Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 440 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Novinky #2 (28. 9. 2019)
Novinky (1. 8. 2019)

+2 neviditelných
Pomocník
datum / id23.07.2020 / 509324Vytisknout |
autorGora
kategoriePovídkyDalší dílo autora
zobrazeno523x
počet tipů22
v oblíbených0x
Pomocník

Než Bohdana stihlo slunce pošimrat po tváři, zazvonil telefon. Zašátral po paměti na  sedačce stále ještě pojízdného vraku, a ještě rozespalým hlasem se představil.

„Dobře, čtyřiadvacátýho srpna, hned si píšu, na mě je spolehnutí, dycinky, mladá paní,“ jako by právě seděl u psacího stolu luxusní kanceláři.

Bloumal pohledem po palubní desce, ale nenalezl nic, co by připomínalo kalendář nebo aspoň blok.

"Čtyriadvacátýho srpna pracák," opakoval si nahlas.

"V osm ráno, průkazku dostanu až tam, hlavně nesmím zapomenout."

Pohlédl do zpětného zrcátka. Senilní dědek nejsem, i když tak možná vypadám. Čtyřiadvacátýho osmý v osm! Na čísla jsem měl vždycky pamatováka!

Prohrábl dlaní prošedivělou vlnitou kštici a plnovous stáhnul gumičkou.  Dostal chuť na horkou polévku. Tedy většinou nestojí za moc, pomyslel si, na stadion pro těch pár zaměstnanců vozej nemocniční blafy, ale jednomu vyhládne, když celý hodiny tlačí sekačku po hřišti sem a tam. Tohle by si ty fotbalový primadony měly zažít v rámci tréninku a ne jen lemtat iontový nápoje a maséra mít při tom za zády. Žnout a žnout v jednom kuse nekonečnou zelenou plochu, až před očima zalitýma pichlavým potem vidíš jenom věnec půllitrů studenýho piva prsatý Elvíry, co se v mejch představách zničehonic stává bohyní veškerýho dobra.

Elvíra v puntíkaté zástěře, večer co večer proplachuje sklenice místní hospodě.  Ani  nevím, jestli je to cinkot skla nebo smích, co jí zvoní hlasem.

I dnes si pogratuloval k nápadu odstavit vůz, dokud ještě jel, na samý okraj parkoviště.  Vlastně je to jen plácek v kopřivách u benzínky. Záchod bez zámku v boční zdi budovy a kohoutek se studenou vodou s matným zrcadlem. Do města pěšmo sotva deset minut, na stadion patnáct. Čupr flek!

Vystrčil z auta dlouhé nohy, aby srovnal, obratel po obratli, záda. Levá kyčel pobolívala z neměnné polohy při spaní na zadních sedačkách.

Vypadá to na dobrej den, ani mráček, jak to mám nejraděj, kouknul Bohdan z hajzlíku okýnkem k obloze. Nejspíš bude třeba zavlažovat trávník, spršku si dám přímo na hřišti. Pak si strčím místo snídaně do huby některou z buchet pro medvědy a do kapsy jabko. O to víc se budu těšit na tu polívku. A ještě víc na Elvíru, která se vlastně jmenuje Eva. Mohla by bejt mojí vnučkou.  Sákra, na starý kolena se budu červenat! Ale proč spíš než kolem druhých se točí kolem mojí židle? A úsměvů je taky víc, i všímavých pohledů a řeč.

Zastavil se v trafice.

"Těbůh, Vítku, paklík kuřiva, papírky a Blesk. A sázenku, jako každej pátek. Jednou to musí vyjít, i když tedy zatím nic moc. Tuhle bylo v Blesku, že  advokát kdesi vyhrál hlavní cenu. Auto. Advokát, umíš si to představit? Ten to zrovna potřeboval. Proč takovíhle lidi vůbec soutěžej nebo sázej, když mají všechno. Chápeš to, Vítku? Já bejt právník s vilkou a fárem, užívám si a nechám sázky a výhry chudejm. Ale to ne, ti, co mají všeho hodně, chtěj ještě víc a na nás, co celý roky sázíme, ani nepomyslej. A stejně porád nic."

těstí prý jednou sedne i na vola", usmíval se zeširoka rozkročený bodrý trafikant a podával Bohdanovi tiket k vyplnění.

"Deme na to. Třicet jedna, tolik je klukovi. Dvacet pět, to má letos holka. Devítka. To už je let, co uběhlo od smrti mý ženy. A navrch šest a tři. Vnoučata od holky. Kluk je svobodnej a dobře dělá, je divoch po mně. Hádej,Vítku, jaký byly první slova, když se naučil asi ve čtyrech mluvit. To by tě nenapadlo. Kujva, tejdo, to řek našemu sousedovi ještě ve starým bytě nad Mototechnou.  A když mu byly tři, už utíkal mámě. Párkrát ho městský policajti tahali z Vltavy. No, průserář, celej po mně. Tak na, Vítku," vylovil z kapsy peníze a zpátky strčil tabák, papírky a tiket. Moc mu nezbylo.

"Až vyhraju, koupím si garsonku a novej auťák, na staďák pudu jenom fandit v nedělním vohozu a potom pozvu celou hospodu na panáka. Ani ty, Vítku, nepřijdeš zkrátka."

Vítek se jen usmíval. Kdybych měl dát na všechny řeči, co jsem jich za ty roky od sázejících slyšel, co by mi koupili, až vyhrají hlavní, kam bych přišel, nosit ty sliby v hlavě, pomyslel si. Ale ne že bych jim nepřál, určitě víc než nějakým nabobům advokátským."

Chtěl vracet drobásky, ale Bohdan velkoryse máchnul rukou. Pátek, pravidelný den brigádnických výplat, byl přece právě dnes.

Ubalil si ještě u Vítka na pultě cigáro a pokračoval dál přes Budějovickou bránu na zámek. Vydechnul úlevou. I když se zapovídal v trafice, přišel včas.

Medvědář Honza zrovna vyrazil k dodávce s vymalovanou zvířecí hlavou na kapotě, obtěžkaný bednami staršího pečiva.

"Otvírej kufr, Bohdane, ještě skoč do skladu pro mrkev a jedem, medvědi už maj určitě hlad! Nepopíjels dýl než do půlnoci?"

"Jasně že ne, dyť sem ti to slíbil. Jestli je mrkev z Lídlu, musí se oprat pod vodou, jinak ji nesežerou! Z Kauflandu, je to v poho. Sedej."

Za moment už frčeli dodávkou s vytlučenými pery přes kočičí hlavy po prvním nádvoří k medvědáriu. Tři medvědi za mřížemi již natahovali zvědavě krky do tmavé chodby. Honza je musel odehnat bidlem za další přepážku a Bohdan vysypal obsah bedýnek do koryt. Kus tvarohové buchty s prošlou dobou prodeje si strčil do pusy sám. K pití medvědům tryskala průzračná voda do kašny venku ve výběhu.

Vycouval zpět a Honza pustil nejprve Marii Terezii, potom i Arna a Mášu. Skrz mříž jim jako laskominu podal každému do tlamy velké jablko. Znal je sice dobře, ale odstup dodržoval. Jednou týdně jeho pomocník hrablem čistil medvědům kotce. Tehdy bylo třeba zvláštní ostražitosti, chránili si teritorium.

Nasedali do auta. Sjížděli kolem výhružně vztyčených hlavní děl. Přes nádvoří se posouvaly stíny velkých bělostných mraků. Jindy tady nebylo k hnutí, to když děla ve skupinách turistů nebývala vidět.

"Dáš mi taky jablko?"

"Copak jsi medvěd? Med bys nechtěl? Na, prosím tě. A moh bys se sebou něco udělat, s fousy jako Metuzalém budeš brzy vypadat jak ti medvědi. Ptal ses už na tu ubytovnu? Bydlet v auťáku přece není žádný terno! Ať si tě teď vezme k sobě podařený syn, když zavinil, že jsi zůstal bez střechy nad hlavou!"

"To víš, že ptal, prej mám znovu přijít na podzim. Už takhle je to na levačku, bez bejváku a bez práce pár měsíců před důchodem, musím to v autě ještě nějak přes léto doklepat. Na staďáku mi nabízeli lehátko na přespání v masérně, ale nechci nikde překážet, každej má v dnešní době svejch starostí dost. Každopádně díky, že mám tu brigádu u méďů a žes mi sehnal na vodpoledne ten stadion, lepší než nic. Až vyhraju, všechno ti vrátím, neboj!"

Zastavili u stadionu a Honza ještě z okýnka křiknul na Bohdana.

"Je pátek, ne aby ses večer zchlastal, to mi tam jinak ráno nelez," a Bohdan udělal gesto do vzduchu, něco jako čestné slovo, že je na něj  přece spolehnutí a zmizel ve vchodu areálu.

Pan Mališ už ho vyhlížel. "Těbůh, Bohdane, najez se, Elvíra už s kastroly čeká jen na tebe, a hned potom pověs na šňůru vyprané dresy".

Byl tady taková holka pro všechno, ale práce mu nikdy nevadila. Sednul za stůl a Eva, čili Elvíra, položila podnos těsně před něj s takovým šarmem, že si mohl oči vykoukat, jak se přiblížila, zavoněla a naklonila se. Safraporte, a že má co, jako ta herečka, co po porodu drobet přibrala, ale tak akorát, jak jen se…, ale to je fuk, a prej abych večer, až bude zavírat, počkal, že spolu ještě někam zajdem a že má na celej víkend malou její ex a tak může vyrazit na vínko, protože v práci zásadně nepije, což Bohdan dobře věděl, jelikož se ji párkrát snažil pozvat na frťana.

Bohdan nevěděl, kam s očima, a odpoledne prožil jako ve snu. Připadal mu nedosažitelný, ale  přece jen o trochu víc pravděpodobný než výhra ve sportce. Večer se blížil mílovými kroky, i jeho pracovní doba toho dne skončila a místo na svou oblýskanou židli v hospůdce se Bohdan hnal do města. Zazvonil u medvědáře.

"Dobrej večír, nezlob se, Honzo, že ruším, ale snad ještě nespíte. Hele, nemoh bych se u vás zase osprchovat, taky oblíct čistý šaty, co mi tvoje pokaždé rovnou vypere?" a už se hrnul do dveří. 

"Vole, jdeš na rande nebo co?"

"Ale dyť jsi v autě sám říkal, abych se dal do pucu."

"No jo, ale že to hned dneska  vezmeš tak zgruntu, no, pojď". Medvědářova paní napustila vanu i s pěnou a Bohdan cákal jako malý. Důkladně se vydrbal,  dokonce se odvážil zeptat, jestli by ho nemohla ostříhat, aby se drobátko zcivilizoval. To bylo řečí, že je to skoro jako by koupali medvěda, smáli se. Honza každému otevřel vychlazené pivo a bylo ještě veseleji. Nakonec Bohdanovi podstatně zkrátil rockově zapletená vousiska a z bytu odcházel dočista jiný chlapík..

Zastavil se u „své“ benzínky a vybral na stojánku s kytkami ten největší pugét a za chvíli byl u stadionu.

Padala tma a čerstvě vykoupaný Bohdan byl ještě rád za čistou džízku, ačkoli kalendář měl letní období. Dala se do něj nečekaně zimnice. Obešel hospodu a zakoukal se do oken. Všichni na svejch místech, Vegas, Mrmloš, Želva, celá parta, jen Bohdanova židle čekala. A Elvíra. Při každém otevření dveří se k nim podívala a on uviděl její zrůžovělou tvář novým pohledem, jako by ji dnes spatřil poprvé, a ty rozjasněné oči jako by něco chtěly říct právě jemu.

Bylo by snadný do těch dveří vstoupit, předat Elvíře po zavíračce kytku, uchopit vše, co se jako zázrakem zničehonic nabízí. Škubnul sebou, jako by se právě probudil. Vole starej, ztratil jsi rozum nebo co se to s tebou děje, bloude? Mazej odtud a dej tý holce pokoj, máš svejch starostí dost a přidat k nim ještě další s mladou ženskou a holčičkou? Ztratil jsi dočista soudnost?

Nevstoupil. Ještě jednou zahlédl dovnitř a obrátil se zpátky do města. Když šel kolem svého vraku, kopnul vší silou do pneumatiky a kytici hodil do kopřiv. Cítil se, jako by do nich padnul on sám nebo by právě na stadionu dostal skotské střiky. Pokračoval cestou do centra a v nejbližším baru se ztřískal, jak zákon káže.

----

Telefon se ozýval opakovaně.  Bohdan do něj cosi zamumlal. Vyslechnul hlas rozčileného medvědáře a nevybíravé nadávky na svou adresu.

"Vždyť letím, jsem na cestě," soukal se co nejrychleji z automobilu. Krátká zastávka na WC a běžel, co mu síly stačily. U Vítka koupil paklík žvýkaček a nastrkal si je naráz, aby zahnal odér chlastu.

"Kde to vázne, vole, ty námluvy tě nějak sebraly, ale medvědi nepočkají, těm je tvoje rande fuk. Od půlnoci čistej?"

"Jasná zpráva, všechno ok," zazubil se nuceně Bohdan. Nesmí přijít o práci, to už by snad zdechl hlady, a tak neprozradil, jak to dnešní noci ve skutečnosti bylo.

Snažil se kráčet pevným krokem, popadl nejtěžší bednu a hnal s ní do chodby. Je přece v poho.

Stalo se to, když medvědář teprve supěl za ním do schodů a přehnaně aktivní Bohdan se ocitnul před mříží sám. Stál ke kotci bokem. Arnova tlapa vystřelila rychlostí blesku a chytla ho za džízku. Honza uslyšel výhružné mručení a zvuky padající bedny. Hnal se i přes kila navíc co nejrychleji za Bohdanem. Přítmí chodby mezitím zaplnil opilecký pach člověka s příměsí potu a puch rozčílených šelem.

"Arno, Arno, Máši, klid, klid, Bohdane, slyšíš? Záchranka? Přijeďte na první nádvoří, medvěd napadl pomocníka."

Odvlekl bezvládné tělo ke schodům. Medvědi ucítili krev a mlátili do mříží jako pominutí.

-----

Zdálo se mu, že vyhrál balík. Všichni známí v hospodě Bohdanovi gratulovali, potřásali rukou tak mocně, že by ji i s ramenem urvali. Copak se dočista zbláznili? Chěl by jim říct, že je všechny pozve, ať ruku už pustí, a proč přes den ksakru leží. Asi na tom masérským lehátku na staďáku. A taky syn a dcera.

"Kurva, táto, co nám to děláš?" O dceru pečoval spoustu let sám, když Jana umřela.

No jo, pro prachy přišli všichni. Taky bodejď by ne, to je jednou za život, taková výhra. Na židli u jeho postele sedí i Eva s tou svojí holčičkou na klíně a brečí, jako onehdá on, Bohdan, když ji zvenku šmíroval tím okýnkem a byl naměkko. Neřvi, byl sem blbej, chtěl říct Elvíře a pohladit copánky tý malý, která jako by mámě z oka vypadla, ale nějak k tomu dnes nenašel sílu. Vynahradí jim to.

Za sklem obrovskýho okna visel flák modrýho nebe, jak to má nejraději. Pustí zavlažovací trysky, aby trávník neseschnul vedrem. Dneska bude dobrej den!

 

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

30.07.2020 16:22:361 tipů dát kritice tipMajaks

To vis, stenic se nemuzes ptat na nazor, proste je hubis.

30.07.2020 16:18:30smazaný uživatel
smazaný uživatel
30.07.2020 16:13:39dát kritice tipMajaks

Uz te zase smazli, haijine?

30.07.2020 16:04:34smazaný uživatel
smazaný uživatel
28.07.2020 17:44:31dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přemku, děkuju za zastavení, kolego povídkáři...napsals daleko víc povídek než já, a také proto mě zajímá tvůj názor. Děkuju:-) a i tobě dobrý den.

28.07.2020 17:01:09dát kritice tiplastgasp

Asi nebudu tak věcný a odborně zdatný k hodocení tvé povídky. Kdybys mě nepozornila, asi bych tvou povídku nenašel. nyní jsem rád, že jsem v řadě poslední. Mohu tvé dílo hodnotit i podle reakce ostatních. Výsledek je pozitivní. Nepřekvapil mě. Umíš zaujmout Hálkovským stylem. Povídka by mohla být kratší, to je pravda, ale ubrala by na té autentičnosti prostředí a duchu jednajících postav. Myšlené úvahy jsou vyváženým způsobem proloženy přímou řečí, která má svůj rytmus a je dobře strukturována dějovou zkratkou. Povídka má spád a napětí, situace po katarzi je možná trochu zkrácena, nebo zestručněna, ale dává čtenáři vydechnout nad nadcházejícím dobrým dnem. Hezké a bezva.

27.07.2020 08:32:05dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Děkuju, Kandelábře, za připomínky, šlo mi o to, aby si čtenář nebyl jistý, ale optimismus aby mírně převážil...

Na ten konec se podívám, i na promluvy, sice mě při psaní bavily, ale čeho je moc... Díky!!

27.07.2020 08:23:25dát kritice tipKandelabr

Je to milá povídka, četla se mi pěkně. Jak zmínili někteří přede mnou, ubral bych na doslovnosti v těch vnitřních promluvách, takhle jsou opravdu hlavně "vysvětlovací" pro čtenáře.  Rozumím, že používáš vnitřní monolog, abys čtenáře seznámila se situací, ale asi bych v něm ubral těch "hodnotících" pasáží.  

A ještě nevím, jak jsi to vlastně myslela s tím závěrem. Jestli má zůstat čtenář v nejistotě jestli hrdina přežil nebo ne. V komentářích píšeš, že hrdina přežil, tak ti o tu nejistotu zas až tak nešlo. 

Ani moc nechápu oddělení textu v posledních odstavcích kurzívou.  Chápu prolínání snu a reality, ale je to tak nejednoznačné, až mi připadá, jako by tam nějaká věta chyběla :)

24.07.2020 23:17:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

haha, pobavils:-)

Dík, Radovane! 

24.07.2020 23:11:05dát kritice tipRadovan Jiří Voříšek

profi

24.07.2020 12:35:22dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

V tom případě bych motiv výhry jiného druhu zdůraznil, jinak někteří lidé budou považovat povídku za příliš popisnou.

24.07.2020 11:58:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

kvaji, díky, jsem ráda, že se ti příběh jako celek líbí... ta loterie byl vlastně na začátku povídky styl, jakým čtenáři v rychlosti napovědět, co to je za člověka - věk dětí, jak dlouho žije sám atd, trochu netradičním způsobem. Proto, že po výhře velmi toužil, když se raněný probíral a všichni blízcí stáli u něj, napadlo ho, že vyhrál, je v tom i metafora, on skutečně /něco/ vyhrál:-), díky.

24.07.2020 11:44:271 tipů dát kritice tipkvaj
redaktor prózy

Jakkoli mě nebaví povídky tohoto typu, tahle má náboj. Nemyslím si, že je dlouhá, ani se nebudu nimrat v jednotlivých formulacích. Motivy Elvíra, pokus o rande s ní a vzdání pokusu, opití se a útok medvěda - všechno dobré. S tou loterií je to ale podle mého nadbytečné. Kdekdo sází, doufá, že vyhraje a sní o tom, co by udělal, kdyby vyhrál. Bohdan v tom nebyl nijak mimořádný. A protože zůstalo jen u snění, v povídce nehraje motiv sázení loterie nakonec žádnou roli. Jó kdyby vyhrál ten balík v době, kdy je těžce raněný a nemůže si ho užít, zatímco by se na něj sesypala rodina jako hejno supů, to bylo byla jiná. Jenže ty jsi povídku zřejmě psala podle příběhu skutečného člověka, jak jsem pochopil, takže rozumím tomu, proč jsi nezašla dál.

24.07.2020 09:26:58dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To je o tobě známo, Luboši, humoristo první kategorie, že nezklameš ... děkuju za čtení a komentář!

23.07.2020 23:49:17dát kritice tipKočkodan

na mě je spolehnutí, dycinky, zralá paní. Přečtu každé dílko. A i dneska jsem ho přežil. (mrk , snad nenašňupne o humor se pokoušející komentátor)

23.07.2020 22:14:52dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky moc, Karle, místo - způsobil dám zavinil a ještě text projdu.. jsem ráda, že se ti celkově zamlouvá...

23.07.2020 22:09:59dát kritice tipK3

Je to psané takovým tím tvým způsobem. Dá se poznat. Který se možná každému nemusí líbit, ale jiní si jej zase užijí. Osobní promluvy k sobě mi tam nijak nevadí.

Co mi tam moc nesedí: do huby - nezdá se mi že by takto o sobě přemýšlel. V předposledním odstavci je ještě jedna Elvíra zbytečná. Dala by se nahradit. Taky mi moc nesedí způsobil - když způsobil, že jsi bez střechy...                               Co mě napadlo, ale to by se muselo asi trochu poupravit, že odstavec /I dnes si pogratuloval...čupr flek./ že by to moc hezky sedělo na začátku jako úvod. To ale nemusíš brát vážně. Jinak se mi povídka líbí. T.

 

23.07.2020 20:46:041 tipů dát kritice tipEvženie Brambůrková

Tak to se mi bude lépe spát. Dobrou i tobě, Irenko.

23.07.2020 20:44:23dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Evži, ano... a děkuju ti...

23.07.2020 20:17:29dát kritice tipEvženie Brambůrková

Hezky jsi to napsala, lidsky prostý příběh bez radostného konce. Přežil?

23.07.2020 19:36:03dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Luzz, díky za postřehy, odpoledne jsem ještě drobet poopravovala, kouknu, kde jsou zádrhely v řeči - úvahách.

23.07.2020 19:35:01dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jitko, děkuji:-)

23.07.2020 19:13:47dát kritice tipLuzz

já nevím. moc mě to nepřesvědčilo. místy mi to přijde hrozně neumělý, zvlášť ty přímý řeči. a taky třeba to dlouhý souvětí během situace v trafice... tuším, žes chtěla nějak vytvořit dojem toku vyřčených myšlenek, ale tady se to zrovna moc nepovedlo (jen můj dojem) - vůbec ten odstavec je takovej zvláštní - nejsou tam nějak blbě uvozovky?

taky se mi nezdá, že by někdo během vnitřního monologu v jedné větě použil slovo vole a "žádat o penzi"... podobně další výrazy... (Ani ty, Vítku, nepřijdeš zkrátka.)

místy je to dost popisné, nemá to moc spád - a teď nemluvím o nutnosti nějakých zvratů nebo překvapení a akce, ale prostě o tom, že se to táhne, měla jsem občas tendenci jen klouzat po povrchu.

 

23.07.2020 17:51:16dát kritice tipatkij
redaktor poezie

Otvírej kufr...ještě skoč pro do skladu pro mrkev...dvojí PRO. 

Bezva čtení a hlavně dobře napsané. Rozhodně zaujalo. 

23.07.2020 15:09:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík, trochu jsem ty přímé řeči ujasnila, kde je úvaha a kde přímá, ale ještě to bude asi na dýl...

23.07.2020 14:52:29dát kritice tipMajaks

přímá řeč lepší než úvaha, úvahy bych omezoval, vnitřní hlasy tišil - není to univerzální rada, ale tady jsem měl ten pocit jednoznačně

otravné štěnice... zajímavý... takhle mluvíš o lidech, jo? tolik laskavosti...

a2 umi napsat nebo precist leda tak vrtulnika,  miniaturku s dojemnym poselstvim 

23.07.2020 13:56:41dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Dík :-))

23.07.2020 13:55:32dát kritice tipblacksabbath

:-)):-)).....hurá....přehlédla jsem......že jim držím pěstiiiiiii:-)))))))))))))))))))))))

23.07.2020 13:50:49dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ivi:-)))) díky! V jednom komentáři jsem zmínila, že tu před chvílí byl na obědě... a víkend strávil s Elvírou a holčičkou!

23.07.2020 13:48:35dát kritice tipblacksabbath

Tys mi dala Irčo.......jedním dechem jsem četla.....mrazilo a bylo smutno zároveň.....krásně napsáno s citem......a pro čtenáře poutavě.....a jak je u mě zvykem ....zajímalo by mě jak Bohdan dopadne......samo mu přeji jen to nej....snad děti pomohou....snad někdo jinej.....

23.07.2020 13:39:40dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Majaksi, jsem ráda za každou radu /pokud to není "kdo chce psa bít "atd od otravných štěnic, kterým jde o něco jiného / a ty  od a2 se mi osvědčily, mnohokrát!

23.07.2020 13:36:42dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Ano, já to beru, a děkuju... těch několik replik, o nichž se zmiňuješ, přepracuji. Tímto způsobem jsem psala poprvé /dlouhé věty atp/, co myslíš, obešel by se text bez přímé řeči - dát vše jen do těch "myšlenek, úvah"? Zjistila jsem, že se mi takhle dobře píše, a pak poslední třetinu kočírovala, aby to nebylo příliš dlouhé.

23.07.2020 13:34:09dát kritice tipMajaks

Jo a přečetl jsem komentáře. Je třeba k nim říci toto:

a2a2a, literatuře nerozumíš a tvoje rady stojí za hovno!

23.07.2020 13:32:36dát kritice tipMajaks

Je to hezkej příběh. Osobně bych něco přeformuloval - třeba to "to on způsobil, že tvůj byt zabavil exekutor" - takhle podle mě lidi nemluví. Nebo na začátku mi přišlo, že si hrdina vnitřním hlasem říká věci jen proto, že se je čtenář má dovzvědět. Působilo to nuceně. Jak sázel ta čísla, působilo mnohem legantněji. A taky bych se obešl bez toho vysvětlování, proč nakonec nešel do tý hospody za Elvírou. Vyznívá to všechno tak banálně a přízemně... a já mám rád věci vznešené a osudové... hrdina hledí skrz okno na obraz naděje, záhy se odvrací a beze slova se opíjí do němoty. No a tak různě... ale celkově docela dobrý.

23.07.2020 11:53:08dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Di, i tobě díky, potěšilas:-)

Jdu dovařit oběd i pro brigádníky:-)

23.07.2020 11:50:13dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jirko, děkuju za milý komentář, čistila a škrtala jsem opravdu hodně, ale zřejmě ne dost. Znovu proberu, s nějakým odstupem a dle reakcí vás, čtenářů, jsou pro mne důležité!

23.07.2020 11:47:47dát kritice tipDiana

Ano, skvěle napsáno. Přečetla jsem jedním dechem...

23.07.2020 11:46:29dát kritice tipa2a2a

Irenko, rozhodně moc pěkná povídka námětem i pointou, která svědčí o tvé hodně pokročilé vypsanosti a citu pro povídku, ale zároveň stylisticky na řadě míst zanedbána. Povídka by měla být rozhodně o něco, ne o mnoho, kratší, stačily by právě ony stylistické úpravy, očištění, po kterých by získala větší dynamiku a zmizel by dojem, že je nadbytečně popisná, ale znovu zdůrazňuji, i přes výhrady, moc hezká povídka, laskavá a má všechny parametry potřebné pro povídku. Už jen to, jak jsi dokázala propojit vlastně několik životních situací a příběhů, stojí za uznání.

23.07.2020 11:46:00dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Janičko, díky moc, také jsem ráda, že jeden smutný příběh má dobrý konec - relativně dobrý... díky!

23.07.2020 11:44:30dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

To mne /od tebe zvlášť:-), protože právě od tebe i jiných se naštěstí můžeme my ostatní učit/ moc potěšilo, Jardo. DĚKUJI.

23.07.2020 11:42:35dát kritice tipvesuvanka

Velmi pěkně a sugestivně napsaný smutný příběh ze života. Také mě zajímal Bohdanův další osud... Teď čtu, že je živý a že přijde za chvíli na oběd, tak prima :-))). Doufejme, že zranění nezanechalo moc velké následky a že se na Bohdana štěstí usměje a najde práci.  TIP

23.07.2020 11:35:09dát kritice tiprevírník

Krásněs to napsala, Ireno, až běhá mráz po zádech. Po celou dobu předtucha, ke konci čím dál větší drama... No, kdyby ne tak smutný příběh, napslal bych: Paráda! Ale - stejně to parádně napsaný je.

23.07.2020 11:23:25dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Díky, Renato, on je živý a za chvíli přijde na oběd:-)

23.07.2020 11:22:22dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Hezky popsaný životaběh, tak jak to jen Ty umíš zprostředkovat. Člověk při tom s Bohdanem vše prožívá, je jako živý.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.