Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Miluji nezvané hosty

19. 08. 2020

766

Autor

Evženie Brambůrková

Píši o babičce skoro rok. Je to čím dál tím méně veselé, ale budeme se snažit o hezčí příběhy.

,,Potřebuju, abys přijela," překvapila mne babička svým požadavkem v sobotu ráno.

,,Chystám se k tobě zítra, jako každou neděli. Copak se stalo?" Vlastně jsem to ani vědět nechtěla.

,,Dědeček se ztratil," sdělila mi smutným hlasem. Před pár dny to byl rok, co umřel.

,,Ale mami, to se ti něco ošklivého zdálo," snažila jsem se to zahrát do autu.

,,Ne, schovali ho ti ostatní duchové, co se sem nastěhovali!" Babička vše pronášela naprosto vážně.

To už se mi naježily všechny chlupy. Začala jsem přemýšlet, kde mi ji v sobotu vezmou do blázince.

,,Jací duchové?" Jsem racionální tvor a na duchy nevěřím.

,,No přece ti, co je sem děda pozval na návštěvu a já je ve dveřích nezastavila. A oni se sem nastěhovali.

Je to pán se dvěma dětmi. A pořád běhají po schodech a dupou. A když jsem jim řekla, aby šli pryč,

tak schovali dědu a já ho nemůžu najít!!!!! Myslíš, že mám jít na policii???!!!!" Hlas začal být plačtivý.

,,Nikam nechoď, já přijedu!"

Zavolala jsem sousedům, aby na ni zatím dohlédli a jela vstříc novým ,,duchovním" zážitkům.

,,Dovnitř nemůžeš, ty děti tam udělaly hrozný nepořádek," vítá mne babička a myslí to vážně.

,,To se na to ráda podívám," lžu a rozrazím dveře do domu, kam se mi ale vůbec nechce.

Všude je ticho, sluníčko prosvětluje půdními okénky chodbu a vzduchem se vznáší jemný prach. Voní tu letní jablka v košíku a květiny k babiččiným narozeninám.

,,Tak se mi ukažte, kde jste kdo!!!!" Volám do tichého domu a babi se za mnou krčí a drží mě za ruku.

,,Vidíš, nikdo tady není," uklidňuji ji, ale vyhráno nemáme.

,,Určitě jsou nahoře, měli tam uklidit než přijedeš," bázlivě vytahuje babi další možnost.

,,Tam zajdu za chvíli, postavíme na kafíčko a půjdeme si ho vypít na houpačku," nabízím možnost popovídat si v klidu a na sluníčku. To je snad dobré řešení.

,,Je jich tam hodně. Ten pán, co tu už byl, pak dvě holčičky a paní s chlapečkem a ta starší je jejich babička," vysvětluje babi a je zřejmé, že to má zmapované.

Nejvíc mne ale zarazilo, že se tito duchové mohou volně pohybovat ve dne a jsou normálně vidět a slyšet. Jen nejedí a nechodí na záchod, i když ruce si prý myjí. A ten chlapeček si pouští televizi.

Postupně se dokázala zklidnit.

,,Pojď se dívat na zvířátka, dnes tam budou pavouci," lákám babi na pěkný pořad v televizi.

,,Taky si dáme skleničku vína, to je dobré na trávení," a na spaní také, dodávám v duchu.

,,Ta paní stojí za tebou. A ta malá holčička tu spí na gauči," špitla babi.

Vyrazila jsem tedy k poslednímu zásahu.

,,Ta paní může táhnout do pr...... a vzít si všechny ostatní s sebou," zařvala jsem tak, až babi nadskočila.

Byla to zřejmě ta nejúčinnější léčba. Po sklence červeného a bylinkovém prášku na spaní nastala pohodová letní noc a ještě lepší ráno.

,,Já jsem se tak krásně vyspala, jak už dlouho ne. Něco se mi před tím muselo zdát, ale už je to pryč."

,,A co děda?"

,,Včera se stavil, ale já jsme hned usnula."

Jsou věci mezi nebem a zemí, které stejně nikdy nepochopíme.

Pro své blízké bychom udělali cokoli, ať to stojí co to stojí.

A ten spokojený babiččin úsměv, ten je k nezaplacení.

35 názorů

Evženie Brambůrková

před 5 měsíci

Československá literární komunita

Miluji nezvané hosty

Autor

35 názorů

Sdílení