Vše má svůj čas

Spěcháš při stavbě

své vysněné věže, 

chceš už být v cíli

a tak nešetříš si síly 

Základy jsou vratké, 

křivé je tvé stavení, 

nevšímáš si toho, 

máš téměř hotovo

Doděláváš ještě střechu

nad dvaceti patry, 

přidáváš plavecký bazén,

vracíš se zpátky na zem

Kocháš se svým dílem, 

stojíš v jeho stínu, 

obdivuješ jeho nevšední krásu

nejde tě vytrhnout z úžasu 

Oči tvé zahleděné k vrcholu,

nestačili včas postřehnout,

jak počala se budova naklánět

na poryvu větru podnět 

Přímo na tvou hlavu

kácí se několik pater, 

lámou ti kosti 

bez jakékoliv lítosti 

Zapomenut zůstáváš 

pod svou vysněnou věží, 

do hrobu tě dostalo 

tvé zbytečné chvátnání