pěkné

Škoda, že to nešlo napsat ještě menším písmem! V šuplíku mám lupu. :))

Poslední větu bych škrtla.

Však je také tam, kam patří, ve "zlatém výběru"! Básnicky nic, hloupý zápisek.

Litarts, viz můj předchozí koment. nebudu tady vysvětlovat co a jak. jednou je text venku, tak ať si s ním čtenář naloží po svém.

Komu ti duchové neodpustí? Obsahově to nedává smysl. Lidice, např. ,byly postaveny nové. O kterou vesnici se jedná?

nic ve zlým, ale moc nechápu, proč bych měla cokoliv uvádět.

Co to je lhostejnost posledních let? Důvodem k vysídlení celé vesnice může být zbudování přehradní nádrže, nebo třeba jaderné elektrárny. Ale tady nelze obviňovat kohosi z lhostejnosti, tady jsou vyšší společenské zájmy.

Uveďte důvod k vysídlení a lhostejnost koho.

Poznám také miesta a vždy "prehovoria" ,človeku je  ťažko na takom mieste a zároveň pociťuje veĺkú úctu teda aspoň ja ...

Díky

a možná tě už nikdy neopustí :-)

Bojím se něco říct, abych nepokazil, jak to ve mě ještě doznívá...

Tohle je i moje téma, ve kterém se čas od času hrabu... Máš to napsané jednoduše, pochopitelně. Na mne možná až moc :) Ale cítím s tebou to posvátno opuštěného místa...

pořád přemýšlím nad tím koncem ... na mě teda funguje:) Jasněže nejprv na první dobrou, ale pak mě nutí si s tou básní povídat a dohadovat se o vinách a příčinách. Já asi nechci, aby mi někdo odpouštěl! - co si neodpustím sama:) dobrá je

Na mě osobně moc mentorsky a polopaticky podané.

Súhlasím s Filosofkou, práve v závere je tá pridaná hodnota.

zaujímavá exkurzia

Mě se taky líbí, naopak bez poslední věty by šlo jen o poesii okamžiku bez hloubky, ta je právě v té poslední větě.

Báseň mě oslovila, a líbí se mně tak, jak je napsaná. ***

Mě oslovuje právě tak, jak je.

Pdle me to jde napsat jinak a poezie je podle me rim, co jinak nez prave tak rict nejde. a proto to píšu.  A je to Tvoje. Takže tak :)  neni zac :D 

cvrčko, dík, dík! ... jenže... co když ti opravdu už nikdy neodpustí? ...v tom případě jde jen o konstatování skutečnosti... a vůbec; kde je hranice mezi klišé a tisíckrát prožívanou realitou... (otázka samozřejmě je, zda to do poezie patří) -

a možná - opakované a prožité se postupně stane tím klišé, kterým tak opovrhujeme - atd.

ještě jednou díky.

Možná ti už nikdy neodpusti je strašný klišé. Na dobrou báseň mizerná tečka.  

Fm! :)  moc se mi propisujou chrpy a pšenice a lhostejnost a "v sobe".

Je to dobrý. Jasně ze jo.  Až na ten závěr :)

Luzz,  to je dobré.