Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

MOLEKULA

17. 07. 2020
1
0
160
Autor
Rendlík

Na vlnách ne-tečna, uskutečněna
ta cesta. Spím ukrutně upozaděný
těmi vlivy. Moře vlité do vany ryby
se tam šplouchají. Velryby si s kačenkami
pohrají. Někdo teče si v ústraní, jiný
zase zahraje ti tu tvoji píseň, tak úhlavní.

Jsi v pořadí, nebo už jsi celkově prošlý.
Kdož ví, neptej se chrobáků ve tmě.
Sešitý jako pytel, naplněn zážitky úchvatnými.
Někdo zažil strach někdo jiný zase krach
svého lidství. Nesmysli si nemyslí že by
neměli dále mýt, ukradený vložený smích.

Film už tolikrát natočen, uskočí před kritiky.
Retrospektivy ne z díky ne nechci nikdy.
Uloupená svatozář komu zase pak. Už
není takový nedotknutelný postavený na
piedestal. Vstal byl to prý taky i člověk
chyby znal, měl jich dosti, kopy, fanatičtí
cvoci.

Strop tu není ani podlaha, tak dům už to
není. Jen prostor uzmutý vhozen do netečnosti.
Proč je v kleštích uchycen, mučen tlučen, odpočet
už začal. Krach vesmírných zbytečností, nepros
vezmi  vše, co tě štve. Hadem uštknutý jed si
do tebe sedl, plete si tam na tvůj funus svetr.

Vítr brázdí svět, foukne tam a zase zpět, je mu
teprve pět. Uskutečněn pole širé, je tam brambor
postav tábor. Nemel blábol jenom jeden, můžeš
jich napsat třeba i devět nebo deset. Všechno si to vzal
nic tu nenechal, ožrala všechno už vychlastal. Piji
svět plnými doušky zakuckám se, jen chvíli ho v ruce
mám, nějaký kmán zabalený do nechutných slov, mi
ho náhle v oka hmitu vzal.

 


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru