Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Léto v háji

11. 08. 2020
0
0
134
Autor
Rawe

       

 

  Květu ulice - Větu ulice

Přicházím od listového břehu. Po kočičích hlavách, po kočičích hlavách. Po pěti litrech malinové šťávy. Na hustý kolébce. Na lodi. Na zápraží. Na husté kolébce všeho Okolního. V přílivu, na pobřeží změny. V krášlivu. V kráčejím vzduchu na kaši.

Sluncestroje i projíždějící kola.

Sladký dunění ocelových strun v pivě.

Láska po bičování v nose co změní všechny rány na ¨¨ jeden stvol.. No nikde nikdo nepsal Že, Nikde nebylo psaný. jak ji miluju, je krásná, božská jak noční lucerna ani barva se nehne, když se změní, kulhá, snad to někdo pochopí,  je to bába. … Ani zmínku. slepá trhlina v podmozku, kde bývá někdy plno světe div se, neb jiný věci.

. Ze stromů padají listy. Proč se mít jinak než ony.Dům kurev a válení se po kočičích hlavách.Dítě a krajina. Franta s blázince Dítě. Franta

Vytahoval  ty story „djungle v batohu.“ Pak jsme navštívily v noci Dům s holuby

nám bylo třináct let. a na každým stolu a u každýho stolu u každýho stolu.

Dny podlité

Pletli nitě

 To co je v lodi, my vlci hladový po slepicích. Okamžiky barevných slinu od benzínu.

A třináct kroků za semaforem..

Obmotej mé nitro vlažnou touhou po elixíru..

Když po nějakém elixíru

Po probuzení na lavce u parku

kdy je nesmyslné popisovat

stav rtuti na teploměru.

Jsme odešly jak trosky

v kapsách deky a plínky

odemknutý vzduchotěsný

 stav v hlavě

malé hbité nohy

u výhybky. Třináct roků. Úsměvy v okně.

kolem semaforu, kolem hrušky, kolem dřev a kolem oken…………………………U topolů, uprostřed polí

S lahví od sektu

Pouštěly se draky

Pode mnou mraky

Stesk, cihla

tep

Po mrtvém člověku. Stesk tep po mrtvém v oknu. Černočerný oko. Červený Oko

Jo..

Další zastavení u Hluchého  v městu. Okřídlený hotel. Na stolku portrét jeho studené tváře a za okny dálky v poli. Mizivá světla aut  a vraků. Všechno hoří, Jak svíce jak milion svíc. A pak párty ve vejtahu. Tolik lahví. Prvního premianta první třídy. Horký svítivý slzy ujíždějí v poli. Moravský  malík. Alkoholová hvězda. Já jen v co sám doufám, co jde hezky slyšet. A zas..

Vylito v hlavě a horko z plic.

A podle celých skal se shromažďovaly tuctový scény šašků jak ústředně na rozumné rozhodnutí jedné panny. Více. Snad stovky slov o politice, plný lahve proseb a díků v mozku. Ples party u kolotoče skoč z mostu nebo se vysleč do naha. Podnik kopřiv připravený žhnout. A jďete někam. Miss dětí .Lucerna a papírový hyeny v houští v jetelí, v kresbě perutí svědomích svišťů. Půlnoční vyletující teplota. Mraky. Mraky. Karavany. Kára.

Přiletý slovo. Mravkolev v díře. Toť jízdní řád. Čřtnáct roků.

Smrt slunce v poli.

………………………………

Někde mezi ulicemi se Pavel s martinou rozejdou.

Nad lesy hraje trumpetová pochodová hudba.

Byli tu chvíle kdy se celí život a pocit z něho vlezl do jedný věty, do jedný melodie. Myslel si.

Vše jak tak pomíjivé

 

Šái ..Prosím dost.

 

 

Boj o rakev.

Venku jsou dostihy.

Jaké je sluníčko, Duchu, Nevím

proč létání mi přinášelo pouze postihnutí.

 Jsem  nahoře, vlhnu strachem. V rozhlasu hraje hudba.

Zas je všechno zelené!

Mraky.

Hřbitovy.

Cesta.

Počmáráme zeď voskovkami.

A uděláme nač si vzpomeneme.

Zase, Zamiluji se do svého braku.

Sem rozpytvanej jak po kytarovým sóle.

Podzim v postelích

Všichni jsou z ticha a v černém. Urození pánové. Po pátém panáku vodky Mne boty nesou ze schodů hřbitova. Pláště rozházené po polích. V tomto levném a tak krátkém kostýmu. Zlato v nose, zlato v puse.

Jedná malá chvilka pravdy ze mě dělá lháře a hloupého dvojníka, který necítí a nevidí.

Který necítí

Lies lies lies…

Úryvek z blahořečení na jinou adresu.

Tolik dnů sem nežil jakože zítra.

Jako kdysi. Kde jsi, v lese?

Jako po stošesté je to jen nějaký

větrolam slov který nemůžu poslechnout. Nemůžu

slyším. Ty hlasy.

Jsem tuhej a když před tebou nepolíbím stěnu šedých náhod.

Nic to neudělá

Když se ti snažím dívat do očí.

 Zestárli jsme oba.

 Čtyři ruce, možná deset ruk by nestačilo. Jen abychom - to mizivé.

Je hrozně šílené a dojemné když se sejdou u jednoho filmu lidé a dojmou se jako dva pijáci. Směšné a mizivé, prchavé, když se sejdou dva šedivé světy, dvě věty nebo sloveso – proč, nač?

někdy to trvá. Bývá to hra.

Hra na ulici. A skřety. zkusím to pojmout, kus řeči.

Zkusím to polykat  a dozadu.

se nemá asi jednat.

Je to barvoslepé.

Donedávna jsem jen čekal.

Jen nekonečné čekání.

Na Popravu dalších představ.

 

Bliju kousek po kousku zbytky tohoto Světa a Jako Cínový voják na stole se držím svého závaží a tuhnu, hnu se, sázím se kdo mne teď znova zastřelí

 pohledy.

Kdo mne nabodne na bajonet.

Nebo ty párátka schovám do kapsy.

 A v životě se zblázním

jen už do jednoho listu

opravdového obyčejného čistého a pravdivého papíru.

Čistého nepopsaného a raději

abych to ulehčil, nebo ulehčoval

mou prácí, se smlouvu s druhým břehem, s pánem v Pekle.

Nač to na ten svobodný list Píšu.

už je to hodně marně a dopředu

padám do mdlob a od pradávna havrani otravují mé pohledy

život a obludy mě znova pozorují, cvičí mne,

a život si najde cestu

dívají se na mou píseň na mou větu.  

Skrývají se za stromy a s teplými rozkošemi a barvami mi píší krátkou větou.

….

….

Nikdy jsem nezažil tak krátkou malou oslavu jako - když se tento i ten a i ten můj list zatřpytí.

Tyto představy se mi vracejí když si pamatuji jak si jednou šaty vzala, schovala pod lavici u školy a koupala se v blátě u mých nohou.

Zesílení potom

V černém snáři

jiného koutu

v osamoceném pokoji

 mdlého osudu

se mi dýchá znova a znova lépe. A pařily jsme a Kytara je stále jiná a zvoní jí struna. Smrkový les v dáli – dotkni se jiného příběhu…  a v zákonech to bylo dávno a dál stejný.

Podle bláznivého města vycházíme z kočičích domů každé dopoledne poledne večer i noc šíříme hluk ztracených. Sprejem píši v kterém koutě nás čekáš a ta bytost a psi v ulici rackové holuby hlídají.

A čekají

Když jsou všechny myšlenky u patníku

Zírají na obludy se zelenými ksichty a čůrající psové v hradu a zámku ušního hluku.

A právě tu stojím Uprostřed makového pole. Pauza.

Nenesu už v sobě žádnou chvějivou myšlenku, stojím jako stará zahrada.

V tomto kraji teĎ slunce nezapadá.

 Zapadá jen to město za hustou mlhu.

A nechce se mne tě pustit dopředu.

 

Květu ulice

 

Měsíc je příšerně žlutej, žlutější než třpytka…

V odrazu v blátě je Úplně žlutej.

Ráno v kapse

 v očích ovce

Po lahvičce něčeho jiného.

Už jsi vyzkoušej vypadnout

podaří se ti to

já vím jedno

že se nepotkáme.

Znova

 

 

 

 

 

 

 

Sss

(¨.¨)

ZZ

HU . Mlíko

  .. ..

..“..“..

!.........!

///////

((((((((

))))))))

Počítadlo Fackovacích lahví

Patnáct panáků

Už mi to sedne. Endový začátek - Hora z osmy falešných hodnot a úplňku

Po mrtvém člověku.

Stesk a

 

Stejnokroj věštby

nad okrajem splihlích vlasů v oku černém červeném černém černém. Samopis Mdloby obžaloby boha a rtu jejího, znamení Panny marie a dálkový spojení po telefoně jednou za měsíc nebo týden. Žerty stranou.

U černého obleku. Byla mrtvá. Další mrtvý v příkopu, byla to ona. Nedávala pozor

 oko černo,

kolem oka rty.

 Její význam v jejích očích…  puse. Zas to hořelo, zas se chodily jen pouze dívat. Blízcí v kalendáři. Spoušť. Pouta. Nový začátek.

Na ukazováku a laciný střely do kvéru. Milé Známosti D. Ukazovák na lepený na… karté.  Fascinovaně koukáme na mne z mostu a jiný Auta v tom oknu. Zpátky ..podruhé tou samou cestou a zbytky v jiných oknech. Procházíme ale jen jemnými pohyby. Usilujeme o rovnováhu a sny …hele Hezký city. Vše. neJde Už. F))

V kopretinách jinejch

Tam se skryju

Hustý oči

Plameny svíčky

PODRUHÉ u tebe v hotelu.

Nejde o tebe

Všechno zpět

A okna mají rty

 

Zemská přitažlivost

Okna v kalendáři smíchů

 odpomenutí, za příslib

 Nedal koni uzdu

zítřek

Sen že bude zítra zítřek

Les plný jiných barev než skutečných. Stesk Vrbových polínek. Hraboší v poli.

 

Stohy v poli

Taky taky

Lentilky a koni

Dráha siemská fčely

Odrost v mlíčním jezeře

Ten kdo

Potřetí cesty .

 Jehly.

Cihly. Popsané verši.

Krev v jezeru

Bláto na džínách

Cesty u každýho jezera

jsou jiné

 

Jiná Květina v trhu u podchodu

Světlemodrá

na diskokouli

Červená

v tom oku

Zplihlí vlasy

 v románu

 

 

 

Pracovní činnosti u podzemního vytmelení díry do bank.)

 

Semtam

Kuchyně je jediná sama

od průjezdu po zastávku

tramvaje jedou do snů

vidět nádobím

a na kraji stolu

se rozhoduje sklenice zda spadne či udělá to jiná sklenice. Či se otočí spadne nebo má vyhazov

 

Sem tam zahraná vražda

sem tam jak  polapený idioti

Montování se v kruzích

 smaragdových koní

hraček

 

Vše je jinak

 

Vše jsou léky.

Né pro všechny, né .

Povrchní krysi

Pondělí až pátek

Pomyslná čára tenpertinu

Strop.

Čep do vrtacího náčiní

Stone. I

Stone OLD II.

Emoll

 

 

 

 

Sem a tam

Špatný květ barvohnědýho uzlu

Co se mračí

Strom upadl

List zůstal

Zachránila se pak bouře

a most skočil

do kaluže

jak ve špatný koledě.

Krásný zpovědi Diktátora Frenkyho u kulatýho stolku,

 

 nebo věci z tvrdého plastu..

 

Lem kolem listu je příliš hrubý.

Strom pondělí.

Slabika člověku.

Jehla v dubnu.

Noier

 

Noci svatojánské

Pil od fčely

Pil od úterý

Bezmoc fčely po zásahu

Tuhle hru prohraju

Už dál nosou nohou jdem my poražení, není nikdo nadřazený když přiznáme celé srdce nevytáhnem do boje. Nepomstěn. To nepodstatné dopředu a jen se dívat. Dívat se už umí. dopředu rosou na patníku u krysích schovánek…

Špatný květ u plota

Seděl  hleděl nevyšel.

Ten nikdy nevyšel.

Te nikdy nehleděl.

Tam kde slunce pálí

Tam se jenom pálí

Semeneo neo

Pneu piko víno

Auto sedá na ulici

On dostane po palici

Aura zvířete

Pět slibných štětek

Vymaž z kruhu lovce

U laciných doktrín

Vymysli splín

Splín která nemá hodnotu

Aby odešla.

 

Miss miss missing mys.

Bylo tam jen její parfém.

kde nic není

Jeho víš že to bolí

víš kde to bolí

víš že budeš smět taktéž.

 Víš že se spolknu

Pravda a Pokuty za lehké sny.

Ve světu kouzel je jen jedna pravda o to taková že..

 trik se skládá ze lží

a z triků se skládají lži

musím se kousnout do jazyku aby se mohla pokusit mě sníst.

nic se v tom neděje. je to past, hotel, kino. Výtah. Zaniklá zahrada. Můžeme si to přestat zpívat Bondy! ale hrát. Ale co když to bude chtět čas.

mé zlaté koleje. Co na mne čeká.  Cesta klikatá. Promiň Bondy.Prominu?

A bylo by tu jistější riskovat jen svou plynovou masku.

Občas jen obět vláčející své masivé tělo. Jen hru.

A víc než sebe samého

 

Z jiných sfér.  Snad píšu jen ty krátký věty od teď. Nikdy jsem nezažil takovou oslavu u lesního rybníku, když se podívám do dna této lidské sklenky. V životě jsem se zbláznil a to do jednoho listu. Malou krátkou stránku spíše pro květiny.

Poslední pomíjivost mojí (té naší hry) voláme si zkre mračna vůni leknínů v mrzutém světu touhy.

Sen se rozpustil ve tmu.

Na listu obyčejného papíru se zjevoval hlas.

Maluju

Sčítat a násobit,

plný paneláky dojmů. Pocity u špinavý řeky, s pocity v hněvu ďábla.

v Hněvu barev

V hněvu za dveřma

Počítá …

V životě jsem se zbláznil a to do jednoho listu.

Malou stránku spíše pro květiny.

Poslední pomíjivost mojí (té naší hry) voláme si vůni leknínů v mrzutém světu.

Sen se rozpustil ve tmu.

Na listu obyčejného papíru se zjevoval hlas.

 Z jiných sfér.  Snad píšu jen ty krátký věty od teď. Nikdy jsem nezažil tak malou oslavu u lesního rybníku, když se podívám do dna této lidské sklenice.

A nikdo neumí to obětí tak zopakovat, jak hloupí se směje. A nevytrhne mi ani vlas.

„Mám pro tu květinu slabost. Bondy se směje.

A i květina, lidé.. Kolik máme lidé prstů.

Vedle na lavici jsou ryté slova.

Nevzpomínám si nikdy kdy  mne vyhodily ven z blázince.

Už je to jen hněv.

Ale je to jen na další malou stránku pouhou v zápachu lesní vůně. Neznajíc interpunkci, povídám  si v divně páchnoucích v hospodách, u vlaků, u laviček. V závanu větru u smrtících jedů, narušující zodpovědnost.

Vyhyneme na trati barvitosti, je to jen jako - Bez místa… bez času. Bez zákonu. Bez nápadu U nálady vlaků a laviček. Kde Pohyb maximální plazením dopředu, Kam by se mělo ještě možná jet? Co objevit? Stvůry. A kde… Jako obvykle další krátkou holou stranu a tu ještě hodně horší stranu.

Nebo tolik sviní všichni kolem.  A pode mnou je jen smetiště. Propadlina.

A já taky budu Kretén asi znova… že nepřijedu a že neudělám nic, aby to skončilo.

Slavíci a sýkorky na drátech mého dlouhého vedení.

Jaro je v klidu za dveřma.

Pojď se podívat za zdi tohoto obchodu s kůží.

Je jaro

na smetištích krásné ticho

v pustím do něj zmiji a omotám její seschlou kůži kolem tvé ruky a ukryji její pláč do jednoho z mého i tvého oka. V kontejneru v dehtu vylekám a zase neznajíc interpunkci… Znovu  Vydechnu a budu Do jedné šatny ohnivých dnů a palivých večerů zaseju hada si povídat divně znova páchnoucích hospodách, u vlaků a laviček k příležitostnému přespání.

My se šály od toulenu. S plno hračkama v kapsách. Sobci k příležitostnému kýchání. My „podrazy známe a  prominu.“ Čekáme na miss od škol a s luciferem hrajem po nocích karty. 

A bylo by tu jistější riskovat jen svou plynovou masku.

Občas jen obět vláčející své masivé tělo

Jen hru

A víc než sebe samého

Vydechnu víc

protože myslím

Bez okolků píše se pro květiny,

Pro sladký slzy zlejch ideálů.

Ale nebyly moc barevné

a zvláštně moc tuhé - ty bývájí z plastu. Sladký slzy než ty slaný že, aby to nevadilo.

Jel bych daleko. V Indii jsem to nedokázal. Akvárko Je název roku, který jsem

 prožil někde jinde.

A Věděl jsem

že nepřijedu

tak jsem řekl těhotné ženě,

Odcházím a trochu lžu.

Za jeden krátký okamžik.

Si možná spolusedící v autobuse.

nebudeme si povídat.

Vrátíme se, až přijede náš divnej jazyk, chleba, stvůrce rohatých potvor. Ale ten Les vypadá jako by planul.

V oku je možná sucho

Kapky slz jsou ze plastelíny.

A Zamíchaj se a z každé strany budou stejný. A  Myslím, že by se mělo na celým tomto nevinným světu rožnout to jedno jediné světlo. Okno. Udělej to. prosím, schválně.) to udělej, ze schválnosti. Protože v ten jeden moment by mne někdo odepsal. Možná Skutečná nálada není moje. Vonní, jen jak nové město.

vystoupím

Zbydeš pak sám ze sebou a v uzamčeném kruhu unikneš znova.

Spácháš trestný čin

Přemýšlíš nad

dráty vedení

park

lavice

hospoda

další podnik

další barevný místo

zapádám jak slunce

Jsem jen lesní chodec

Můj Vzkaz na cihle v plotu

Chaos píše kraásně.

Jaký je to pocit, když se taky nenapiješ. Asi je to dost neobvyklé. A mizivá představa lepšího konce světa, dne, tebe mne.

A v kladu i v záporu. Je tam psáno i Popis zločinů.

 spáchané na svém či nevlastním životu.

Ještě dva měsíce a zemřu

Říkám tomu barmanovy jedenkrát

A dost si spočítá svý drobáky a nejsu živý... už teď ne, schází mi nějaká obyčejná droga lepší než život, lepší než crack . co je nejlepší droga.

 

Vzkazy v lahvích

Je to blato

Ale nebudu to opakovat.

Než jsme vedle sebe jako kdysi dávno té u zdi stály.

A než jsem dostal nálepku s číslem.

Překlady stížnosti na všechny strany, překlady sklenic v propočtu.

Ten nápad mne stál hodně korun a hodně času na rozmyšlenou. Nemohu uhádnout kolik má kapes ta bílá košile.

Poté co bychom měli umřít.

Nebo umrznout

Ve zdech toho zvuku okolo.

Mé případy jsou přirovnatelné k balonu který už vzlétne. A ty jsi někde za ploty a mluvíš do toho jezděj auta a potkani se slézaj.

Trpím halucinacemi. Doteď Je Vše okolo je dosažitelné pouze Hudbou.

Řekl jsem.

Ještě dva týdny.

Načež oni.

Ještě dva roky.

Tma padá do první křižovatky.

K druhému večeru si noc stoupne na špičky nebo lehne na záda.

A Kde se loučí pokaždé naše násilné pohledy.

Odloučení a chvilkové nádechy za oba.

Na této zemi. Není dne kdy by nedorazilo obludné žhavé slunce. Zlej sen. Tím dnem jsem omotanej.

 Hřebík nemohu zatlouct ani se dotknout jedné strany svého úsměvu.

Zase vzpomínám na Indii.

Tam kde jsem nikdy znovu nebyl. Vyměním tvou milost v rámu dveří a ten smolný den vyměním za sebevraždu kritického Já.

Fakt se ti to bude líbit. Až venku se setmí. Já mám místo sebe rád lidi V lese sebevrahů.

Jdu zpátky na svoje místo v blázinci.

To se to často stalo. z rukama opřenýma o hlavu jsem sledoval jak se pohybují oběti mého rohatého stolu a jak mi za hlavou běhají ty mlčenlivé hlasy.

Na břehu slzy. Po stezce lampionu. Zavedu své bratry a sestry svedu pod řekou.

 

Je to dost příšerné a chamtivé

přitažené za vlasy.

dost to páchne.

To co se mění na to pravé světlo, to co slyší jen to opravdivé ticho.

Nemám jiskry světel přivázány k noze.

K sobě tu vzdálenost nepřivolám.

Nesu přejetá citoslovce. Jsou to bezcenné dary a tenká životní funkce dýchá po lvím podání.

Pozorovatel na odchodu.

Jaký máš pocit z té noci.

Jaký je to pocit vylézt na střechu a  dívat se znovu na lakomé lidi.

Sen v optice odstřelovače.

Sen, že vám nesdělím nic.

Prohlédnu muže s puškou a v okně se zhasne a ten obyčejný snový kout. Bude něčím.

V noci si podřežeme žíly.

kouskem střepu co přineseš skrytý v rukávu.

...

Potřetí v blázinci.

Když se někomu vytratí pulz. V našem světě podvodů. V klubu ospalích lhářů je důsledkem toho že, někdo zavře okno, jen aby byl klid. Nedělá to pro žebrotu. Ale mladí tvůrci mne stále předhání, vzít si životy do vlastních ruk. Ženy se nesmějí prej smět vstát před osmou.

Byl sem ve snu domluvený že vstaneš první ty.

A budeš vědět, kde jsem ukrytý.

domluvím se s paralelními světy jiných druhů. Že se potkáme a utečeme spolu. Vykradem banku, vezneme rukojmí a zabalíme se ve světě iluzí dokud si pro mne. Promiň - nepřijedou. A co pak.

Neuvidíme se už nikdy.

A Já budu slepý vevnitř a ty budeš slepá venku dokud si neprodřem rukáv a ve Vteřinách tichého šepotu budeme volat každý sám

 pod polštáři.

Setra na talíři nechá další vzkaz

Na ruce mám jizvu tak hlubokou sledující o trochu víc co se děje. Víc ok. Nikdo neví o mne a tobě. Kdo mne pošle urychleně do nějakého domova duchů. Než mne odpoutaj z lůžka. V noci jsem sledoval z rukama za hlavou ty dva hlasy. Tu přední citoslovci celého oběhu. Tu tenkou životní funkci. I to mlčení.

Přitom tak hluboko ponořený v tomto kraji s představou jako by se jednalo pouze o vteřiny. A ono to něco jako malý celiství malí nebo velký mikrosvět vypadal. Tak jsem si to představoval. A Už vám tu nic nesdělím.

U svého milého okna u své krajiny jemných citů, pod talířem večer další vzkaz.

 V tom obyčejném stínu za okny seděla postava a ráno pod talířem kdosi mi zanechal vzkaz, zase.

Jsi žena se kterou jste si povídaly ještě když jsem byl mladý, dost mladý a než jsi poznala mne. Potkáme se až zavřeme oči. Říkám.

Ona se tomu smála. Smála se.

...

V čase minulém

Neumí vidět.

Slyšet. Vnímat.

Ona bez toho obejde.

Ale já I když jsem totéž co ona. Jsem z času minulých, předcházejících i budoucích.

Na téhle chvíli sem závislí a celý můj další život.

Taky.

Jednou když začne pršet. Hned poté vyjde slunce z mraků.

Nechala jsi mi další vzkaz.

Stlučený do skrčené postavy. Sem tam ze Ztrátou u prostřední lávky. Úniky stínu. Ale potom.

Slovem bylo jenom přeplněné ve smyslu temna.

Léto v háji

Asi budu chytat motýli z prvu. Když sem venku. Kolem to lítá. Kolem to lítá.

Ty Nejsi někde. Nestojíš někde. Byla jsi mnou. Dokud sem v tom neuviděl hordu tlustých žen padat ze skály.

Pustím tu černou oblohu do červena? Pustím to ticho, další ticho za mnou. Budeme hrát hokej a pak namaluji černý alkohol. Baboraď. Černý jako čekání vpádu tlustých stínů u televizního programu.

Vzpomínky z pohřbu jednoho mého dobrého přítele.

Po tvé oslavě. Utečeme spolu i tam kam se ti vždy chtělo. Ještě jednu zastávku. Ujedu vlakem s urnou Na černo. Bez kyslíku. Vyzvedni si mne na nádraží.

A Promiň, že budu celé léto bojovat o Indii.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru