Probuzení

Hluboká je letní obloha

když na rozhraní dne a noci povstávají mosty našich doteků

i cesty v polích jsou čímsi kratší

a ticho sahá až na dno

a my opřeni zády o stromy naší touhy

natahujeme ruce do korun nad námi

a trháme souhvězdí a jiná ovoce

abychom ochutnali

než začneme zase hledat tmu ve světle

a odesílat sms celodenních jízdenek či zprávy do láhví

dívat se jak den svléká ženy, jdou-li v šatech proti slunci

což činí schválně   

abychom zapomněli na myšlenky na sebe

a byli krok za krokem jednou nohou v nebi a druhou v pekle

a to se netýká jen nás, mužů, ale i žen

a pak

sledovat semafory jak podobni chameleonům mění barvy

dívat se na slepé jak lépe jdou než my

házet drobné do dlaní a být o haléře lehčí

pomodlit se za mrtvou můru na zemi, která je důkazem noci minulé

i budoucí

dívat se jak bankomaty vyplazují jazyky karet na ty s prázdnými účty

uhýbat ptákům v letu

protože je před bouřkou a to vlaštovky slétají až k zemi

a uvědomit si ten okamžik kdy obchází nás čas

jako řeka, která míjí své ostrovy

a říkáme tomu sen

do něhož jsme se probudili