcených vajíček natvrdo, a všechno to musí barevně ladit s nakrájenou zeleninou. Každý si může brát, čili zobat, čili (po Janiném, severomoravskoslezském) nípat, na co má chuť.

Zlatý hřeb večera, dort pro oslavence, je někdy jen obyčejný kulatý, zato dvou nebo tříposchoďový, jindy je to otevřená kniha, podkova, srdce, kytara, také koňská hlava už se vyskytla, podle fantazie, která Janu vedla.

Jednou to byl pro malou Klárku ježek, i s bodlinami. Tenkrát si milující babička užila nejen radosti, ale i úzkosti. Ne z výroby, ta se jí podařila na jedničku, ježek byl, až na nadživotní velikost, málem k nerozeznání od živého, ale potom, když jsme ho na oslavu vezli z Třebíče na Ježník, to byla situace! Větší část cesty vede k severu, jeli jsme dopoledne, a tak slunce sálalo do pravého okna přímo na Janin klín, kde tu nádheru na podnosu opatrovala. Ani intenzivní větrání nepomáhalo. Ujížděl jsem jako k ohni a koutkem oka znepokojeně sledoval, jak milý ježeček Janě na klíně měkne, jak se mu bodlinky zkracují, pozbývají tvar, špičky se jim zakulacují a Jana nad tou proměnou vede nešťastné řeči… Stihl jsem to tenkrát v rekordním čase, ale i tak bylo pozdě. Bodlinky se změnily na beztvaré hrbolky a tělo se doširoka rozkydlo.

Když babička Klárce příšerku se schlíplým rypáčkem a vypadlýma rozinkovýma očičkama podávala, musela jí napovědět. Holka totiž hádala, že jí vezeme hezkou velkou ropušku.

Tato zkušenost provždy rozhodla, že už žádný dort se nikam nepoveze. Buď se narozeniny oslaví u nás, nebo dort nebude. Což by byla velká škoda.

Od té doby se každá opravdová vnučičí oslava, i kdyby měla být trošku mimo termín, konala pouze a výhradně u nás v Třebíči.

 

Ale teď už jsme dál, tady v Petrovicích cítíme stále víc, jak ty děti odrůstají, jak se mění, jak už má každé z nich svůj život a plno svých zájmů a povinností. Ale přicházejí k nám dál, a zdá se nám, že rády. Snad proto, že nikoho nenutíme, nikoho nelákáme, jezdí k nám o své vůli. Ne jen kvůli nám, to víme. Táhne je sem příležitost sejít se mezi sebou. Starší děvčata už také přišla na to, že se za nimi stahují kluci z našeho sousedství i městští prázdninoví kamarádi těch kluků. Dělá jim to dobře a tajně je sledují, jak posedají na zábradlí mostu a vedou řeči, jak na sebe občas šikovně nebo nešikovně něčím upozorní a přitom čekají, jestli některá nevyjde před dům. Klárka, ta má pro ně jenom pohrdání. „Debílci,“ říká a hledí si svého. Druhé jsou přístupnější. Někdy se s nimi až do noci vybavují z okna v pokojíčku a domlouvají schůzku na zítřek, ke které stejně většinou nedojde, protože my si naplánujeme nějaký výlet a kluci pak s otevřenou pusou koukají na projíždějící auto, z něhož jim holky jen mávají, upřímně řečeno, bez velké lítosti.

Když se občas probírám Janinými fotografiemi nebo nahlédnu do její slavné knihy návštěv, mám před sebou přehlídku zážitků, které nás dva stále obohacují. A my bychom rádi, aby i ty děti, až docela dospějí a my s nimi nebudeme, někdy si ten či onen ve chvilce ztišení z hloubky vyvolaly. Tajně si představujeme, že ani pod shovívavým úsměvem pak dočista neskryjí skutečný ohlas těchto doposud současných příběhů, co teprv doznívají.

 

 


19 názorů

revírník
12. 08. 2020
Dát tip

Dík.


:)


revírník
17. 07. 2020
Dát tip

Já si to taky myslím, děkuji, Renato.


bixley
17. 07. 2020
Dát tip

Jana je zkrátka úžasná žena s velkým srdcem, píšeš o ní moc krásně. A opravdu to asi karma a trest nebude, jen dobré srdíčko a spousta lásky. Je dobře, žes ji potkal.


revírník
15. 07. 2020
Dát tip

Pěkně děkuji tiché tipařce Phil.


revírník
14. 07. 2020
Dát tip

Jano Vesuvanko, díky za oba tipy (tady a tam).


revírník
14. 07. 2020
Dát tip

Jejda, Přemku, ty sis toho nastřádal, a nejen pro sebe na přečtení, ale nakonec i pro mě, když teď připomínáš tolik podrobností z toho, co tě zaujalo! Jsi vnímavý čtenář a poctivý komentátor a já ti za tento komentář moc a moc děkuju.


lastgasp
14. 07. 2020
Dát tip

Jaroslave, tvoje čtyři vyznání, jak jsem si je nazval, jsem si nastřádal, abych je mohl číst plynule a prožívat s vámi ty chvíle a zážitky. Jste opravdu šťastná rodina a je radost to milé čtení sdílet. Četl jsem pilně i spokojenou odezvu a chválu v komentářích. Mimo krásný pocit jakéhosi bezpečí a spokojenosti, pohody a řádu jsem si z tvých vzpomínek povšiml několika věcí. Ty máš úžasný vypravěčský dar a umíš ze všední věci vytvořit několika správnými slovy kouzelný pocit, ano, tak to chápu, to jsem také zažil, na to si vzpomínám, u nás to bylo podobně. Jenže to tak na psat nedokážu. Snad jen několik perliček, ketré mě zaujaly. S tebou člověk nabývá i nové zkušenosti. Nikdy jsem před tím neslyšel o bohatě ojehličených třásních, nebo pevných nábězích kořenů. Zpětně se tak dívám na moje milované smrky na Kvildě. Velice mě chytla zpráva o poklesku v minulém životě babičky, úžasné. Uvěřil jsem i plné dětské vaničce malin, protože sám jsem naplnil prádelní koš hřiby a kozáky ve vojenském prostoru v Mladé. Můj obdiv se ubíral i nad kuchařským uměním manželky, včetně , pro mě nového pojmu nípačák. Takhle bych si rád s chutí také zanípal. Abych zase moc neřečnil, děkuji ti Jaroslave za poutavé a krásné čtení s přáním, aby podobně si počínali i ti co jste vychovali a o které jste pečovali.  


revírník
13. 07. 2020
Dát tip

Tobě zas, nenápadný Čudlo, jenom děkuju za tipnutí.


revírník
13. 07. 2020
Dát tip

Jsem moc rád, Ivi, že se ti u nás tak líbí. Ale toto je (ne)dávná minulost, už je to kapku jinak. Čas běží, děti mají svoje dětičky a z nás jsou staří, třeba šťastní praprarodičové. Ovšem, jinak se skoro nic nezměnilo.


Ty to tak hezky píšeš, že bych i dostala chuť, ač dorty moc nemusím....ale to kouzlo, když se postaví před oslavence.....to zase joóo...Obdivuju tvoji Janu.... .....Je krásné míti se kde scházet......nezávidím....ale přeji vám to!!!!!!!!!!!!


revírník
13. 07. 2020
Dát tip

Ludmilo, to mě taky zajímá, i pro mě je to záhada.

Diano, i já bych podobné vztahy přál všem.

Děkuji vám oběma za milá slova.


Diana
13. 07. 2020
Dát tip

Moc šťastná rodina! To bych opravdu přála všem lidem.... A "vnučičí" oslavy se Ti opravdu povedly :-)))


Alegna
13. 07. 2020
Dát tip

Jana je úžasná, kde na to všechno bere energii?

 řádky psané s láskou, krásně se čtou***


revírník
13. 07. 2020
Dát tip

No jo, to vás ještě bohužel neznala, ani tebe, Ireno, ani Luboše. Kdyby jo, určitě by nikdy nezapomněla a obrázek poslala. A nejen to, taky by vás chtěla navštívit. A nejlépe nečekaně, jak je jejím bohulibým zvykem.

Nebojte..., teď už to neudělá.


Gora
13. 07. 2020
Dát tip

Ani já ještě pohlednici od Jany nedostala:-))) - jen zlobím po Kočkodaním způsobu, vaše rodina je vztahově prostě moc fajn...


revírník
13. 07. 2020
Dát tip

Na tebe asi výjimečně zapomněla. Tož třeba někdy příště.


Kočkodan
13. 07. 2020
Dát tip

 

„…ona obrázky nejen dostává a vystavuje, ona je hlavně nezapomíná posílat.“

 

 

 

Tak moment, tady mi něco nehraje – já jsem od Jany nikdy nic nedostal!

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru