Na Písmáku publikuje 51 tisíc autorů, 446 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Amor 10/10
datum / id15.08.2020 / 510205Vytisknout |
autorrevírník
kategoriePróza na pokračováníDalší dílo autora
témaRodinné
sbírkaDo hor,
zobrazeno182x
počet tipů10
v oblíbených0x
Amor 10/10

 

Jak nás Amor překvapil o silvestrovské půlnoci, tak jsme se také divili při kácení stromů. Po nastartování motorovky sice utíkal a držel se stranou, ale ukázalo se, že ne kvůli ječení motoru, nýbrž z respektu před padajícím stromem. Když pak byl strom už na zemi a já jsem odvětvoval a rozřezával kmen, přinášel klacík až ke mně a provokoval. Jestli jsem si ho moc dlouho nevšímal, upozorňoval na sebe štěkáním. Čas od času jsem tedy musel pilu položit a klacík mu hodit. Házel jsem co nejdál, abych měl chvilku pokoj. Ale ten nezmar byl vzápětí zpátky a už mě zas zezadu pošťuchoval.

Běžící pily se úplně přestal bát. Tím mi přidával starost, aby se v nestřežené chvilce nepřiblížil až moc. Ale zvykli jsme si a na dříví pracujeme obvykle spolu.

K jiným řvoucím motorům však Amor moc kladný vztah nemá. Ještě tak k autům našich děcek. Ta miluje, všechna poznává dřív, než se přiblíží k mostu.

 

Byl mu už rok a já jsem se nemohl dívat na to, jak se v kufru malého pežotku stošestky tísní. Bylo načase auto vyměnit.

P­o neblahé zkušenosti s Mitsubishi colt, za který jsme předtím vyměnili spolehlivou škodovku stodvacítku a na tom obchodě jen prodělali, jsme se zařekli, že žádné ojeté auto u­ž nikdy nekoupíme bez přítomnosti Káji. Tento spolehlivý pežotek nám před časem také pomohl vybrat.

Jednu slunečnou zářijovou sobotu jsme se tedy vypravili hledat nové štěstí po autobazarech. Amor na nás musel čekat doma v kotci.

Dlouho a pečlivě jsme v mnoha ostravských a posléze opavských bazarech vybírali.

Odpoledne se sklánělo k večeru a já už jsem se nemohl na nic soustředit, měl jsem v hlavě jen to ubohé opuštěné zvíře. Co si o nás myslí, jak to dlouhé odloučení snáší? Na takové zacházení Amor přece není zvyklý.

Jana i Kája mi domlouvali, že si zvykat musí, že se nedá nic dělat a někdy bude i hůř, ještě mockrát s ním nebudeme moci být po celý den.

Chápal jsem to, dával jim zapravdu, zatínal zuby a dál se snažil odpovědně auto vybírat. Hlavní důraz jsem kladl na větší kufr pro Amorka. Až za druhé, aby bylo pětidveřové a pětirychlostní. Pokud možno též s otáčkoměrem, protože si zakládám na úsporné jízdě.

Nakonec jsem si vybral. Stříbrný Opel Astru šestnáctistovku.

Když Kája auto prohlédl, projel a schválil, nechali jsme našeho milého pežotka v bazaru – a­si za třetinu ceny jako protihodnotu –, r­ozloučili se s ním a odjeli Astrou.

Káju jsme nechali v Krnově a domů dojeli až skoro za tmy.

Poslední úsek cesty už ani Jana na nic jiného nemyslela, jen na našeho opuštěného sirotka.

Zastavil jsem na mostě a utíkal k němu.

To jste měli vidět! Nevěděl, koho vítat dřív – mě u kotce, nebo babičku na mostě. Přebíhal mezi námi a nemohl se nás nabažit. Ale ani my jeho. To, že jsme přijeli neznámým autem, to snad vůbec nevnímal, hlavně že jsme se mu vrátili.

Když jsem pak zajížděl do garáže, ochomýtal se kolem a doprovázel mě až dovnitř.

Zaparkoval jsem a ze zvyku otevřel kufr. Okamžitě tam skočil, lehl si, přitiskl bradu na podlahu, a že ven ne a nepůjde. Točil po mně jen očima, jako že tady vůbec není, ať si ho nevšímám. Že je to úplně cizí auto a tohle není jeho kufr, mu nevadilo. Jen mu nesmíme znova ujet.

Dlouho jsem mu domlouval, než si dal říct a z kufru vyskočil. Vrtěl se však kolem nedůvěřivě a pořád mě sledoval.

Až jsem ho zavedl na pastvinu a hodil mu první klacík, uklidnil se, uvěřil, že zas bude všechno při starém a začal se teprve zajímat o hygienu, bez níž dnes vydržel celý den.

„Už ti to neuděláme, Amorku,“ sliboval jsem a on tomu věřil, nosil mi klacíky a dováděl.

 

To byla první lekce. Netušili jsme, jaká další nás čeká.

 

 




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

19.08.2020 11:36:36dát kritice tiprevírník

Přemku, je to tedy jinak, ale ve vztahu mezi tebou a Pedrem jsem se asi moc nespletl.

19.08.2020 11:33:03dát kritice tiprevírník

Je to tak, jak píšeš, Renato. Našemu sloužil kufr později při cestování přes noc i za boudu na spaní, jen jsem mu musel nechat pootevřená okna, aby měl dost vzduchu.

19.08.2020 11:30:21dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, psovod jsem nebyl. Sloužil jsem tehdy u tankistů v Pardubicích. Po odchodu do nemocnice si ho převzal známý, který sloužil u policie. Já jsem se tam už nevrátil. Opustil jsem kamaráda.

19.08.2020 11:06:25dát kritice tipbixley
redaktor prózy

V kufru jezdí jen velcí psi, malí uvnitř. každý pes cestu autem snáší jinak, Některým je špatně, někteří si to užívají. Hlavně ale když jedou s páníčkem. Díky za vyprávění.

19.08.2020 06:23:05dát kritice tiprevírník

Tak tys byl pohraničník psovod. Tvůj Pedro byl jistě taky německý ovčák, tak mi asi dost rozumíš. No a já rozumím vašemu loučení, tomu se nedá nerozumět. Děkuju ti za všechny tipy, cos mi sem nasázel, Přemku.

18.08.2020 22:12:04dát kritice tiplastgasp

S potěšením jsem si celý poutavý příběh Amorka a rodiny přečetl. Četl jsem to s očekáváním, umíš ty chvíle popsat velmi barvitě a zajímavě. Zažil jsem cosi podobného a tak jsem ty začátky od první hromádky, až po lezení přes žebřík a poslušnost na povely na cvičišti prožíval vlastně znovu. Můj Pedro byl úžasný stopař, kliďas a když jsem odcházel od útvaru, tak jsem to obrečel. Děkuju ti za  psí život. Díky. 

18.08.2020 11:13:59dát kritice tiprevírník

Děkuju, AL.

18.08.2020 09:08:30dát kritice tipArwen Leinas

:)

17.08.2020 16:17:45dát kritice tiprevírník

Aha, to není špatný nápad, Přemku.

17.08.2020 15:22:58dát kritice tiplastgasp

Jaroslave, teprve teď si Amorka vychutnám - vcelku.

15.08.2020 20:03:05dát kritice tiprevírník

A přitom jsem ho tak moc nechtěl! To jsou paradoxy.

15.08.2020 19:40:31dát kritice tipAlegna

krásné vyprávění, to, že se umíte vcítit navzájem a ta neskonalá oboustranná radost, to je pohlazení po duši :-)***

15.08.2020 17:32:27dát kritice tiprevírník

I tobě, děvče z lesa, děkuji za tipnutí.

15.08.2020 17:31:05dát kritice tiprevírník

Vidíš, Luboši, to jsem už zanedbal. Já jsem tenkrát na to učení nějak nebyl.

 

15.08.2020 16:02:13dát kritice tipKočkodan

Vidíš Jardo, jak by se ti tenkrát hodilo, kdyby ses (jako všichni tví kamarádi) v dětství naučil házet předměty minimálně dva kilometry daleko...

15.08.2020 15:16:18dát kritice tiprevírník

Čudlo, díky.

15.08.2020 15:13:01dát kritice tiprevírník

Blackie, však si toho nového kufru potom užil ažaž.

15.08.2020 15:10:46dát kritice tiprevírník

Diano, tak tvrdohlavá byla? Ještě žes na to přišla, co na ni platí.

15.08.2020 15:07:16dát kritice tiprevírník

Ireno, to bychom se asi kolikrát divili.

15.08.2020 15:06:17dát kritice tiprevírník

Ano Andělko, tak nějak to asi s tím jeho opuštěním v minulosti bude.

15.08.2020 12:45:061 tipů dát kritice tipblacksabbath

Práce s parťákem je vždycky lepší.....však pomáhal....nosil klacíky.......Tytyty Jardo......tak dlouho jsi ho tam nechal.....se divíš, že se pak nechtěl k kufru hnout?...:-))))))))))))))))ale možná, že si Amor prostě ten kufr musel vyzkoušet...protože věděl, že příště v něm pojede s vámi.....moc se mi líbí jak jsi popsal Amorkovo pocity......*/**********************P.S. hezkou sobotu

15.08.2020 09:42:002 tipů dát kritice tipDiana

Jiná naše fenka Kasima tak milovala jízdu autem, že by snad byla schopna i kousnout, když jsme ji po příjezdu na chalupu z auta vyháněli.  Ale já na to přišla! Objevila jsem, že má Kasimka hrůzu z fénu na sušení vlasů. Stačilo přiblížit zapnutý fén k autu a ona z něj vylítla jak špunt z láhve. Na tutu scénu se všichni těšili, včetně sousedů.... :-)))

15.08.2020 09:09:122 tipů dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Psi mají na určité věci moc dobrou paměť... kdyby tak mohli povyprávět:-)

15.08.2020 08:07:302 tipů dát kritice tipAndělka1

Auta a psi. Jsou i smutné historky. Jednoha psa z útulku jsme  po několik let z auta při příjezdu na chalupu dolovali ven - i silou a totéž bylo do auta ho dostat. Přitom druhý náš pes se už usadil a čekal nedočkavě. Ani to "útulkovému"  nepomáhalo. Evidentně ho kdysi někde vysadili...



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.