Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Zahrada

31. 07. 2020
3
3
302
Autor
Andrew97

Na svých bocích jsem cítil jemné teplo. Procházel jsem zahradou zalitou jasnou a oslepující září Slunce. Nataženýma rukama před sebou jsem hledal jakýkoliv hmatatelný podmět. Až se mé konečky prstů dotkly něčeho studeného a mokrého.

Byl to zvláštní pocit. Záře slunce tak hřála, ale i přesto dovolila existovat vlhkému bílému prostěradlu pověšenému na šňůře. Vlálo lehkým letním vánkem ve vzduchu, jenž sebou kradl parfém prádla.

Vůni pracího prášku. Cítíl jsem levanduli. Ale nebylo to jediné co sebou lehký vánek nesl. Cítil jsem šeřík, cítil jsem růže. Cítil jsem vůni čerstvě posečené trávy. Na nohou mezi prsty se mi zachytávaly její roztrhané kousky.

A neviděl jsem nic.

Jen oslepující bílé světlo. Ale to nebylo důležité.

Protože jsem věděl, že jsem doma. A že oné teplo na mých bocích jsou dlaně mé ženy, která se mě drží. Kterou vedu zahradou bez konce, bez hranic. Kde je všechno možné.

Životem. 


3 názory

Lakrov
04. 09. 2020
Dát tip
Dočteno. Dýchne z toho taková "sladká radost", ale co bylo pohnutkou k napsání, zda jen ona sladká radost nebo nějaké další souvislosti (jinotaje?), to nedokážu odhadnout. Přeju nadšenější čtenáře.

Zahrada bez hranic, nebylo by to moc jednoduché? Ale ta představa,jít s láskou k druhému, fakt hřeje. T


Andělka1
31. 07. 2020
Dát tip

***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru