Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

Cítit chlad
datum / id15.07.2020 / 509063Vytisknout |
autorNemámpřezdívku
kategorieSmíšené veršeDalší dílo autora
zobrazeno63x
počet tipů1
v oblíbených0x
Cítit chlad

Jsme si blízcí tak jako na nebi hvězdy,

pak rozpínáním vesmíru, vzdalujeme se bez odezvy.

Být v dnešním světě svůj a mít kolem sebe ty pravé,

podle sebe soudím... procento je velmi malé.

 

Žijem ve světě rozličných identit,

někteří lidé jsou tak úmělí, že spíš připomínají bakelit.

Těší se z toho až znovu podrazí něčí nohy,

na takové stvůry bych pořádal divoké hony.

 

Tenhle svět je plný chladných tvorů,

rozežírají sny,

jako kabát ve skříni plný molů.

 

Bolest nás k nepoznání mění,

a naše láska upadá v zapomnění.

Co by nás potěšilo už na tomto světě skoro není zdá se,

napíši jen krátce.

Kdo tohle nepocítil ani jednou.

Je to horší než se bodat jehlou.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

17.07.2020 21:41:551 tipů dát kritice tippožadovaný záznam nenalezen

Není nic špatnýho na tom, že cítíš chlad. V textu ale vidím dost podivných obecností (jako „žijem ve světě rozličných identit“), věcí, které mi přijdou zbytečně dramatizující („rozežírají sny“) až moralizující (svět plný chladných tvorů, někteří jsou tak umělí, že podrazí nohy, ta bolest nás mění k nepoznání, horší než bodat jehlou)... Je to prostě na mě moc obecné, dramatické a moralizující, navíc je to napsané takovým humpoláckým jazykem, nebo prostě jazykem, kterému nerozumím. První sloku jsem nepochopil. Mate mě i čárka ve druhém verši. Druhé dva asi říkají, že lyrický vypravěč se cítí nesvůj a nemá kolem sebe ty pravé. Podobně nechápu (například) tohle: Co by nás potěšilo už na tomto světě skoro není zdá se, napíši jen krátce. Celkově nechápu ten jazyk, nechápu tu návaznost. Příklad: Tenhle svět je plný chladných tvorů, / rozežírají sny, / jako kabát ve skříni plný molů. Mně u toho vznikají otázky: Chladní tvorové rozežírají sny jako rozežírají kabát plný molů? Sny jsou jako kabát plný molů? Nebo chladní tvorové jsou moli a sny jsou kabát? Odkud se vzali chladní tvorové, kterých je „plný svět“, a jak vypravěč ví, že jich je plný svět, když najednou jsou ve skříni? A kde je ta skříň? A co je ta skříň? Je to člověk, jeho vnitřní svět? Nebo snad celý svět? ... A tak. Pro mě jsou všechny ty příměry (moli, skříň, kabát) nadbytečné. Ta pasáž mi říká něco ve smyslu, že hrdinovi je úzko a že má pocit, že vlivem někoho (nějakých lidí) nebo něčeho (stereotypu) přichází o sny. Pokud záměrem toho místa je podobné vyznění, nemyslíš si, že by se to dalo říct přesnějším a přirozeným jazykem? Ve kterém by bylo i něco jako sebereflexe? Protože takhle to vypadá, že všechna odpovědnost a aktivita je na jakýchsi chladných tvorech, vetřelcích, vnějším světě, který leze tomu člověku do skříně pro sny.

Podle mě by se celej text dal shrnout tak, že popisuje něčí pocit osamělosti, něčí úzkost. Úzkost je sice přemnožený druh, ale taky si zaslouží nějaký respekt, tím myslím, že když o ní píšeš, mohlo by to mít nějaké hlubší vrstvy než „obviňuju svět ze své úzkosti“. Já si myslím, že obviňování světa nemá smysl. Ale záleží na tobě.

16.07.2020 19:33:251 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Také pocity jsou normální, ale proč se jimi zatěžovat. Kráčím ke slunci a za pár let shořím. :-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.