Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

HMAT

25. 07. 2020
1
4
281
Autor
Rendlík

Jenom ti plivnu do ksichtu, zmrde.
Pouze ti kopnu do ksichtu, kovovou botou.
Jen zatrhnu ti svět, neuvidíš jen tak hned.
Výhradně nebudeš už nikdy, mít zářivý úsměv.

 

 

Otlučený odvrácený na stranu druhou, nudnou.
Z krve ti udělám přání, z tvé krve, dnes napodruhé.
Mrak bude pršet neustále, tam kam se hneš, věř.
Blesk prověří tvé orgány, zaměří tě i na podruhé.

 

 

Nevyslovíš slovo poezie, nepůjde to, huba zdrhne.
Utopíš se ve svých výkalech, fuj je my z tebe zle.
Uvrhnu tě do cely, na ksicht dostaneš, jen výňatek.
Strčím ti hlavu do rektu krávy, budeš tak maličký.

 

 

Zamčený ve vzteku tebe si tam upeču, jsi vydlabaný.
Zlost jako ohlodaná kost, nic už na ni není, ale ty chceš víc.
Zuřivost dána člověku, jako zbraň která může být tak krutá.
Prchlivost vejde do tebe nebo budeš jenom oběť a co pud.
Radši ho vzbuď nachystej si ho hnedle a měj ho stále vedle sebe.

 


4 názory

Rendlík
31. 10. 2020
Dát tip

Ne nejsem uražený, nemusíš se omlouvat. Je zajímavé co jsi v té básni našel. Nepíšu je z cílem nějak zapůsobit. Prostě jak se cítím v danou chvíli, tak to přenesu na papír. Nechci se nechat něčím při tvorbě znásilňovat. Někdy je to drsné, no asi vlastně většina je taková syrová. Jsem rád že ti stojím za přečtení. A že tě moje psaní zaujalo. Nějaké literární weby moje psaní nedokázalo skousnout a po několika upozorněních mě prostě vyhodili. Čau měj se fajn


Ne, já to nemyslel jako urážku. Myslel jsem to tak, že mi tvoje texty připadají někdy jako natolik zvláštní tok, který jako by vznikl z nějakého neobvyklého způsobu vnímání řeči... že můžou působit nějak vychýleně, a zároveň že můžou mít velmi blízko ke genialitě nebo něčemu podobnému, co neumím vystihnout (genialita je samozřejmě extrém, kterým jsem tě taky nechtěl urazit). Zkrátka z nich mám pocit, že dokážou skrze zdánlivě nelogický proud vyjádřit cosi podstatnýho, třeba nějakou deformaci, která je ale reálná, je součástí světa. Možná ty texty působí jako bezkoncepční, až sadistický chrlení, ale přijde mi, že je v nich něco víc, a mají takovou zvláštní tragikomiku, která, podle mě, taky něco reálnýho vystihuje... Jsou osvobozené od naučených vzorců, klišé, a přijde mi, že stojí za pozornost asi hlavně tím, že... si na nic nehrají. Což jaksi není málo. Ale přečetl jsem zatím jen nějaký zlomek z toho, co tu máš. Třeba to časem uvidím jinak. A opravdu jsem tě nechtěl nijak urazit. Omlouvám se.


Rendlík
25. 10. 2020
Dát tip

Nevím jestli to mám brát jako urážku nebo urážku. V hlavě mám asi něco v nepořádku, genialita mě těší to samozřejmě. Zajímavý postřeh mám nějaké diagnostikované duševní nemoce a poruchu řeči taky, ale ta spíše souvisí apíše s tím duševnem.


Tvoje texty jsou zajímavý, něco mezi afázií a genialitou, což obojí jsou jen přibližná slova, protože vystihnout to nedokážu. Způsob osvobození, distanc od svědomí, něco takového.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru