Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Medvědářův pomocník

Výběr: Lakrov, Zbora
23. 07. 2020
24
54
2801
Autor
Gora

 

Než Bohdana stihlo slunce pošimrat po tváři, zazvonil telefon. Zašátral po paměti na sedačce vraku a ještě rozespalým hlasem se představil.

„Dobře, čtyřiadvacátýho srpna, hned si píšu, na mě je spolehnutí, dycinky, mladá paní,“ jako by právě seděl u psacího stolu v luxusní kanceláři.

Bloumal pohledem po palubní desce svého vraku, ale nenalezl nic, co by připomínalo kalendář nebo aspoň blok.

Čtyriadvacátýho srpna - pracák," opakoval si nahlas.

„V osm ráno, průkazku dostanu až tam, hlavně nesmím zapomenout."

Pohlédl do zpětného zrcátkaSenilní ještě nejsem, i když tak možná vypadám. Čtyřiadvacátýho osmý v osm! Na čísla jsem měl vždycky pamatováka!

Prohrábl dlaní prošedivělou vlnitou kštici a plnovous stáhnul gumičkou. Zatoužil po vůni horké polévky. 

Tedy většinou nestojí za mocna stadion pro těch pár zaměstnanců vozej nemocniční blafy, ale jednomu vyhládne, když celý hodiny tlačí sekačku po hřišti sem a tam. Tohle by si ty fotbalový primadony měly zažít v rámci tréninku a ne jen lemtat iontový nápoje a maséra mít při tom za zadkem. Žnout a žnout v jednom kuse nekonečnou zelenou plochu, až před očima zalitýma pichlavým potem vidíš jenom věnec půllitrů studenýho piva prsatý Elvíry, co se v mejch představách dávno stala bohyní veškerýho milosrdenství.

Elvíra v puntíkaté zástěře, místní inventář, večer co večer proplachuje sklenice místní hospodě.  Ani  nevím, jestli je to cinkot skla nebo smích, co tak pěkně zvoní z jejího hlasu....

Vystrčil z auta dlouhé nohy, aby srovnal záda, obratel po obratli. Levá kyčel pobolívala z neměnné polohy při spaní na sedačkách.

I dnes si v duchu pogratuloval k nápadu odstavit vůz, dokud ještě jel, na samý okraj parkoviště. Vlastně je to jen plácek v kopřivách u benzínky. K dispozici však má záchod v boční zdi budovy a kohoutek se studenou vodou s matným zrcadlemDo města pěšmo sotva deset minut, na fotbalový stadion patnáct. Čupr flek!

Vypadá to na dobrej den, ani mráček, jak to mám nejraděj, kouknul Bohdan z hajzlíku okýnkem k oblozeNejspíš bude třeba zavlažovat trávník, spršku si dám přímo na hřišti. Pak si strčím místo snídaně do huby některou z buchet pro medvědy a do kapsy jabko. O to víc se budu těšit na tu polívku. ještě víc na Elvíru, která se vlastně jmenuje Eva. Mohla by bejt mojí vnučkou. Sákra, na starý kolena se budu červenat! Ale proč spíš než kolem druhých se točí kolem mojí židle? A úsměvů je taky víc, i všímavých pohledů a řečí habaděj...

Zastavil se v trafice.

Těbůh, Vítku, paklík kuřiva, papírky a Blesk. A sázenku, jako každej pátek. Jednou to musí vyjít, i když tedy zatím nic moc. Tuhle bylo v Blesku, že  advokát kdesi vyhrál hlavní cenu. Auto. Advokát, umíš si to představit? Ten to zrovna potřeboval. Proč takovíhle lidi vůbec soutěžej nebo sázej, když mají všechno. Chápeš to, Vítku? Já bejt právník s vilkou a fárem, užívám si a nechám sázky a výhry chudejm. Ale to ne, ti, co mají všeho hodně, chtěj ještě víc a na násco celý roky sázíme, ani nepomyslej. A stejně porád nic."

„Štěstí prý jednou sedne i na vola," usmíval se zeširoka rozkročený bodrý trafikant a podával Bohdanovi tiket k vyplnění.

Deme na to. Třicet jedna, tolik je klukovi. Dvacet pět, to má letos holka. Devítka. To už je let, co uběhlo od smrti mý ženy. A navrch šest a tři. Vnoučata od holky. Kluk je svobodnej a dobře dělá, je divoch po mně. Hádej,Vítku, jaký byly první slova, když se naučil asi ve čtyrech mluvit. To by tě nenapadlo. Kujva, tejdoto řek našemu sousedovi ještě ve starým bytě nad Mototechnou.  A když mu byly tři, už utíkal mámě. Párkrát ho městský policajti tahali z Vltavy. No, průserář, celej po mně. Tak na, Vítku," vylovil z kapsy peníze a zpátky strčil tabák, papírky a tiket. Moc mu nezbylo.

Až vyhraju, koupím si garsonku a novej auťák, na staďák pudu jenom fandit v nedělním vohozu a potom pozvu celou hospodu na panáka. Ani ty, Vítku, nepřijdeš zkrátka."

Vítek se jen usmíval. Kdyby měl dát na všechny řeči, co jich za ty roky od sázejících slyšel, co by mu koupili, až vyhrají hlavní, kam by přišel, nosit ty sliby v hlavě. Ale ne že by jim nepřál, určitě víc než nějakým nabobům advokátským.

Chtěl vracet drobásky, ale Bohdan velkoryse máchnul rukou. Pátek, pravidelný den brigádnických výplat, byl přece právě dnes.

Ubalil si ještě u Vítka na pultě cigáro a pokračoval dál přes Budějovickou bránu na zámek. Vydechnul úlevou. I když se zakecal v trafice, přišel včas.

Medvědář Honza zrovna vyrazil k dodávce s vymalovanou zvířecí hlavou na kapotě, obtěžkaný bednou staršího pečiva.

Otvírej kufr, Bohdane, ještě skoč do skladu pro mrkev a jedem, medvědi už maj určitě hlad! Nepopíjels dýl než do půlnoci?"

Jasně že ne, dyť sem ti to slíbil. Jestli je mrkev z Lídlu, musí se oprat pod vodou, jinak ji nesežerou! Z Kauflandu, je to v poho. Sedej."

Za moment už frčeli dodávkou s vytlučenými pery přes kočičí hlavy po prvním nádvoří k medvědáriu. Tři medvědi za mřížemi již natahovali zvědavě krky do tmavé chodby. Honza je musel odehnat bidlem za další přepážku a Bohdan vysypal obsah bedýnek do koryt. Kus tvarohové buchty s prošlou dobou prodeje si strčil do pusy sám. K pití medvědům tryskala průzračná voda do kašny venku ve výběhu.

Vycouval zpět a Honza pustil nejprve Marii Terezii, potom i Arna a Mášu. Skrz mříž jim jako laskominu podal každému do tlamy velké jablko. Znal je sice dobře, ale odstup dodržoval. Jednou týdně jeho pomocník hrablem čistil medvědům kotce. Tehdy bylo třeba zvláštní ostražitosti, chránili si teritorium.

O chvíli později sjížděli medvědáři kolem výhružně vztyčených hlavní děl. Přes nádvoří se posouvaly stíny velkých bělostných mraků. Jindy tady nebylo k hnutí, to když děla ve skupinách turistů nebývala vidět.

„Nemáš ještě jabko?"

Copak jsi medvěd? Med bys nechtěl? A moh bys se sebou něco udělat, s fousy jako Metuzalém budeš brzy vypadat jak naši huňáči.

Bohdal si skoro provinile kroutil vousem v culíčku. Mlčel.

„ A vůbec. Ptal ses už na tu ubytovnu? Bydlet v auťáku přece není žádný terno! Ať si tě teď vezme k sobě podařený syn, když zavinil, že jsi zůstal bez střechy nad hlavou!"

„Ale to víš, že ptal, prej mám znovu přijít na podzim,“ řekl kolegovi podrážděně. „Už takhle je to na levačku, bez bejváku a bez práce pár měsíců před důchodem, musím to v autě ještě nějak přes léto doklepat. Na staďáku mi nabízeli lehátko na přespání v masérně, ale nechci nikde překážet. Každopádně díky, že mám tu brigádu u méďů a žes mi sehnal taky ten stadion, lepší než nic. Až vyhraju ve sportce, všechno ti vrátím, neboj!"

Zastavili u stadionu a Honza ještě z okýnka křiknul na Bohdana.

„Je pátek, ne aby ses večer zchlastal, to mi tam jinak ráno nelez," a Bohdan udělal gesto do vzduchu, něco jako čestné slovo, že je na něj  přece spolehnutí a zmizel ve vchodu areálu.

Pan Mališ už ho vyhlížel. „Těbůh, Bohdane, najez se, Elvíra už s kastroly čeká jen na tebe, a hned potom pověs na šňůru vyprané dresy."

Byl tady taková holka pro všechno, ale práce mu nikdy nevadila. Bohdan sednul za stůl a Eva, čili Elvíra, položila podnos těsně před něj s takovým šarmem, že si mohl oči vykoukat, jak se přiblížila, zavoněla a naklonila se. 

Safraporte, a že má co předvést, jako ta herečka, co po porodu drobet přibrala, ale tak akorát, jak jen se…, ale to je fuk, a prej abych večer, až bude zavírat, počkal, že spolu ještě někam zajdem a že má na celej víkend malou její ex a tak může vyrazit na vínko, protože v práci zásadně nepije, což Bohdan dobře věděl, jelikož se ji párkrát snažil pozvat na frťana.

Bohdan nevěděl, kam s očima, a odpoledne prožil jako ve snu. Připadal mu sice taky nedosažitelný, ale  přece jen o trochu víc pravděpodobný než výhra ve sportce. Večer se blížil mílovými kroky, i jeho pracovní doba toho dne skončila a místo na svou oblýskanou židli v hospůdce jako jindy se Bohdan hnal do města. Zazvonil u medvědáře.

Dobrej večír, nezlob se, Honzo, že ruším, ale snad ještě nespíte. Hele, nemoh bych se u vás zase osprchovat, taky oblíct čistý šaty, co mi tvoje pokaždé rovnou vypere?" a už se hrnul do dveří. 

Vole, jdeš na rande nebo co?"

„Ale dyť jsi v autě sám říkal, abych se dal do pucu."

„No jo, ale že to hned dneska  vezmeš tak zgruntu, no, pojď, starý to nějak vysvětlím". 

Medvědářova paní napustila vanu i s pěnou a Bohdan cákal jako malý. Důkladně se vydrbal, dokonce se odvážil zeptat, jestli by ho nemohla ostříhat, aby se drobátko zcivilizoval. To bylo řečí, že je to skoro jako by koupali medvěda, smáli se. Honza každému otevřel lahváč a bylo ještě veseleji. Nakonec Bohdanovi podstatně zkrátil rockově zapletená vousiska a z bytu odcházel dočista jiný chlapík.

Zastavil se u „své“ benzínky a vybral na stojánku s kytkami ten největší pugét. Za chvíli byl u stadionu.

Padala tma a čerstvě vykoupaný Bohdan byl ještě rád za čistou džízku, ačkoli kalendář měl letní období. Dala se do něj nečekaně zimnice. Obešel hospodu a zakoukal se do oken. Všichni na svejch místech, Vegas, Mrmloš, Želva, celá parta, jen Bohdanova židle čekala. A Elvíra. Při každém otevření dveří se k nim podívala a on uviděl její zrůžovělou tvář novým pohledem, jako by ji dnes spatřil poprvé, a ty rozjasněné oči jako by něco chtěly říct právě jemu.

Bylo by snadný do těch dveří vstoupit, předat Elvíře kytku, uchopit vše, co se jako zázrakem zničehonic nabízí. Škubnul sebou, jako by se právě probudil. Vole starej, ztratil jsi rozum nebo co se to s tebou děje, bloude? Mazej odtud a dej tý holce pokoj, máš svejch starostí dost a přidat k nim ještě další s mladou ženskou a holčičkou? Ztratil jsi dočista soudnost?

Nevstoupil. Ještě jednou zahlédl dovnitř a obrátil se zpátky do města. Když šel kolem svého vraku, kopnul vší silou do pneumatiky a kytici hodil do kopřiv. Cítil se, jako by do nich padnul on sám nebo by právě na stadionu dostal skotské střiky. Pokračoval cestou do centra a v nejbližším baru se ztřískal, jak zákon káže.

----

Telefon se v kapse džízky ozýval opakovaně.  Bohdan do něj cosi zamumlal. Vyslechnul hlas rozčileného medvědáře a nevybíravé nadávky na svou adresu.

Vždyť letím, jsem na cestě," soukal se co nejrychleji z automobilu. Krátká zastávka na hajzlíku a běžel, co mu síly stačily. U Vítka koupil paklík žvýkaček a nastrkal si je naráz, aby zahnal odér chlastu.

Kde to vázne, vole, ty námluvy tě nějak sebraly, ale medvědi nepočkají, těm je tvoje rande fuk. Od půlnoci čistej?"

Jasná zpráva, všechno ok," zazubil se nuceně Bohdan. Nesmí přijít o práci, to už by snad zdechl hlady, a tak neprozradil, jak to dnešní noci ve skutečnosti bylo.

Snažil se kráčet pevným krokem, popadl nejtěžší bednu a hnal s ní do chodby. Je přece v poho.

Stalo se to, když medvědář teprve supěl za ním do schodů a přehnaně aktivní Bohdan se ocitnul před mříží sám. Stál ke kotci bokem. Arnova tlapa vystřelila rychlostí blesku a chytla ho za džízku. Honza uslyšel výhružné mručení a zvuky padající bedny. Hnal se i přes kila navíc co nejrychleji za Bohdanem. Přítmí chodby mezitím zaplnil opilecký pach člověka s příměsí potu a puch rozčílených šelem.

Arno, Arno, Máši, klid, klid, Bohdane, slyšíš? Záchranka? Přijeďte na první nádvoří, medvěd napadl pomocníka."

Odvlekl bezvládné tělo ke schodům. Medvědi mezitím ucítili krev a mlátili do mříží jako pominutí.

-----

Zdálo se mu, že konečně vyhrál balík. Všichni známí v hospodě Bohdanovi gratulovali, potřásali rukou tak mocně, že by ji i s ramenem urvali. Copak se dočista zbláznili? Chěl by jim říct, že je všechny pozve na oslavu, ať ruku už pustí, a zeptat se, proč přes den ksakru leží a na hubě má masku jako medvěd v cirkuse! A taky zíral, že tam posedával syn a dcera.

Kurva, táto, co nám to děláš?" 

No jo, pro prachy přišli všichni. Taky bodejď by ne, to je jednou za život, taková výhra. Na židli u jeho postele sedí i Eva – teda Elvíra - s tou svojí holčičkou na klíně a brečí, jako onehdá on, Bohdan, když ji zvenku šmíroval tím okýnkem a byl naměkko. Neřvi, byl sem blbej, chtěl říct Elvíře a pohladit copánky tý malý, která jako by mámě z oka vypadla, ale nějak k tomu dnes nenašel sílu. Vynahradí jim to.

Za sklem obrovskýho okna visel flák modrýho nebe, jak to má nejraději. Pustí zavlažovací trysky, aby trávník na staďáku neseschnul vedrem. Dneska bude přece moc dobrej den!

 

 

 


54 názorů

Gora
24. 02. 2021
Dát tip

Díky za přečtení, Honzo... snad jsem si trochu napravila pošramocenou reputaci:-)

Obratle "porovnám" - i vrak... díky.


Zbora
24. 02. 2021
Dát tip

Ano, drží po celou dobu přímou linku, neodbočuje, hezké dialogy (i monology). Běžný, obyčejný námět, ale zpracovaný tak, že osloví. Celá povídka má přes něutěšenost hlavní figury takovou docela přívětivou  náladu; to se mi zamlouvá - co už přidávat na dramatičnosti, když v životě je jí dost. Bohdan je takový sympatický chlapík, trochu průserář, ale vzásadě rovnej chlap - v tom se spousta čtenářů najde (i když takoví často vůbec nejsou). Závěr je fajn. Nadějeplný a zároveň otevřený. Bohdan si tak žije dál svým vlastním životem. A líbí se mi ten flák nebe. To je obrat jak od Hrušky. Klidně víc takových - povídku to jenom vyšperkuje.

Mám pár, teda dost formálních připomínek, ale asi je nebudu všechny vypisovat. Když si text po sobě dvakrát přečteš, určitě najdeš spoustu věcí, co se dají opravit, napsat jinak. Vezmu třeba jen prvních pár vět. 

stále ještě pojízdného vraku - proč ne jen jeho pojízdného vraku? O kousek dál se dozvídám: odstavit vůz, dokud ještě jel. Tak byl to pojízdný vrak nebo ne? 

