Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Amor 5/10
datum / id11.08.2020 / 510065Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno203x
počet tipů9
v oblíbených0x
Amor 5/10

Ještě na něco jsme ho museli začít připravovat. Dosud totiž, když jsme někam jeli, vždycky jsme ho brali s sebou a on se naučil sám radostně vyskakovat do kufru auta. Občas však se vyskytnou situace, kdy ho nebudeme moci vzít.

„Budeš v boudičce, Amorku, ano? My musíme jet pryč a ty tady na nás počkáš, brzy se vrátíme,“ vysvětlovala mu Jana, když mělo dojít k první zkoušce.

Toseví, že nerozuměl a nemohl poznat, že mu lže.

Nejeli jsme totiž oba, jen jsme to tak narafičili. Jana odjede na poštu do Janova a já budu Amora tajně pozorovat. Jelikož jezdíme vždycky všichni, nezapochybuje, když uvidí auto odjíždět, že v něm sedíme oba a jen jeho tady necháváme. Bude to pro něho drastické rozčarování, ale podniknout se to musí.

Jana odjela a já jsem za záclonou sledoval, co bude.

Amor stál s našpicovanýma ušima a toužebně hleděl za odjíždějícím autem.

Nevím, jestli ta zkouška byla krutější pro něho nebo pro mě.

Po chvíli napjaté pozornosti poprvé tichounce nosem zapištěl. Dělal jsem si předtím plané naděje, i když nesmělé, že k tomu nedojde. Co teď? Jestli se rozteskní, jak to tady vydržím, co budu dělat?

Nic nesmíš dělat! Zaťal jsem zuby.

Znovu zakňučel. A ještě. Přešel k brance, očichával petlici, ale dobře odtud neviděl, vrátil se do předního kouta a nespouštěl oči z mostu a ze silnice, po níž jsme mu odjeli.

Musel se cítit strašně opuštěný. Nejraději bych se mu ukázal, prozradil, že jsme lhali, že jsem tady já, ale nešlo to, nic bych tím nezískal, bylo třeba dovést zkoušku do zdárného konce.

Po deseti minutách, možná čtvrthodině, si sedl. Tak, jak už si navykl sedat. Zadníma nohama na vyvýšené podlaze verandy, předníma dole na betonu. Oči nespouštěl ze silnice, odkud se přece každou chvíli musíme ze zatáčky vynořit. Už nekňučel.

Chudáčku můj statečný, trpělivý, šeptal jsem horečně za oknem šijovny.

Po půlhodině se Amor vzdal všech nadějí. Lehl si a bradu položil na tlapy. Jako obvykle. Ale to, co jsem teď v jeho pohledu viděl, to se mi tentokrát nezdálo.

Zato ta okamžitá pozornost, ten výskok do sedu, když se konečně bílý pežot v zákrutě objevil! A když opravdu zabočil na náš most a zajel do dvora! To už radostné kňučení, popocházení a netrpělivé přešlapování nebralo konce.

Počkal jsem, až Jana vystoupí a šli jsme za ním spolu. Vypustili jsme ho za převelikého vítání z kotce a šli se s ním radovat na pastvinu. Nechat si ho teď až do večera u sebe byla pro nás všechny sladká odměna.

Bylo vyhráno, Amor uspěl v další důležité zkoušce. Ještě jednou ho ošidíme, abychom se ve vítězství utvrdili, a potom poprvé nakrátko odjedeme oba.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

18.08.2020 10:15:33dát kritice tiprevírník

To bylo.

18.08.2020 08:33:42dát kritice tipArwen Leinas

To bylo radosti na Starém bělidle ;-)

17.08.2020 12:26:43dát kritice tiprevírník

Ano, statečný, to on byl.

17.08.2020 10:44:28dát kritice tipbixley
redaktor prózy

A ještě k tomu statečný! 

12.08.2020 06:55:44dát kritice tiprevírník

Děvče z lesa, děkuj ti.

12.08.2020 06:54:14dát kritice tiprevírník

Ano, o to právě šlo, aby věděl, aby se to naučil opakováním.

11.08.2020 21:18:17dát kritice tipblacksabbath

důležité je.... aby věděl, že se vrátíte................*/******

11.08.2020 18:53:41dát kritice tiprevírník

Čudlo, děkuji.

11.08.2020 18:52:57dát kritice tiprevírník

Jsem rád, Diano, že ho tak vidíš.

11.08.2020 17:54:23dát kritice tipDiana

Skvělé. Amorek je chytrý, rozumny pes. Uvidíme, co bude dál.

11.08.2020 12:14:59dát kritice tiprevírník

Ty nám holt rozumíš, Lidko. Děkuju.

11.08.2020 12:02:52dát kritice tipAlegna

vždycky mi při čtení o Amorovi zvlhnou oči ..... všichni si zasloužíte pochvalu za statečnost .... pochopil, že se mu vrátíte***

11.08.2020 10:28:20dát kritice tiprevírník

Luboši, aniž bych si "něco dělal" z tvého mazání medu kolem mé huby, přiznám se: taky si myslím, že při výchově psa, a zvlášť tak velkého a tím potenciálně nebezpečného, je důslednost ze všeho nejdůležitější. O lásku si pes řekne sám a sám ji taky dává, na tu není třeba klást důraz, ale naučit ho poslušnosti je nezbytné, nesmí pánovi nikdy přerůst přes hlavu a dělat si s ním, co sám chce. On musí být podřízený ve smečce, ne člověk.

Asi moc kecám. Sám jsem s Amorem nedosáhl všeho, co jsem chtěl, jak se brzy přesvědčíš.

11.08.2020 10:03:23dát kritice tipKočkodan

 

„Bylo vyhráno, Amor uspěl v další důležité zkoušce.“

 

 

 

Ale ty také, i kdyz to s tebou v sijovne porádne silo. Kéz by se vsichni majitelé zvírat chovali tak správne jako vy…

 

11.08.2020 08:53:131 tipů dát kritice tiprevírník

Chudáček Frida si dělala zásoby na horší časy, myslela, že se nevrátíte. Ono to vlastně ani legrační není.

11.08.2020 08:37:201 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Jardo, je vidět, že vám pes nebyl "ukradený":-))) a dělali jste si starosti...

My jednou nechali nově přešedší Chorvatku Fridu samotnou a jeli na nákup, spěchali zpět. Seděla v kuchyni, kam si nanosila polštářky z obýváku jako "hnízdo" a uvnitř měla několik suchých rohlíků, které na okně připravuji k semletí... ono to bylo na první pohled legrační, ale pak spíš k pláči... v Chorvatsku zakusila hlad a bití, než se jí ujaly české turistky...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.