O staré aleji

V tomto případě byla ta alej již více méně pouze obrazná (stromy - většina stromů - v naší, na venkovské poměry dlouhatánské ulici, za mého útlého dětství totiž ustoupily širší vozovce... :)  ).

Díky za návštěvu, Aleno, a hezký den Ti přeji :).

V ulici, kde jsem dříve bydlela, byla dlouhatánská alej z bříz. Pak ale bylo třeba rozšířit silnici, břízy pokáceli a posléze je nahradily akáty. Vznikla alej č.2 a k té už jsem nikdy nezískala ten správný vztah. O břízách jsem psala i básničky do školních soutěží, akáty mi už připadaly jen jako nevhodná náhražka... Tip.

...a všechno jde lehce, i když se to nesmí.

Pěkné, TIP

Alegno, díky za návrh:)

Mně se právě zdá, že se to potom čte moc rychle, nebo co, při té Tvé formě :):)

Jsem zastáncem jednoduchosti, takže asi nějak takhle:

Řádek stromů ve známé ulici a za každým čeká překvapení.

Za prvním – okno do dětství, k lednovému vykročení, k zasmušilému pohledu; (sveřepost v duši, vlněný šat ).

Za druhým - vzpomínka na přesladké chvíle, ve kterých se zdálo, že všechno by lehce šlo, jen kdyby se to smělo.

atd

Klidně by to mohlo být v kategorii poezie v próze, ale prosím, ber to jen jako můj pohled, žádné pravidlo, piš, jak cítíš všetně formy, ty jsi autor, čtenáři to buď sedne nebo ne :)

Jo, díky Zoroastere; - jak opakovaně píši již i jinde - s formou jsem zápasil, ..., experimentoval - a předkládám tu, která se mi, dle nejlepšího vědomí a svědomí, jevila jako ta (zde) nejpříhodnější.. :).

((Uvítal bych ovšem, kdyby mi někdo zaslal návrh formy jiné?; -stačil by jen (vypovídající) úryvek.. )). 

Souhlas s Alegnou... obsah zajímavý, když to přepíšeš do normálu, vynikne...

pěkné, jen mi trochu vadí forma***

( věc asi z r. 2008 )