Vystrčil z auta dlouhé nohy, aby srovnal, obratel po obratli, záda. - Vystrčil z auta dlouhé nohy, aby obratel po obratli srovnal záda. 

atd..

Jo, a taky bych se zamyslel nad těmi časovými údaji. Eva je zřejmě stejně stará jako B. dcera, ale mohla by být jeho vnučkou, atd...

Ale jinak hezké, vtáhla mě, rád jsem četl.


Gora
05. 10. 2020
Dát tip

Jardo, díky, pomocníka medvědáře občas vídám, žije a láska k Elvíře také. Muž ho stěhoval na ubytovnu, auto bylo odtaženo:-) Medvědy už nekrmí.

Mám radost, že tě to zaujalo. Díky!


Lakrov
05. 10. 2020
Dát tip

Tak ta je dobrá, říkám si po souvislém dočtení do konce, poslední odstavec sice musím číst dvakrát, ale to na celkovém (dobrém) dojmu nic nemění. Od začátku čtení jsem měl nějaké postřehy, které si obvykle poznamenávám, ale tohle mě vtáhlo natolik, že jsem nechtěl ten spád narušovat nějakým ťukáním do klávesnice -- a to je vlastně ten první postřeh: Má to dobrý rozjezd z něhož lze tušit, že to bude dobřé čtení... Druhý postřeh je, že z námětu mám chvíli dojem že čtu Bohouše Krejzu (jeden ze zdejších autorů, neďavno jsme si psali, proto mi přišel na mysl), ale je to takové jemnější... A pak mi dochází ta počáteční zmínka o buchtách pro medvědy, a už vím, kde (ve kterém městě) jsme a s tím pochopitelně i to, kdo je autorem. A třetí postřeh je pak ten, že ten dobrý rozjezd není až d konce ničím porušen, informace jsou dávkovány náležitě nepřímo, takže má čtenář dojem, jako by ten příběh prožíval sám. Tip.


Gora
28. 07. 2020
Dát tip

Přemku, děkuju za zastavení, kolego povídkáři...napsals daleko víc povídek než já, a také proto mě zajímá tvůj názor. Děkuju:-) a i tobě dobrý den.


lastgasp
28. 07. 2020
Dát tip

Asi nebudu tak věcný a odborně zdatný k hodocení tvé povídky. Kdybys mě nepozornila, asi bych tvou povídku nenašel. nyní jsem rád, že jsem v řadě poslední. Mohu tvé dílo hodnotit i podle reakce ostatních. Výsledek je pozitivní. Nepřekvapil mě. Umíš zaujmout Hálkovským stylem. Povídka by mohla být kratší, to je pravda, ale ubrala by na té autentičnosti prostředí a duchu jednajících postav. Myšlené úvahy jsou vyváženým způsobem proloženy přímou řečí, která má svůj rytmus a je dobře strukturována dějovou zkratkou. Povídka má spád a napětí, situace po katarzi je možná trochu zkrácena, nebo zestručněna, ale dává čtenáři vydechnout nad nadcházejícím dobrým dnem. Hezké a bezva.


Gora
27. 07. 2020
Dát tip

Děkuju, Kandelábře, za připomínky, šlo mi o to, aby si čtenář nebyl jistý, ale optimismus aby mírně převážil...

Na ten konec se podívám, i na promluvy, sice mě při psaní bavily, ale čeho je moc... Díky!!


Kandelabr
27. 07. 2020
Dát tip

Je to milá povídka, četla se mi pěkně. Jak zmínili někteří přede mnou, ubral bych na doslovnosti v těch vnitřních promluvách, takhle jsou opravdu hlavně "vysvětlovací" pro čtenáře.  Rozumím, že používáš vnitřní monolog, abys čtenáře seznámila se situací, ale asi bych v něm ubral těch "hodnotících" pasáží.  

A ještě nevím, jak jsi to vlastně myslela s tím závěrem. Jestli má zůstat čtenář v nejistotě jestli hrdina přežil nebo ne. V komentářích píšeš, že hrdina přežil, tak ti o tu nejistotu zas až tak nešlo. 

Ani moc nechápu oddělení textu v posledních odstavcích kurzívou.  Chápu prolínání snu a reality, ale je to tak nejednoznačné, až mi připadá, jako by tam nějaká věta chyběla :)


Gora
24. 07. 2020
Dát tip

haha, pobavils:-)

Dík, Radovane! 



kvaj
24. 07. 2020
Dát tip

V tom případě bych motiv výhry jiného druhu zdůraznil, jinak někteří lidé budou považovat povídku za příliš popisnou.


Gora
24. 07. 2020
Dát tip

kvaji, díky, jsem ráda, že se ti příběh jako celek líbí... ta loterie byl vlastně na začátku povídky styl, jakým čtenáři v rychlosti napovědět, co to je za člověka - věk dětí, jak dlouho žije sám atd, trochu netradičním způsobem. Proto, že po výhře velmi toužil, když se raněný probíral a všichni blízcí stáli u něj, napadlo ho, že vyhrál, je v tom i metafora, on skutečně /něco/ vyhrál:-), díky.


kvaj
24. 07. 2020
Dát tip Radovan Jiří Voříšek

Jakkoli mě nebaví povídky tohoto typu, tahle má náboj. Nemyslím si, že je dlouhá, ani se nebudu nimrat v jednotlivých formulacích. Motivy Elvíra, pokus o rande s ní a vzdání pokusu, opití se a útok medvěda - všechno dobré. S tou loterií je to ale podle mého nadbytečné. Kdekdo sází, doufá, že vyhraje a sní o tom, co by udělal, kdyby vyhrál. Bohdan v tom nebyl nijak mimořádný. A protože zůstalo jen u snění, v povídce nehraje motiv sázení loterie nakonec žádnou roli. Jó kdyby vyhrál ten balík v době, kdy je těžce raněný a nemůže si ho užít, zatímco by se na něj sesypala rodina jako hejno supů, to bylo byla jiná. Jenže ty jsi povídku zřejmě psala podle příběhu skutečného člověka, jak jsem pochopil, takže rozumím tomu, proč jsi nezašla dál.


Gora
24. 07. 2020
Dát tip

To je o tobě známo, Luboši, humoristo první kategorie, že nezklameš ... děkuju za čtení a komentář!


Kočkodan
23. 07. 2020
Dát tip

na mě je spolehnutí, dycinky, zralá paní. Přečtu každé dílko. A i dneska jsem ho přežil. (mrk , snad nenašňupne o humor se pokoušející komentátor)


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Díky moc, Karle, místo - způsobil dám zavinil a ještě text projdu.. jsem ráda, že se ti celkově zamlouvá...


K3
23. 07. 2020
Dát tip

Je to psané takovým tím tvým způsobem. Dá se poznat. Který se možná každému nemusí líbit, ale jiní si jej zase užijí. Osobní promluvy k sobě mi tam nijak nevadí.

Co mi tam moc nesedí: do huby - nezdá se mi že by takto o sobě přemýšlel. V předposledním odstavci je ještě jedna Elvíra zbytečná. Dala by se nahradit. Taky mi moc nesedí způsobil - když způsobil, že jsi bez střechy...                               Co mě napadlo, ale to by se muselo asi trochu poupravit, že odstavec /I dnes si pogratuloval...čupr flek./ že by to moc hezky sedělo na začátku jako úvod. To ale nemusíš brát vážně. Jinak se mi povídka líbí. T.

 


Tak to se mi bude lépe spát. Dobrou i tobě, Irenko.


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Evži, ano... a děkuju ti...


Hezky jsi to napsala, lidsky prostý příběh bez radostného konce. Přežil?


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Luzz, díky za postřehy, odpoledne jsem ještě drobet poopravovala, kouknu, kde jsou zádrhely v řeči - úvahách.


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Jitko, děkuji:-)


Luzz
23. 07. 2020
Dát tip

já nevím. moc mě to nepřesvědčilo. místy mi to přijde hrozně neumělý, zvlášť ty přímý řeči. a taky třeba to dlouhý souvětí během situace v trafice... tuším, žes chtěla nějak vytvořit dojem toku vyřčených myšlenek, ale tady se to zrovna moc nepovedlo (jen můj dojem) - vůbec ten odstavec je takovej zvláštní - nejsou tam nějak blbě uvozovky?

taky se mi nezdá, že by někdo během vnitřního monologu v jedné větě použil slovo vole a "žádat o penzi"... podobně další výrazy... (Ani ty, Vítku, nepřijdeš zkrátka.)

místy je to dost popisné, nemá to moc spád - a teď nemluvím o nutnosti nějakých zvratů nebo překvapení a akce, ale prostě o tom, že se to táhne, měla jsem občas tendenci jen klouzat po povrchu.

