Theia a Eindri -2- Motto Českých drah: Čekej dlouho

Eindri stál k nám zády, hrbil se a zíral do zatlučených prken v okně, po chvíli se otočil a upřeně se podíval na Theiu, která mi řekla že musíme co nejrychleji vyrazit na cestu. Nejprve jsem se vymanil z Theininy ruky, když jsem se odplazil ke stěně a oprašoval se od bordelu z podlahy prohlásil jsem že nikam nejdu, protože tohle je můj domov který mám rád. Dům ve kterém nebylo vůbec nic, krom holých stěn a zatlučených prken. Theia se začala smát s tím jak tohle může být můj domov když tady nic není. Chtěl jsem něco namítnout, ale na nic jsem se nezmohl, jezuita odešel, to jsem cítil zcela jasně.

S rukama v kapsách jsem se strašně loudal, lidi do mě neustále vráželi, jak mě neviděli. Eindri přistoupil ke mě a sundal mi brýle, které na zemi rozšlápl, jenže se nic nezměnilo, neviditelnost už byla příliš zažraná a prostupovala každou buňkou v těle. Přišli jsme k zástavce autobusu, kde nás uvítala cedule hlásající do světa výluku, všechny linky byly zrušeny. Na nádraží nás uvítala ta samá cedule, všechny vlaky stály. Na cedulích se střídaly nápisy - Nikdy nepojede a vlak má zpoždění 1800 hodin. Na letišti opravovali všechny ranveje a u přístavu opravovali v moři lodní trasy. Veškerá doprava stála a nedalo se nikam dostat. Celé město bylo rozkopané s nekonečnými kolonami vozidel, která stála několik dnů na místě. Každá ulice byla rozkopaná, chodníky neexistovaly, všude se táhly neuvěřitelně vratké lávky nad bezednými propastmi. Každý dům měl lešení s cedulí padajících dělníků a zákazu vstupu všem. Sestoupili jsme do rozkopané kanalizace a po pás v neidentifikované hmotě jsme se prodírali pryč z města.

Theia byla veselá, když za městem v potůčku ze sebe smyla sračky z města schovávaje ženské křivky za bujným porostem. Eindri se opatrně utíral žínkou, snad aby neublížil špíně, já jsem ležel na vodní hladině a představoval si že jsem list unášený kamsi a pozoroval při tom mraky. Theia byla ráda na cestách, tak dlouho už putovala s Eindrim, který ji vždy chránil. Potkali se na lesní cestě kde Theia obklopena sexuchtivými bandity se propadala do strachu, který ji paralyzoval. Eindri je všechny zmlátil a stal se Theininým doprovodem. Rychle pochopila že nemluví, když jen ukazoval rukama a i to jen zřídka, pohled mu úplně stačil. Eindri jako jeden z mála se dostal živý z Faerských ostrovů kde po zemětřesení za několik málo hodin zmizely celé Faerské ostrovy kdesi pod hladinou. Před katastrofou tam žilo 300 milionů lidí a na největším z ostrovů obklopen všudypřítomným městem se nacházel vrt kde se těžily diamanty, největší ložisko na světě. Na mírné otřesy po celých ostrovech byli místní zcela zvyklí a nepřikládali jim žádnou důležitost, všichni chtěli co nejdřív zbohatnout, až na Eindriho, ten se dál tvrdošíjně věnoval rybolovu se svou starou kocábkou dokud ostrovy nepohltilo moře a nebylo se kam vrátit, potom se vydal na jih. Po koupání přišel večer a Eindri s králíkem, Theia přikládala dřeva do ohně, který jsem tiše pozoroval, hlavou mi táhly chaotické myšlenky vedle králíka v klícce, Theia naznačila Eindrimu ať ho nezabíjí a ukázala na mě.