Místo

ta křehkost samoty
ona pevná osamocenost místa
kde nezkrotně jsou
zarostlé zahrady
a břečťany lísají se k okenním tabulím
aby zarostly světlo
netknutým předmětům…
tam žízní se po zvuku
rostoucích plevelů pálících
odvážné kroky domova

to tam slyšíš
trávu objímat popadané
chmýří smetánek
ozvěnu náhlé
vody tříštící se o břehy
kamení
stydlivý hrom
zpozad voňavého hřbitova

slyšíš sténat poklad
otevřivší své víko vstříc
lačnému lůnu
stékající kapky
po kříži rozbitého Krista

to tam vidíš
nebe padat a hvězdy stoupat
roztržené časem
spánku

nebo se ti to jen zdá