 


atkij
23. 07. 2020
Dát tip

Otvírej kufr...ještě skoč pro do skladu pro mrkev...dvojí PRO. 

Bezva čtení a hlavně dobře napsané. Rozhodně zaujalo. 


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Dík, trochu jsem ty přímé řeči ujasnila, kde je úvaha a kde přímá, ale ještě to bude asi na dýl...


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Dík :-))


:-)):-)).....hurá....přehlédla jsem......že jim držím pěstiiiiiii:-)))))))))))))))))))))))


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Ivi:-)))) díky! V jednom komentáři jsem zmínila, že tu před chvílí byl na obědě... a víkend strávil s Elvírou a holčičkou!


Tys mi dala Irčo.......jedním dechem jsem četla.....mrazilo a bylo smutno zároveň.....krásně napsáno s citem......a pro čtenáře poutavě.....a jak je u mě zvykem ....zajímalo by mě jak Bohdan dopadne......samo mu přeji jen to nej....snad děti pomohou....snad někdo jinej.....


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Majaksi, jsem ráda za každou radu /pokud to není "kdo chce psa bít "atd od otravných štěnic, kterým jde o něco jiného / a ty  od a2 se mi osvědčily, mnohokrát!


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Ano, já to beru, a děkuju... těch několik replik, o nichž se zmiňuješ, přepracuji. Tímto způsobem jsem psala poprvé /dlouhé věty atp/, co myslíš, obešel by se text bez přímé řeči - dát vše jen do těch "myšlenek, úvah"? Zjistila jsem, že se mi takhle dobře píše, a pak poslední třetinu kočírovala, aby to nebylo příliš dlouhé.


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Di, i tobě díky, potěšilas:-)

Jdu dovařit oběd i pro brigádníky:-)


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Jirko, děkuju za milý komentář, čistila a škrtala jsem opravdu hodně, ale zřejmě ne dost. Znovu proberu, s nějakým odstupem a dle reakcí vás, čtenářů, jsou pro mne důležité!


Diana
23. 07. 2020
Dát tip

Ano, skvěle napsáno. Přečetla jsem jedním dechem...


a2a2a
23. 07. 2020
Dát tip

Irenko, rozhodně moc pěkná povídka námětem i pointou, která svědčí o tvé hodně pokročilé vypsanosti a citu pro povídku, ale zároveň stylisticky na řadě míst zanedbána. Povídka by měla být rozhodně o něco, ne o mnoho, kratší, stačily by právě ony stylistické úpravy, očištění, po kterých by získala větší dynamiku a zmizel by dojem, že je nadbytečně popisná, ale znovu zdůrazňuji, i přes výhrady, moc hezká povídka, laskavá a má všechny parametry potřebné pro povídku. Už jen to, jak jsi dokázala propojit vlastně několik životních situací a příběhů, stojí za uznání.


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Janičko, díky moc, také jsem ráda, že jeden smutný příběh má dobrý konec - relativně dobrý... díky!


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

To mne /od tebe zvlášť:-), protože právě od tebe i jiných se naštěstí můžeme my ostatní učit/ moc potěšilo, Jardo. DĚKUJI.


vesuvanka
23. 07. 2020
Dát tip

Velmi pěkně a sugestivně napsaný smutný příběh ze života. Také mě zajímal Bohdanův další osud... Teď čtu, že je živý a že přijde za chvíli na oběd, tak prima :-))). Doufejme, že zranění nezanechalo moc velké následky a že se na Bohdana štěstí usměje a najde práci.  TIP


revírník
23. 07. 2020
Dát tip Gora

Krásněs to napsala, Ireno, až běhá mráz po zádech. Po celou dobu předtucha, ke konci čím dál větší drama... No, kdyby ne tak smutný příběh, napslal bych: Paráda! Ale - stejně to parádně napsaný je.


Gora
23. 07. 2020
Dát tip

Díky, Renato, on je živý a za chvíli přijde na oběd:-)


bixley
23. 07. 2020
Dát tip

Hezky popsaný životaběh, tak jak to jen Ty umíš zprostředkovat. Člověk při tom s Bohdanem vše prožívá, je jako živý.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru