Na Písmáku publikuje 50 tisíc autorů, 442 tisíc textů, 5 miliónů názorů

Písmák
Uživatel:
Heslo:
chci být viděn
Registrace
Zapomenuté heslo

Když padá déšť 21b
datum / id25.08.2020 / 510580Vytisknout |
autorbixley
kategoriePřekladyDalší dílo autora
zobrazeno68x
počet tipů4
v oblíbených0x
Prolog

překlad knihy Alexandera McCall Smithe "The Right Attitude to Rain"

Když padá déšť 21b

„Mám hlad,“ řekl Jamie.

„Tak pojďme,“ souhlasila Isabel a chtěla se mu zavěsit za paži, ale zarazila se. Může to udělat? Neuvede ho tím do rozpaků? Chvíle krátce po seznámení vždy vyvolávaly tyto otázky. Podobné důvěrnosti přicházely až později a potom byly naprosto přirozené, ale v této fázi mohly působit trapně. Navíc nebyli oficiální pár, protože lidé o tom nemuseli vědět a netušila, zda on si přeje, aby to věděli. Kráčeli tedy každý sám.

Doma v bytě si vzal Jamie od Isabel cédéčko, které jí dal, a zasunul ho do přehrávače.

Kuchyň za obývacím pokojem byla malá, tak ho pozorovala, jak připravuje jídlo: mozzarelu s rajčaty a těstoviny. Nalil víno a oba pozvedli sklenice, aby si připili.

„Na tebe,“ řekla a Jamie odpověděl „Na mne!“ Potom se rozesmál. „Chtěl jsem říct: na tebe.“

„Když se řekne „na mne“, člověk si představí přípitek v nějakém Klubu egoistů,“ podotkla Isabel. „Co si myslíš ty?“

Jamie přikývl. „Určitě,“ řekl. „Jejich společné večeře ale musejí být dost náročné. Každý chce po takové párty přednést slavnostní řeč.“

„A všichni si myslí, že mají moc členů,“ dodala.

Chvíli mlčeli. Jamie vzal láhev s dresinkem, který chystal na salát s mozarellou a zatřásl jí tak, že balzamikový ocet začernil olivový olej.

Isabel si prohlížela dno své sklenice. „Jamie, jsi rád, že se mezi námi stalo… to, co se stalo? Jseš s tím v pohodě?“

Podíval se na ni upřeně a hned si pomyslela: Neměla jsem to říkat. Je lépe, když věci zůstanou nevyřčené.

„Jasně,“ odpověděl. „Neboj.“

„Ale řekl bys mi, kdyby to tak nebylo?“

„To víš že ano.“

„Slibuješ?“

Pravou ruku si rychle položil na srdce. „Slibuju.“  Cestou do kuchyně prohodil přes rameno: „Bavila ses s Joem a Mimi o minulém víkendu?“

„Jen stručně.“

„No a?“

„Moc se jim to oběma líbilo.“

„A Tom s Angie?“

Isabel váhala. Chtěla Jamiemu říct o svém rozhovoru s Tomem, ale bála se, jak na to zareaguje. Vždycky jí kladl na srdce, že není vhodné plést se do záležitostí jiných lidí a ona teď vstoupila do řešení většího problému tím, že povzbudila Toma, aby se s Angie rozešel. Tom ji sice požádal o radu – dokonce fakticky trval na tom, aby do toho svou radou vstoupila – ale nebyla si jistá, zda Jamie toto ocení.

„Tom byl u mě dnes na návštěvě. Před tím, než jsi volal. Chtěl se mnou mluvit.“

Jamie, který právě míchal v hrnci těstoviny, se otočil od sporáku a podíval se na ni zkoumavě.

„Mluvit? A o čem?“

Neřekla by mu o tom, že odhalil své city k ní, ale rozhodla se, že mu řekne vše ostatní. „O sobě a o Angie.“

Jamie odložil lžíci, stál k kuchyňských dveřích a utíral si ruce do utěrky. „A co říkal?“

Isabel zvedla sklenici a trochu se napila. „Myslí si, že ona o něj moc nestojí. Rozhodl se zrušit zasnoubení.“

Jamie hleděl na podlahu. „To mě nepřekvapuje.“

„Ty si taky myslíš, že se k sobě nehodí?“

Pokrčil rameny. „Nic o tom nevím. Možná. Ale…“

Isabel si všimla jeho nejistoty a snažila se ho podpořit, aby pokračoval. „Jenom mi to řekni.“

Civěl na ni v rozpacích. „No, nevím. Nemám pocit, že…“

„Teď už mi to musíš říct.“

Přišel ke stolu a sedl si. „Když jsme v sobotu ráno jeli do Peebles, tak k něčemu došlo.“

Isabel se musela nadechnout. „K čemu došlo?“ Měla slabý hlas.

Jamie poposedl na židli. „Nerad bych o tom mluvil.“

Ano, ta žena měla oči jen pro tebe, pomyslela si Isabel a pocítila vztek.

„Jela po mně. Nebo aspoň chtěla.“

To Isabel neudivilo – viděla, jak se na něj dívá – ale nečekala, že to přetaví do nějaké akce. Ale proč byl tak nejistý?

„Ale to bys měl vědět. Buď po tobě jela nebo ne. Co řekla?“

Jamie byl čím dál rozpačitější. „To bylo na cestě zpátky. Najednou mě chytla nad kolenem. Takhle. Docela vysoko.“ Zrudl a Isabel sklopila oči.

„A to bylo všechno?“ Asi bylo, říkala si, a pocítila úlevu.

„Možná, že to tak nemyslela,“ řekl Jamie. „Nevím.“

„Určitě to tak myslela,“ opáčila Isabel.“Víš, Jamie, ženy tohle nedělají omylem.“

Chvíli přemítala. „Cos udělal ty?“

Jamie se kousl do rtu. „Zalhal jsem jí.“

„Že jsi ženatý?“

„Ne, že mám přítelkyni.“

Isabel se usmála. „A to mělo kýžený efekt?“

„Podívala se na mě a řekla 'Škoda.' Pak ruku odtáhla.“

Chvíli seděli mlčky. Isabel přemýšlela o tom, co slyšela a pomyslela si: je to přesně tak, jak jsem si to představovala. Angie ho nemiluje. A pokud je to pravda, je dobře, že jsem mu poradila, aby to s ní ukončil.“

„Řekla jsem mu, aby to zasnoubení zrušil,“ pokračovala. „A hlavně aby si s ní o tom promluvil. Podle mě se k tomu chystá.“

Jamie opět pokrčil rameny. „To bude asi nejlepší,“ řekl a otočil se, že zase půjde do kuchyně. Isabel spadl kámen ze srdce, že ji nekritizuje za vměšování do záležitostí jiných lidí a začala mluvit o něčem jiném. Jamie byl také rád, že už opustili téma Toma a Angie.  Vyndal z přehrávače cédéčko a pustil něco, co chtěl, aby si poslechla. Potom se u stolu dali do jídla.

Náhle položil příbor, ačkoli teprve začal jíst. Uchopil ji za ruku. „Ty neděláš nic špatně, víš,“ řekl. „V mých očích rozhodně ne.“

„Je to od tebe trochu zvláštní, ale moc milé.“

„Myslím to vážně.“

Cítila stisk prstů na hřbetu své ruky. Bylo to něžné, jako všechno, co dělal. Zkrátka něžné. Láska není ctnost, ne sama o sobě, přemýšlela. Ale vede nás k tomu, abychom se chovali čestně k těm, které milujeme, proto v ní nemůže být nic špatného, ať se objeví kdekoliv a míří kamkoliv.

Podívala se láskyplně na Jamieho. Ale přistihla se, jak myslí na to, co řekl Jamie: že Angie lhal, když tvrdil, že má přítelkyni. Takže nejsem jeho přítelkyně. Co tedy vlastně jsem?

Pustil jí ruku a věnoval se zase jídlu.

„Co takhle spolu někam jet?“ zeptal se. „Někam na západní pobřeží? Na jeden z těch ostrovů?“

„To by bylo fajn.“

„Chtěl bych jet na Harris. Bylas někdy na Vnějších Hebridách?“

„Byla,“ odpověděla. „Znám tam jeden hotel, takovej malej, je to přestavěná fara, je z něho výhled na louku plnou lučních květin celé jaro a léto, vzadu je moře. Jsou tam velké zelené vlny. Úplný kraj Skotska.Nádhera. Mohli bysme jet tam. Chtěl bys?“

„Strašně.“

Usmála se na něj a pohladila ho po tváři jako tenkrát při prvním setkání. Ale při tom ji napadlo: zlomí mi to asi srdce. Ale teď ne, teď ještě ne.




Názory čtenářů (Zobrazit smazané)

27.08.2020 12:01:12dát kritice tipbixley
redaktor prózy

alegno, vřele souhlasím.

27.08.2020 09:55:31dát kritice tipAlegna

už jsem se moc těšila  na pkračování, děkuju za něj ...láska je risk, ale stojí za to :)*

26.08.2020 20:34:12dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Díky, Přemku, za tip.

25.08.2020 19:44:24dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Kočkodane, zase jsi pobavil. :-)

25.08.2020 19:39:09dát kritice tipKočkodan

Určitě to nebyly tisíce žen, které mi daly podobně ruku nad koleno.

25.08.2020 19:37:07dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Já taky. :-)

25.08.2020 19:26:11dát kritice tipGora
redaktor poezie a prózy

Přeju Isabel NEzlomení srdce:-)

25.08.2020 18:26:06dát kritice tipbixley
redaktor prózy

Tos přečetl tak rychle? Nicméně díky.



Kritiky a názory mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé.