Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Já - Mandelštam

Výběr: Gora, Karpatský knihomoľ, Můra73, Lyryk
13. 08. 2020
31
44
2010
Autor
Umbratica

Před bolševickou revolucí slavila v Rusku velké úspěchy řada básníků, ať už to byli třeba Mandelštam, Gumiljov, Jesenin, Pasternak, nebo - a to zejména, Anna Achmatovová, jejíž popularita se blížila popularitě dnešních popových hvězd. Básně uvedených autorů byly formálně dokonalé a zároveň nápadité a hravé, srozumitelné širokému okruhu čtenářů, ale časem "se ukázalo", že nemají ten správný ideový fundament a že tvůrci těchto básní třeba nemají ten správný třídní původ. A tak někteří z těchto básníků byli zlikvidováni, nebo spáchali sebevraždu už před válkou, jiní až po ní a kupodivu jediná, která přežila dokonce i brutální kulturní politiku ideologa Ždanova, byla kněžna Gorenková, píšící pod pseudonymem Anna Achmatovová. Její válečné básně byly totiž natolik vlastenecké a měly tak široký ohlas u publika, že to nebylo možné zamlčet a pominout.  Je něco až hororového v tom, že i básníci, jejichž díla připomínala spíše náš poetismus nebo lidové písně a ne nějací političtí oponenti byli nemilosrdně odsunuti stranou a na nějaký čas vymazáni z dějin literatury.

Pokusila jsem se vžít do pocitů jednoho z pronásledovaných a hororovost totality zachytit do těchto dvou sonetů. 

 

 

Já - Mandelštam

 

Mráz třísní jíním ocel zrezlých lodí

co v petěrburském doku zimují

a kolem kdosi molem sem tam chodí

a žádá čistou pravdu...  Dá mu ji

ta mlha která vzlíná z něvské vody

až z křižníků jsou pouhé obrysy ?

Řád na který svět kdysi slýchal ódy !

Jen šerosvit a smutek jakýsi

se z matných vizí dere jako špína

když jiná doba dává slovům směr

Lid udává kat límec rozepíná...

Či soudce mne jen pošle na sever

       dál na sever na souostroví Gulag ?

       Jsem občan básník nebo už jen - nula ?

 

 

 

V ohni

 

Za jedlí sosna smrk za bílou břízou

se vlní v dálce nad sibiřskou stepí

a oheň praská - otep za otepí

se mění v dým a halí sivou řízou

můj dnešek zítřek život poustevníka

snad v jeskyni snad v očazeném srubu

Zas v duchu vidím budoucnost jen z rubu

vše zaniká a málo toho vzniká

čas hoří v ohni jako suché klestí

než promění se v saze dým a popel

Ve zmrzlé hlíně kdosi hrob mi kope

a místo kříže pouhou ratolestí

       jej označí či spíše zamaskuje

       Jsme na Sibiři...  Kdepak cypřiš tůje !

 

 

 

 

 

 

 

 


44 názorů

Zeanddrich E. - Popsal jsem to podle Bullockovy knihy, a ano, měl u toho asistovat i Žukov (pokud si dobře vzpomínám). Zatčení Beriji se objevilo i v nedávno natočeném filmu Ztratili jsme Stalina, kde je to pojednáno dost podobně. Vaše argumenty zní ale logicky. Detaily této historické události neznám, jistě by stálo za to, zapátrat i v jiných zdrojích, jak to vlastně bylo, resp. jak je možné, že se Berija nedozvěděl, co se proti němu chystá.

Stalin ovšem poslal Žukova do Oděsy ze svých vlastních důvodů, obával se jeho značné popularity. Měl-li na tom nějaký podíl Berija, nevím.


Ad Zajíc Březňák -někde jsem četl, že Beriju zatýkal sám Žukov. To je ale divné, jelikož pochybuji, že by se Berija nedozvěděl, že jeho nejúhlavnější

nepřítel jede ..z dalekého venkova, kam ho Stalin (asi) na jeho popud poslal, se svým jistě ne malým vojenským doprovodem do Mosky ((...)).


Zajímavé jako celek pro mne:)

Dávám tip


Umbratica
17. 08. 2020
Dát tip

O.Pasir,

jsem ráda, že zaujalo a moc děkuji za chválu.


Umbratica
17. 08. 2020
Dát tip

Chruščov, který na "hospodářově pohřbu" upřímně plakal, se ukázal být nečekaně tvrdým mafiánem. Komunisté ostatně nebyli nic jiného než mafiáni - zločinci a Koba jistou dobu vykrádal banky. Od sicilské mafie tyto pány odlišovalo jen jiné náboženství.


Um, okolnosti Stalinovy smrti byly zajímavé. Píše o nich mimo jiné Sir Alan Bullock v knize Hitler a Stalin, kde cituje vzpomínky Stalinovy dcery Světlany. Podrobněji jsou popsány v knize Neznámý Stalin od bratří Medvěděvových.

 

Lavrentij Berija svého "šéfa" o dlouho nepřežil, ještě v průběhu roku 1953 byl na Chruščovův popud zatčen a popraven. Chruščov a jeho spojenci se nemohli spolehnout na politickou policii NKVD, proto při Berijově zatčení asistovali vysocí armádní důstojníci a zatčený byl převezen nikoli do Ljublanky, ale byl uvězněn v budově vrchního štábu armády. 

 

Stalin neměl žádné skutečné přátele, pouze přítele z mládí Iremašviliho, který zanechal ceněné vzpomínky na mladého J. V. Džugašviliho, pozdějšího Stalina. 


O.Pasir
14. 08. 2020
Dát tip

Konečně něco, čemu rozumím, navíc skvěle zrýmované. Pro mne to nemá chybu.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

vesuvanko,

díky za tip i za chválu.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

fialko,

děkuji. Příští týden zase nějaké vázané verše zveřejním.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Indianska,

moc děkuji za názor. Zveřejním to asi něky v září.  Dlouho jsem tu nebyla a tak mám v zásobě hodně básniček a dost se rozmýšlím, co vybrat. Třeba "Mandelštama" jsem napsala už v květnu za koronakrize, když byly zavřené knihovny a neměla jsem na Písmák přístup.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Alegno,

díky. Kdyby to byla pravda, tak i za ten odlesk bych byla vděčná.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Zajíci,

náhodou jsem právě včera večer posluchala v rádiu pořád o nevyjasněných okolnostech smrti Josifa Visarionoviče Koby Stalina. Taky to byl docela horor a vydalo by to na několik básní. Nevím ale, jestli bych dokázala takové básně napsat.

To, že se na Kobu díváš očima jeho matky, dává básni zvláštní sílu, protože Stalin svou rodinou v podstatě pohrdal. Snad kromě ideologa Ždanova vlastně neměl žádného blízkého člověka a čtyři jeho eventuální nástupci z politbyra včetně Chruščova byli zároveň i jeho rivalové a tak nevěděli dne ani hodiny, protože si  "hospodář" chtěl udržet moc a do poslední chvíle. Lavrentij Berija o sobě prohlašoval, že Stalina zabil. Jestli to ale byla pravda, to se už nikdy nikdo nedozví.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

blackie,

díky za generálskou řádku hvězdiček.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Diano,

jsem ráda,že se líbilo. Na příště mám nachystáno něco tak trochu o Brně.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Břízo,

samozřejmě, že bych to o nezvládání hororové reality řekla i svým oblíbeným ruským básníkům. Vždyť někteří z nich byli stateční a jiní ne. Třeba Pasternak si určitě byl vědom toho, že když vydá Doktora Živaga a ještě k tomu v zahraničí, bude to pro něj znamenat něco jako rozsudek  k trestu smrti. Ale on to udělal. Živaga vydal, obdržel nobelovu cenu, rozpoutala se proti němu politická kampaň, on byl přinucen nobelovu cenu vrátit, opět se tedy částečně před bolševiky pokořit. Ale hlavní je to, že román zůstal a žije dál a je to vlastně to hlavní, co každý z Pasternaka zná.


Umbratica
14. 08. 2020
Dát tip

Marku,

"slovní malby" - to jako bych tady měla nějakou výstavu... Ale ano, já "maluji" ráda a možná nejraději mám historické malby.   Díky.


vesuvanka
13. 08. 2020
Dát tip

Krásně napsané, sugestivní, až zamrazí.. TIP


fialka...
13. 08. 2020
Dát tip

Moc pěkně napsané, těším se na další :-)


Indianska
13. 08. 2020
Dát tip

Fortissimo- je v tom jakási skepse (něžná ale) a psané minimalisticky. Moc se mi líbí první strofa. Takový lidský a věcný je to tvoje fortissimo. Netřeba křičet totiž. I ticho umí řvát, že jo.

Dík za důvěru. Já v poezii nehledám chyby. Baví mě atmosféra a nápady. A ty tvoje jsou prostě neotřelý. Monumentální, zrůdně nekonfekční, tak to mě baví moc.

;)


Alegna
13. 08. 2020
Dát tip

jsi bravurní pisatelka, myslím, že se ti podařilo trochu kouzla z děl ruských mistrů ve verších zoobrazit*****


Zajíc Březňák
13. 08. 2020
Dát tip Aru, Gora, vesuvanka, blacksabbath

Koba

 

cesty, ze kterých sešel

nejvěrnější z pravověrných

tvář, kterou sňal

a ta druhá, kterou nesnímal

železobetonové mosty

jež vedly sedmdesát let do nikam

-

svým tělem hubeným jsem ti život dávala

když jsi ještě uměl brát

škoda, že ses nikdy nestal knězem

škoda, že jsi tolik přibral

tam, kde duše tučných k stáru láteří

škoda těch ztracených milionů

na které dopadla tvá ocelová pěst

náhrobkem budiž jim tvá zem

náhrobkem budiž ti můj stud

-

v každém vidíš svého zrádce

ale v oku svém břevna neznamenáš!

mrtví a stíny živých lemují Rusko a Ukrajinu

když Svazem projde úsvit rovnosti

děti s vypouklými bříšky

když se kácí les, létají třísky


ráda jsem četla.....děkuji.....*/***************


Diana
13. 08. 2020
Dát tip

Moc pěkně napsáno.


Bříza
13. 08. 2020
Dát tip

Umbratica .... 

(svěřím se prosím ještě s několika myšlenkami. Není - li to vítáno, omlouvám se předem)

- dokud nepoznáme a nebudeme schopni změnit k lepšímu sami sebe, jak bychom mohli doufat v naději, že se nám cosi takového podaří se světem? Kdo dohlédne důsledků svých činů? Kdo může říci, že nedláždí svojí iluzí a dobrým úmyslem cestu do pekla? Pověděla bys také zmiňovaným ruským básníkům, že je "realita hororová pro toho, kdo ji nezvládá" ? Opravdu považuješ naše balancování na hraně globální katastrofy se stovkami tisíc nevinných obětí ať už násilí, hladu, narůstajících přírodních katastrof, nemoci, či prostého zoufalství z pocitu blízké apokalypsy -  po celém světě -  za procházku růžovou zahradou? Infantilní vytěsňování a popírání bolestivých faktů ze svého vnímaného mikrosvěta vede pouze k věčnému dětství. Mnozí by nás měli rádi věčnými dětmi. Děti jsou poslušné a manipulovatelné.


Muamarek
13. 08. 2020
Dát tip

Velmi si Tvé slovní malby cením. Je tam vše - děj, atmosféra, napětí, jistý nadhled, ale i vtáhnutí do příběhu. Má to barvy, má to svou hudbu, člověka se to dotýká...


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Díky za výběr, Knihomole a jsem ráda, že si někteří vzpomenou se mnou a někteří s jistými jmény třeba teprv seznámí.


Je dobré pripomínať si týchto autorov, obzvlášť takto.


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Břízko,

proč hned tolik pesimismu ? Realita je hororová hlavně pro toho, kdo ji nezvládá. A proč se vůbec prvořadě zabývat sám sebou ? Jsme tu proto, abychom pomáhali jiným a ne abychom fňukali sami nad sebou. 

Já vím, že můj soucit s mrtvými básníky je dost málo. Měla bych mít spíš soucit s těmi živými, hlavně s těmi, kteří se trápí. Možná k tomu mají důvod, možná ani ne. - Ale právě to je třeba zjistit.

I dnešní doba má své stíny, ale proti stalinské éřev Sovětském svazu je to procházka růžovou zahradou. 


Bříza
13. 08. 2020
Dát tip

- Realita je hororová ze své podstaty. Proto bnez iluzí projekcí a laskavých lží končí zpravidla život sebevraždou. Kultura byla vždy děvkou politiky  (ostatně stejně, jako historie). A dnes tomu není jinak. Toto "podvolení dnešku" mi v jinak krásných básních vadí . . .posouvá je totiž bohužel na hranici kýče


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Trivi,

díky za chválu a - interpunkce příště už bude. Žádalo mě o to už víc lidí a já jsem si vědomá, že moje věty jsou někdy až příliš dlouhé a složité.


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Goro,

díky za chválu i připomínky. S delšími vázanými verši si teď dám na nějaký čas pauzu, ale až se k nim vrátím, interpunkci asi už v tomto případě používat budu. Žádalo mě už o to víc lidí.


13. 08. 2020
Dát tip Gora

Rýmy jako by do věty tak nějak přirozeně patřily, skvělé. Jen bez té interpunkce mi to čtení jde občas až naponěkolikáté, než pochopím vazbu. Chápu, že psát bez interpunkce je v toleranci básnické licence, ale tady mi to přijde trochu škoda, pak by mi veše přišly dokonalé.

Vcítit se do postavy a v ruském stylu - taky jsem si jednu takovou střihnul :)


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip Gora, blacksabbath, Alegna, Indianska

Indianska,

potěšilo mě, že zmiňuješ právě moje experimenty. Většinou nedostanou moc tipů a tak je ryhle smažu. Jsem ale ráda, že někteří je ocení a to většinou ti, kteří je sami píšou, jako třeba ty. 

Teď právě zvažuji, jestli jeden takový experiment zveřejnit. Jsou to dvě básničky, které spolu souvisejí : Pianissimo a Fortiissimo. Posílám ti tu druhou a moc by mě zajímal tvůj názor :

 

Fortissimo ?

 

Básně jak malby na velkých plátnech

žádají prostor pro odstup

a ve tvé garsonce  3 x 4

kde mezi křeslem a televizí

uděláš sotva dva bázlivé krůčky

by mohlo dojít

k explozi z přetlaku

 

Nechodíš si číst na lavičku

nevozíš knihy do přírody

v horolezeckém batohu

zatím sis vždycky vystačila

s pocity ode zdi ke zdi

takže Slovanská epopea

by tě mohla i udusit

 

Snad bude nejlepší

všechny ty zrůdně nekonfekční

monumentální supersbírky

roztrhat - nasypat do klobouků

a potom z útržků

poskládat novou poezii


Gora
13. 08. 2020
Dát tip

Um, umíš velmi dobře vystihnout /předpokládanou/ atmosféru období, míst, o nichž básně jsou. Možná bych se přimlouvala za interpunkci, třeba v prvním a posledním verši druhé by čárka vymezila jednotlivá slova - názvy stromů, ale i tak - podařené!


revírník
13. 08. 2020
Dát tip

Nevadí, že vypůjčená, ale sedí tam. Stejně jako ty ostatní verše.


Indianska
13. 08. 2020
Dát tip

Já mám tvoje básně moc ráda. Jsou mi blízký. A úplně nejvíc experimenty :)


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Indianska,

nevím, jestli se povedlo, to ukáže až čas. Jsem ale ráda, že se básničky líbí právě tobě. Děkuji.


Umbratica
13. 08. 2020
Dát tip

Revírníku,

možná jsem se pokoušela o empatii, možná jsou moje pocity autentické, možná v tom všem hraje hlavní roli soucit, protože skutečné umění začíná tam, kde začíná soucit.  ... Učím se soucitu od Pasternaka. Od Madelštama se učím spíš, jak zachytit atmosféru. Když byl hodně mladý, ještě před revolucí, psal hodně o lodích zimujících v Petrohradě, takže ta atmosféra ojíněného železa mlhy a ledu je vypůjčená ad něho.


Indianska
13. 08. 2020
Dát tip

A povedlo se! :)


revírník
13. 08. 2020
Dát tip Entropia

Krásné, moc krásné jsou oba. Znějí tak pravdivě a tak skutečně. Jsou jako poselství přímo tam odtud. Z té dálky i z té hloubky času.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru