Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Co s nabytými pozemky 3/4
datum / id23.07.2020 / 509318Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno210x
počet tipů8
v oblíbených0x
Co s nabytými pozemky 3/4

Břízky už se, zaplaťpánbůh, objevují. Musím se ale přiznat, málem jsem tomu přestával věřit. První rok jsem je vůbec nemohl najít, jak hustě jejich nakopaná klíčiště znovu zarůstala plevelem. Teď to napravují, z té bylinné změti u země už se vytahují rychlými výhonky.

Avšak s mým druhým pokusem, se síjí jeřábového semene, je to horší. Tady jsem se poučil, že stratifikace kvašením ve skleněné nádobě nemůže soutěžit se stratifikací v ptačích útrobách. Výsledek pokusu je, že těch několik jeřábků, které se tady krčí u země, sotva v čerstvé buřeni rozeznávám. Co s nimi bude dál, nevím. Naštěstí se místo nich rozbujely osiky, které zasel vítr. A také několik jív.

Teď se těším, až mezi vším tím listnatým kypěním přijde čas borovic a po nich smrků. To pak začne motanice! To budu nucen zapojit všechnu svou představivost, abych vznikající mlazinu udržel ve správné sestavě, abych každý stromek pečlivě zhodnotil a po zralé úvaze mu buď pomohl, nebo ho vyřízl.

Tak vida, zas jen já sám. Před chvilkou jsem hlásal, jakou chci nechat volnost přírodě. Ještě k tomu nedošlo a už plánuju, jak na to, aby mi mlazina nezdivočela! Není to trochu protismyslné? Určitě je, ale zavilého pěstitele neodradíte od věčných pokusů prosazovat vlastní představy o budoucnosti lesa, on si při každé příležitosti musí přisadit a potom čekat a vůbec nevědět, jestli se porost v příštích letech bude vyvíjet aspoň přibližně, jak si představoval. Ale právě to čekání a nejistota, to, že si stále není jistý a pak se někdy dočká a skutečnost se zvolna blíží tomu, co chtěl – t­o je pro něho ta pravá odměna. Nemá proč a nemá čeho litovat.

Proto se také teď – m­ísto falešné kajícnosti – těším, až se má kultura stane mlazinou a začnu ji „vychovávat“, což znamená dopouštět se na ní násilí. Jenže – t­o už jste jistě poznali – j­á to jako násilí moc nevnímám. Když do porostu s tím svým výchovným úmyslem vstoupím a zběžně se rozhlédnu, vždycky si zprvu říkám – n­echám všechno jak je, je to dobré. Potom se podívám líp a tuhle nebo támhle mi přece něco vadí, tak to trošku poopravím. Další shluk stromků třeba přejdu bez námitek, ale hned vedle zas mně něco „příšerně“ nevyhovuje, tak se znovu přírodě vzepřu a označím, co se musí odstranit, nebo to rovnou vyříznu. Jaképak je to násilí? Vždyť pouze předbíhám, co by příroda za čas udělala sama.

Vím, že by to nemuselo být totéž, ale nedám si přece ujít vzácné dobrodružství připlést se přírodě do řemesla, no ne?

Tak pořád nevím: mám nebo nemám se kát? Je nebo není se mnou něco v nepořádku?

A to jsem vám ještě neřekl, jak mě jednou prokoukla má milá vnučka Eliška, tehdy jedenáctileté děcko, když mi v závěru své roztomilé básničky k mým předjarním narozeninám předpověděla:

 

Jak budou vzkvétat luční kvítka,

ty veselit se budeš.

Jak probouzet se budou lesní zvířátka,

ty radosti neujdeš.

 

To ještě nevěděla, že o něco víc radosti než lesní zvířátka mi přinášejí lesní stromečky.

Ale stejně se nemýlila. Radosti jsem vskutku neušel, když za pár krátkých týdnů po těch narozeninách začala kultura ožívat.

Neumíte si představit, co to je za radost, když se najednou po dlouhé zimě prvními lístky zviditelní listnáče, jejichž útlé proutky jsme ještě po sejití sněhu pouhýma očima málem neregistrovali a když náhle zásluhou těch nových listů vidíme na pozadí slehlého drnu nejen každou větvičku zvlášť a každý jednotlivý stromek zvlášť, ale hlavně vidíme celkové obrysy téměř kompaktních vln vznikající mlaziny, jež jako beranidla pronikají od vysokého lesa dovnitř dobývaného území. Ty vlny jsou sice složené z jednotlivých stromečků, ale to se zdá v tom soustředěném nájezdu podružné a vůbec už je jedno, který jsme sázeli my a který zasel mateřský strom a také jestli ten či onen útvar bojující s bezlesou pustinou sestává z dubů, bříz a jasanů – j­ako tady vpředu blízko Janina arboreta – n­ebo z plevelných osik uprostřed, a pak na konci pastviny. Je to jedno, protože i v houštince osik nacházím tu a tam některou z dřevin, kterým říkáme cílové a kterým osikový stín kupodivu není nějak zvlášť na překážku.

A tak každý ten bojový útvar je pro mě předobrazem konečného vítězství lesa nad pustinou. Vím, co nakonec přijde: ty mlsné jazyky, ty neuspořádané klínovité útvary zárodečné mlaziny, budou se šířit, rozlévat do stran, mezi sebou slévat a brzy docela zaplaví celou horní část pastviny, až potud, kam je pustím.

Tohle tedy to naše vnouče vystihlo, když mi předpovědělo tolik radosti. A to teprve teď všechno začíná!

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

13.08.2020 20:01:53dát kritice tiprevírník

Já se spíš bojím, že by to bylo rušivé, moc se mi to v prozaickém textu nelíbí. Raději se snažím neznámým slovům co nejvíc vyhýbat. Jak vidět, každému se stejně nevyhnu.

13.08.2020 19:49:58dát kritice tipArwen Leinas

 Co se týče "suterénních odporných termitů" tak si říkám, jestli by nestálo za hřích dát při jejich výskytu třeba do závorky jejich význam. Ano, dá se to hledat na internetu, nebo v encyklopedii, ale takto by to člověka neodvádělo od čtení. Ale zároveň nevím, jestli by takové vysvětlující vsuvky nebyly rušivé. Je to jen okamžitý nápad při čtení předchozího komentáře.

26.07.2020 07:48:21dát kritice tiprevírník

Ono je těžké se podobným výrazům vyhnout úplně, i když se o to snažím. Ale jak vidět, dá se tomu rozumět. A tobě, Přemku, to zní dokonce příjemně. Za to jsem samozřejmě rád a děkuju za takový komentář.

26.07.2020 06:53:38dát kritice tiplastgasp

Zaznamenal jsem případný výraz blacksabbath - nelesníci a do mého nápadníku přibyly další výrazy - nakopané klíčiště, síje jeřábového semene, mlazina a upřesnil jsem si tvoje hobby, vychovávat les. Rád čtu nejen tvoje vyznání lásky k lesu, ale i komentáře. Dávají mi větší obraz dojmu z tvých pocitů a představ, které umíš tak věrně a citlivě popsat. Bezva.

23.07.2020 17:26:39dát kritice tiprevírník

Ivi, to co píšeš o poutavém vyprávění, se mi moc hezky čte, děkuju.

23.07.2020 13:04:17dát kritice tipblacksabbath

Díky za každý strom Jardo......díky za tvé poutavé vyprávění.....díky, že se s námi "nelesníky" dělíš o "beranidla pronikají od vysokého lesa dovnitř dobývaného území"....(*-*).

23.07.2020 11:39:45dát kritice tiprevírník

Milé zhodnocení.

23.07.2020 11:34:59dát kritice tipAlegna

"tvoříš svůj" les s láskou***

23.07.2020 10:00:41dát kritice tiprevírník

To máš asi pravdu, Kočkodánku.

Diano, ty jsi můj člověk, mockrát ti děkuju.

23.07.2020 09:29:46dát kritice tipDiana

Myslím, že každý z nás upravuje podle vlastních představ svoje okolí, práci, domov, vztahy, atd., proto ti dobře rozumíme. Je to prostě lidské... Popisuješ to tak, že mám přímo před očima tu zelenou změť a v ní drahocenné "správné" výhonky. Prožívám to s tebou.  

23.07.2020 09:20:07dát kritice tipKočkodan

 

Snazís se zabránit tomu, aby ti nezdivocela mladina, a o to samé u tebe usiluje Janina. (náletový smajlík)

 

23.07.2020 09:09:15dát kritice tiprevírník

Tobě, Čudlo, taky díky.

23.07.2020 09:08:09dát kritice tiprevírník

Jistě máš pravdu, Ireno, a já ti za to děkuju.

23.07.2020 08:39:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To je urputnost, Jardo, která tě žene do takových experimentů, avšak bez ní bys nepoznal tu největší radost... co je snadno dosažitelné, lidi brzy omrzí:-))

23.07.2020 08:00:09dát kritice tiprevírník

To jsi hodná, že mi za to nespíláš, Renatko.

23.07.2020 07:31:44dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Jardo, přeju Ti tu radost, vím, že zkrátka musíš les "vychovávat".



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.