Co když prostě jen nemám slov?

Co když jen vařím z vody,

co když je pozdě na proslov,

co když jen říkám "kdyby"?

Co když je pozdě na lásku

a co když nevím kudy kam,

co když je brzy na pásku

černou, které unikám.

Co když přiznat si, že není proč 

a přiznat si, že není kam,

co když to všechno znamená,

že život je jen klam.

Co když si prostě věříme,

že věřit není proč,

co když už vážně nevíme

proč neptat se "tak proč?"

A tak ti říkám troufale,

že nebude "kdyby",

připadám si zoufale,

že nechci další chyby.