Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Co s nabytými pozemky 1/4
datum / id21.07.2020 / 509258Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno234x
počet tipů10
v oblíbených0x
Prolog

Klidně pokračuji pro těch pár z Vás, kdo toho ještě nemáte dost a které tímto zdravím a obdivuji za vytrvalost. Pro nás čerstvé přistěhovalce toho ještě zdaleka nebylo dost.

Co s nabytými pozemky 1/4

 

Co s nabytými pozemky?

 

Sotva jsme se do Petrovic nastěhovali, musel jsem odrážet pokusy o nátlak ze všech stran, abychom nabyté zemědělské pozemky náležitě využili, nejlépe k chovu domácího zvířectva.

„Dvě tři ovce, beran, každý rok jehňata, něco zabít, něco prodat,“ to byla první slova našeho Jardy, když si tu latifundii prohlížel.

„Anóó, ovečky!“ znělo sborem, nejhlasitěji od Klárky a Kačenky.

„Vy byste chtěly zabíjet jehňátka? Co mi to povídáte?“

„Zabíjet né, prodávat.“

„A co takhle koně, koně byste nechtěly? Stáj přece máme, tak proč ne třeba koně?“

„Však tady byl,“ postavila se na jejich stranu má drahá žena, jako by mě neznala, „též prasátko, králíci a slepice. Podívej se, Jaroušku, jak je chlívek zachovalý, ještě by se to tu dalo zprovoznit.“

Muselo jí být jasné, jak pochodí, ale zkoušela to za příhodné konstelace, kdy za zády cítila podporu.

Ona se totiž i Taňulka najednou octla na straně zapálených chovatelů dobytka v Petrovicích. A policajt Dan, i ta Miluška. Ani jsem je nepočítal, kdo všichni stáli kolem a fantazírovali o budoucí petrovické farmě. Všichni zkoušeli, jak se k tomu postavím.

„Dobře víte, že ne,“ odbyl jsem je teď už nevrle a otočil se od nich.

Dělali, jako že to byla jen legrace a trošku se stáhli. Pro dnešek.

Za čtrnáct dní, když se v sobotu na vzdálenost pětatřiceti kilometrů „stavili na kafe“, přišli s novým nápadem: „Kozy! Pár koz by se sem úžasně hodilo. Umíš si představit, jak by to tu ožilo?“

„Sedlačit nebudu!“ přerušil jsem rozvíjení těch úžasných myšlenek.

Za dalších čtrnáct dní přišli s objevným návrhem, prý u kohosi kdesi mají kamerunské nebo jaké kozičky, krásné, roztomilé, a nebyly by drahé. Zapadly by sem perfektně. Měli byste tady atrakci. A ty děti, jak ty by si s nimi užily!

„To tak, s děckama mě vydírejte! A starat se bude kdo?“

„Vždyť to nic není,“ prohlásila má znejmilejší, „v létě se napasou samy a na zimu nasušíme seno, tak jaká je s tím práce?“

Taková lehkomyslnost mě dopálila: „Vy teda nedáte pokoj. Víte, co udělám? Založím na pastvině les a máte po ptákách.“

Jarda-lesák se upřímně zhrozil, že bych mohl chtít v tak úzkém zastíněném údolí zakládat u samých domů další les.

„To tady máte málo lesa?“ Nevěřil, že to myslím vážně.

Třebaže jsem mu v duchu dával zapravdu, nemohl jsem si pomoct, musel jsem nějaký radikální řez udělat, abych se jednou provždy zbavil hrozby sedlačení, do něhož by mě nepřestali nutit. Dal jsem tedy najevo, že si legraci nedělám.

„Jestli má být pastvina využitá, bude to tak nejlepší,“ řekl jsem a už jsem věděl, že to ze mě mluví má stará posedlost, která je z přísně lesnického hlediska asi naivní, ale to mi nevadí. Teď mám příležitost jednat na vlastní pěst, bez těch svazujících konzervativních pravidel. Tady si konečně vyzkouším, jak se příroda sama už od začátku vypořádává s pestrou směsicí dřevin. Tak jsem si to řekl a předem jsem věděl, že se neudržím a stejně do toho přírodě sem tam promluvím, aby bylo taky trochu po mém. Důležité bylo, že mi v tom nikdo nemůže bránit, protože se to bude dít na mém vlastním majetku. A řekněte mi, kdo z lesníků-důchodců si totéž může dovolit?

Co s tím lesem jednou bude, jestli ho tu strpí nebo zlikvidují, takovou starost jsem si připustil jen velmi okrajově. Už jsem o tom nediskutoval a rozhodl jsem se začít hned.

Věděl jsem samozřejmě, že to nebude les přírodní, vždyť už první impuls k němu dám umělý, ale mohl by se mu později – p­okud se bude dařit – a­spoň vzdáleně blížit.

S tím prvním impulsem mi pomohla i má jinak dost vzpurná žena, která by raději viděla u chalupy nějaké zvířectvo, o něž by se mohla starat a z něhož by byl případně užitek. Postavila se však na mou stranu, protože mě miluje.

Kousek lesa, jak známo, máme. Tvoří ho pět druhů listnatých dřevin. Už tím má blízko k přirozenosti. Každý z těch stromů obsahuje kolem kubického metru dřeva, některý dva, některý víc. V mezerách a na kraji bují podrost složený z lísek a osik, ale jsou tam též javory a jasany, čímž je napůl vyhráno, protože dobrý hospodář je schopen takový les při pozvolné nenásilné obnově udržovat skoro bez práce a zbytečných výdajů takřka natrvalo.

Ten les vyrostl divoce, jako mnoho jiných, a to na jedné z kamenných mezí, jež tu jako staré majetkové hranice rozdělují krajinu stovky let a jen pozvolna se rozpadají. Do takřka ideálního stadia dospěl hlavně proto, že si ho nikdo moc nevšímal, že v něm hlavní slovo měla příroda.

Teď už některé stromy dozrávají k těžbě. Ne ovšem jednorázové, jak si doposud představuje většina lidí, dokonce i lesníků. Já ve svém lese budu těžit zásadně výběrem jen zralých stromů.

Prohlédl jsem si je a hned jsem viděl, které je třeba skácet. Když odtud vezmu ty nejrozpínavější, nic se nestane, jen podrost si volněji vydechne. Po rozřezání, rozštípání a vyschnutí mi dobře poslouží k zatápění v kotli ústředního topení. Jejich cenné kmeny by si ovšem zasloužily jiný osud, než shořet v kotli, ale jak je odtud dostat? A komu po jednom prodávat? Vyplatilo by se to? Sotva. Takto budou za daných podmínek k nejlepšímu užitku.

Ten můj les se táhne v úzkém proužku podél pastviny hned pod státním lesem. Není ho moc, jen pět a půl aru, ale svým bezprostředním sousedstvím s pozemkem dole, který chci zalesnit, tvoří ideální základ, na nějž jednoduše navážu.

Umiňoval jsem si, že nový les musí být ještě pestřejší, než starý: hlavně do něj dostat buk, ten mi tu chybí. A jehličnany.

A už jsem se kochal představou, jak zalesním postupně celou pastvinu, abych jednou provždycky odrazil všechny nepatřičné nápovědy a připomínky.

Když jsem však trochu vystřízlivěl, přiznal jsem si, že stínu je opravdu v našem údolí nadbytek. Měl bych zalesnit nanejvýš horní půlku stráňky.

Řekl jsem to nahlas a Jana mi honem dodávala kuráž, abych si to nerozmyslel: „To je nápad! Neboj, ten zbytek dole necháme jak je, kosit ani vypásat to tam nebudeme.“

„Ano? A co tomu řeknou lidi?“

„Nikomu po tom nic není.“

Taková řeč se mi líbila, tak jsem v euforii slíbil aspoň ten dolní pásek bývalého políčka, tu rovinku nad kamennou zídkou sousedů Černých, přeměnit pravidelným sečením na pěknou zelenou loučku. Seno budeme ukládat na půdu nad chlívkem, a když nic, aspoň děcka budou mít pro morčata. Přebytky zavezeme do kompostu, spálíme nebo jinak zužitkujeme, hlavně abychom aspoň naoko vpluli do sousedských zvyklostí vesničanů.

„To jsi miláček. A já si tady nad brankou založím takové maličké arboretko z nějakých exotek co kde najdu a co mi dovolíš vyrýpnout. Souhlasíš?“

Souhlasil jsem, jak by ne.

„Není žádný spěch, budeme si s tím jenom tak hrát, po kouskách, podle chuti a nálady, nemusíme strhat všechno najednou.“

Tak jsme se hezky domluvili a dali se do práce.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.08.2020 19:52:27dát kritice tiprevírník

Jsem rád, že tě to baví číst.

13.08.2020 19:33:02dát kritice tipArwen Leinas

:) Kočka je základ spokojeného života na venici. A nejenom na vesnici. Jsem opět zvědavá, jak to nakonec dopadne. Aby z toho nebyl les trifidů ;-)

21.07.2020 19:25:38dát kritice tiprevírník

Diano, Renato, děkuju vám, potěšily jste mě.

21.07.2020 17:27:04dát kritice tipbixley
redaktor prózy

No, soudila jsem z toho, že pejsky jste měli... Nebo né?

Každopádně držím palce s tím lesíkem. :-)

21.07.2020 17:26:27dát kritice tipDiana

Také jsem strašně zvedavá! Těším se na pokračování!

21.07.2020 17:23:40dát kritice tiprevírník

Teda, Renato, nevím, jaks přišla na to, že jsou u mě pejskové průchozí? Nic takového nepřipouštím.

Přemku, hlavně že ty mně rozumíš.

21.07.2020 15:57:41dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, fandím ti. Správně si pochopil smysl života a jeho smysluplné užití. Bezva.

21.07.2020 15:56:32dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Když už pejskové jsou u Tebe "průchozí", nemohlo by na té spodní části pastviny pod novým lesíkem být aspoň cvičiště pro psy? -)

Dělám si samozřejmě legraci,, jsem zvědava, jak to bude dál.

21.07.2020 15:10:06dát kritice tiprevírník

Lidi drazí, copak ten lesík, co si chci založit, vám nestačí?

21.07.2020 11:54:28dát kritice tipAlegna

čuju, že hospodářstvíčko alespoň maličké bude :-)*

21.07.2020 11:44:34dát kritice tiprevírník

Ano, Ireno, měla bys. Ale jak tě známe...

Luboši, nic takového, vůbec se netěš.

21.07.2020 10:34:281 tipů dát kritice tipKočkodan

 

„Ireno, nemůžu předbíhat, ale... no, radši mlčím.“

 

 

 

Zatím si, Jardo, klidne mlc. Hlavne ze se na tu pstrosí a velbloudí minifarmicku muzeme tesit. ;-)

 

21.07.2020 10:27:34dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Jardo, za milou příhodu! Já bych měla tyhle divochy lapit a i s kočkou odnést pravým majitelům, ale už vidím, jak to dopadne:-))

21.07.2020 09:53:09dát kritice tiprevírník

Vyskytlo. Do šopečky k nám přišla rodit cizí kočka. O tom myslím dál řeč nebude, tak to tady můžu prozradit. Vezlli jsme je v krabici se zatíženým víkem přes dvacet kilometrů do jejich nového domova. To byly nervy cestou, jak se snažila vykouknout, co se to děje. Naštěstí se tam na místě v kůlně, kde měli seno, rychle uklidnila, začala je kojit - a bylo vyhráno.

21.07.2020 09:36:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, mně dnes v čase k snídani poprvé přivedla /cizí. ale už naše/ kočka svá tři koťata, tak mne napadlo, že u vás se taky nejspíš něco čtyřnohého časem vyskytlo :-)

21.07.2020 09:31:111 tipů dát kritice tiprevírník

Nojo, Ivi blackie, když já vstupem do důchodu (i tak o sedm let opožděnému) jsem se právě zbavil povinností revírníka a těšil se na neomezenou svobodu, která mě čeká. A do toho že bych se znovu uvázal k nějaké starosti? (Bůhví, co jsem si pod takovou svobodou vlastně představoval...)

Ireno, nemůžu předbíhat, ale... no, radši mlčím.

21.07.2020 09:04:061 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Usmívám se... také bych raději hospodářství... ale kočku a psa jste měli, bez toho není kolem domku živo:-))

21.07.2020 08:45:021 tipů dát kritice tipblacksabbath

howgh.....domluvil jsem....jsi lesník tak jdeš k lesu.......ale já jsem čertík pokušitel.....ty kozičky....krásné, roztomilé, a nebyly by drahé......pro potěchu.....pro děti....alespoň dvě.....:-))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))))



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.