Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Amor 4/10
datum / id09.08.2020 / 509996Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno159x
počet tipů9
v oblíbených0x
Amor 4/10

 

Jako by Amor byl naše jedenácté vnouče, oslovovali jsme se před ním „babičko“ a „dědečku“.

„Kde je babička? Hledej babičku?“ učil jsem ho. Už potřetí pochopil, co po něm chci a běžel k Janě.

Tuze rád prolézal kanály a propusti u lesních cest. Často byly tak zanesené, že z nich mohl zpátky jen vycouvat, ale většinou proběhl nebo se proplazil – n­ěkdy i deset metrů dlouhou rourou – a­ž na druhý konec. Babička z toho měla ohromnou radost, a třebaže to vůbec nebylo zapotřebí, ještě mu za to strkala pamlsky. A on pokaždé ochotně a s velkou vervou znovu lezl do nejbližší díry.

Když končila zima, přišel čas vystěhovat ho z domu. V šesti měsících vážil dvaatřicet kilo a měřil v kohoutku šedesát dva centimetry. Už jsme o sebe zakopávali a také on sám neměl na chodbě dost klidu na nezbytné podřimování během dne.

Jarda nám nabídl nikdy dosud nepoužitou psí boudu. Jejich Ronek měl své místečko v bytě na chodbě, kde spával nejen v noci, ale i přes den, kdy rodina byla v práci a ve škole. V tomto pořádku se podle Jardy nic měnit nebude, tak jsme si dali říct a upřímně míněnou nabídku přijali.

Jednoho dne tedy přivezli na díly rozloženou boudu na přívěsu za Kájovým Renaultem Baccarou. Teprve teď jsme viděli, jaké je to monstrum. Společnými silami jsme boudu sestavili na betonovém poklopu záchodové žumpy o rozměrech 3 x 4 metry. Staré králikárny, jež na tomto oploceném a skoro ideálním budoucím psím kotci kralovaly, jsme rozřezali a uklidili za garáž. Až na jednu, kterou si paní domácí tvrdě vybojovala. Amor z ní z počátku radost neměl, dost mu v jeho omezeném prostoru překáží, ale nám slouží aspoň na ukládání nářadí. Později se naučil za horkých letních dní pod ni vsoukat a chladit se, takže je s ní smířený.

Bouda má zastřešenou verandičku s dřevěnou podlážkou. Otočili jsme mu ji tak, aby viděl venkovní branku a chodník před domem a mohl přímo z ní v pohodlí sledovat každého příchozího. Drátěné pletivo kolem kotce mu umožňuje výhled na silnici, do zahrady, na pastvinu i do lesa. Myslím, že se „doma“ nenudí. Když za měsíčních nocí brousí kolem ježek, liška, srnčí nebo vysoká, o každém jejich pohybu ví a podává o tom hlášení také nám a všem sousedům.

Na první noc do boudy jsme ho vypravili koncem dubna. Tehdy mu šlo na osmý měsíc.

Měli jsme obavy, jak to přijme. Co když bude nepokojný, bude kňučet a dobývat se, co uděláme? Nic. Nic nesmíme dělat, musíme to vydržet a první noc nějak přežít. Potom už se to musí jenom zlepšovat. Všichni psi si zvykli.

„Ano, ale co ti, kteří byli celou zimu se svými lidmi v bytě? Taky si zvykli?“

„Museli, Jaňulko, jinak to nejde. Neboj, přežije to on a my taky.“

Už odpoledne, když jsem si všiml, že by chtěl pít, dal jsem mu kbelík s čerstvou vodou do kotce a zavolal ho, ať se napije tady. Branku jsem samozřejmě nechal otevřenou.

Později se tam zašel napít sám od sebe.

Přiblížil se čas večeře. Byli jsme čím dál nervóznější. Vzal jsem do misky o něco větší než obvyklou porci a položil ji v kotci vedle vody. Amor se pustil do jídla. Pohladil jsem ho, vyšel a zavřel branku. Pozorovali jsme ho oknem v pokojíčku. Najedl se a začal se seznamovat s okolím. Vůbec se nedivil, kde je. Když všechno prozkoumal, postavil se u branky a čichal k petlici.

„Čeká, že si pro něho přijdeme,“ řekl jsem.

„Chudáček.“

„To nic. Nesmíme ho litovat.“

„Já vím.“

Když pro něho nikdo nešel, lehl si u branky na beton. Bradu natáhl na tlapy. Nějakou dobu tak ležel, potom se zvedl a šel se napít. Znovu nerozhodně postával. My jsme za záclonou málem nedýchali. Ale Amor byl sytý a zůstával v klidu. Konečně se mu zalíbila dřevěná podlážka kryté verandy, lehl si na ni, a s bradou na tlapách podřimoval. Už předtím pokaždé, když zaujímal tuto polohu, zdál se nám smutný, třebaže jsme se mohli lehce přesvědčit, že není, že si jen tak pohodlně leží a sleduje každý náš krok. Ale teď nám ho opravdu bylo líto. Vždyť je tam tak sám.

„Podívej se, jak je smutný,“ špitla Jana.

„Uklidni se, víš přece jak to s tím jeho smutněním je. Ne ne, najedl se a je mu fajn.“

„Ty fakt myslíš, že mu smutno není?“

„Není,“ řekl jsem přesvědčeně, ale přesvědčený jsem nebyl.

Když tam tak ležel delší dobu, věnovali jsme se něčemu jinému. Potom se Jana znovu podívala a nevěřila svým očím.

„Pojď honem, pojď se podívat!“

Milý Amorek na své verandičce nebyl, nespatřil jsem ho ani za boudou, ani jinde.

„Tam je, podívej!“ ukazovala Jana. V rostoucím šeru jsem viděl světlou nohu v otvoru boudy, a když jsme se lépe podívali, rýsoval se tam i černý nos. Padli jsme si do náruče. Sám si tam vlezl! Je vyhráno.

Amor klidně spal v boudě celou noc. Možná mu tam dokonce bylo líp než doma na chodbě.

„Šikovný pejsek, rozumný, všechno chápe,“ chválila ho ráno babička.

Vypustil jsem ho a pobízel nahoru do lesa, aby ranní potřebu vykonal tam. Už na to čekal, potom jsme šli lesem na velikou procházku k pramenům a snídani jsem mu zas dal do kotce. Byl unavený a vděčně přijal poskytnutý klid k dopolednímu odpočinku. Odpoledne si užíval v naší společnosti a večerní odchod do kotce vzal na vědomí, jako by tam spával odjakživa. Brzy po jídle si vlezl do boudy. Ráno už mířil sám do lesa, a tam udělal svou hromádku.

Tak si bez těžkostí zvykl na způsob života, který mu napříště dobře vyhovoval.

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.08.2020 10:13:59dát kritice tiprevírník

AL, díky.

17.08.2020 12:25:26dát kritice tiprevírník

To se nedivím, Evženkovi, v boudičce má po courání venku konečně svůj klid.

17.08.2020 10:41:20dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Úžasný pes! No, můj Evženek měl doma v bytě improvizovanou boudičku z papundeklu a vím, že když jsme odněkud přijeli, že se do ní vždycky těšil. Psi prostě něco takového, kde by se schovali, asi potřebují... :-)

10.08.2020 06:59:37dát kritice tiprevírník

Děkuji ti, děvče z lesa.

09.08.2020 15:57:11dát kritice tiprevírník

Tady vidíš, Luboši, že byl náš Amorek rozumný pes. Jestli i rotvík Baron bydlel řádně v boudě, byl tedy podle mě i on dostatečně rozumný.

09.08.2020 15:35:32dát kritice tipKočkodan

Prožíval jsem při čtení chvíle napětí, jestli naštvaný Amorek neudělá z boudy (spíše luxusního srubu) kulničku na dříví. Nezklamal mne – neudělal…

 

Blanka zalétla ve vzpomínkách k Džegunce, já si vybavil rotvíka Baronaa jeho z boudy vykukující hlavu.

 

09.08.2020 15:21:06dát kritice tiprevírník

Čudlo, zdravím.

09.08.2020 15:20:24dát kritice tiprevírník

No jo, v paneláku, to je jiná. Nevím, jak bychom to řešili my. Ale tobě, Ivi, asi nic jiného nezbývá, než sdílet s psíkem lože.

Ludmilo, u nás to bylo to nejlepší řešení, stálo to za zatnutí zubů po tu chvíli. Pak jsme byli spokojení všichni.

09.08.2020 14:46:35dát kritice tipAlegna

chytrý pes, přiznávám, jsem měkota, nevím, jestli bych to zvládla, jako vy :)*

09.08.2020 13:36:14dát kritice tipblacksabbath

nojo.....Amorek se má.....vlastní bydlení......KOTEC.....závidím.....chytrý pejsek.....měl svoje a nikdo mu tam nelez....:-))))....co by se nezabydlel.....ale co v paneláku.......boxer se mnou spával v posteli......nutno podotknou, že rozměrem se podobala manželské.......ale stejně mi brával peřinu.....:-).....teď to malé štvrně se mnou spí také, ale tolik místa, pánbůhzaplať,nezabere....děkuji za příjemné, poobědní počtení.......*/*************

09.08.2020 11:40:15dát kritice tiprevírník

Byl to moc chytrý pejsek, ta vaše Džesinka. A roztomilý.

09.08.2020 11:04:07dát kritice tipDiana

Džesinka byla na svoji boudu hrdá a když k nám přišla návštěva, posadila se těsně ke vchodu boudy a s hrdě zvednutou hlavou dávala jsně najevo: " Tohle je můj dům!" :-)))

09.08.2020 09:49:461 tipů dát kritice tiprevírník

Ještě musím dodat to podstatné. V boudě bydlel jen v noci a dopoledne. Potom celé odpoledne jsme byli spolu, ať někde venku, nebo doma. To už nám nevadilo, že se tam všichni pleteme pod nohy. Taky návštěvy přicházívaly... a vůbec, bylo veselo ve smečce.

09.08.2020 09:47:09dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Měla jsem na mysli váš psychický stav - vás dvou v domku:-)

09.08.2020 09:41:36dát kritice tiprevírník

Nebylo to ani v domku horší, on byl Amor pěkně velký a už jsme tam o sebe zakopávali. Takže tak to teď bylo nejlepší. Všichni spokojení.

09.08.2020 09:32:51dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, to mne moc zajímalo, jak si Amor zvykne v kotci/boudě... takže dobré... hůře bylo v domku:-)



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.