Ruce mám od heřmánku

a hlavu plnou tebe

v šuplíku ze vzpomínek

radost i strach, co zebe. 

A spousta nevyřčených přání, 

co neprozradím ani u zpovědi. 

A taky otázky, co okrádají spánek, 

že na ně neznám odpovědi. 

Co vlastně vidí tvoje oči,

 jestli se ve mně někdy ztrácíš, 

jestli, když tma pohltí vesmír

se ke mně ve vzpomínkách vracíš. 

Jestli chceš hladit moje vlasy

a znát jak voní moje kůže. 

A jestli rozechvěle čekáš,

že jednou ráda řeknu: můžeš. 

Možná si ke mě hledáš cestu, 

snít mi jde celkem snadno. 

Sním, že v mé básni jako v testu, 

zaškrtneš aspoň jednou ano.