Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Mámení okamžiku

15. 07. 2020
1
3
292
Autor
Riman

Když na tebe hledět mohu, či slyšet tvůj hlas,

třeba jen na pouhou chvíli,

dech se zrychlí, ruku zachvátí třas

a srdce hrudník ubíjí.

Má mysl v onen moment,

pohlcena touhou zcela,

prosta malichernostmi bytí mého,

omámena jako pylem včela,

oproštěna od ďábla zlého.

Ďábla, který od rána do večera,

šeptá, že život nemá smysl a cíl,

a že je lepší, ho jen tak projít.

Bez smíchu a lásky.

Potichu, nevydati hlásky.

Ta chvíle je snad nekonečná.

Dívám se stále na tebe.

Vážím všechna slova tvá.

A říkám si pro sebe:

Ach Bože, jak já jsem ti vděčný,

Za ten pocit nekonečný.

Pocit, tak hrozně nepopsatelný,

Ach, jak já jsem ti věrný.

Pocit tak hřejivý a klidný.

Ach, nejsem teď duchem s jinými lidmi.

Nejsem, a ani nechci být,

chci jenom vedle tebe jít.


3 názory

Careca
16. 07. 2020
Dát tip

Okamžiky jsou velmi těžké zbásnit....


Safián
16. 07. 2020
Dát tip

Mnoho slov a málo mámení. Mámivá báseň by mě zajímala. Ale udělat takovou je velmi těžké. Je třeba ovládnout všechny složky a ještě něco přidat.


Alegna
16. 07. 2020
Dát tip Jochanan ben Avraham

verše zní jako krásné vyznání*


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru