Jacques Prévert - U květinářky

Ne, to jsem musel číst už kdysi, snad v nějaké školní čítance. :-)

Zajíci,

tuhle báseň sem kdysi, myslím, dal Péťa Pusík a měl k ní docela nechutný komentář. Napadlo mě, že bych mohla napsat já svůj komentář - básní.

Tu Prévertovu báseň jsem již někde četl - je krásná. Za tu tvou posílám tip.

nezaštiťuj se Prévertem, samas napsala! :)) Mně se líbí právě ten pohled odjinud. Jako bych umírala a přitom šilhala ... skvělý fotograf, jsem si listovala va strýčkovi G - dík, s´pochopila, že, co mi nenapíšeš, nevím :) někdy přemýšlím, že státu dlužím za školné 

už nepředaný dar mě pořád fascinuje

Evženie,

chtěla jsem svou básničkou jen vyjádřit letmé dojmy z Prévertova textu. Těch dojmů bylo samozřejmě více, ale moje komentářové básničky musejí být hodně krátké už proto, že ty jeho jsou tak dlouhé.

law,

já nikoho naděje nezbavuji, to pan Prévert.

Na rozdíl od básníků zobrazovali podobný námět velmi často popoví nebou country textaři, viz například "Drahý můj", nebo ta písnička Blizzard, kde zpívá Jiří Grossman o tom, kolik mil mu zbývá k Mary Anne. Textaři to ale vždy viděli, na rozdíl od pana Péverta, z pozice umírajícího muže.

Mě fascinuje na J.P. básni ta dynamičnost, to, jak opakovaně popisuje kácení květin a kutálení peněz. Připomnělo mi to fotografie Philippe Halsmana a Savadora Dalího, vznikající ve stejné době jako tato báseň. Na nich se také pořád něco kácí něco létá vzduchem. Pokud to neznáš, stačí si zadat do Googlu Philippe Halsman Salvador Dalí - fotografie.

Aru,

chybička se vloudí a já moc děkuji za to, žes mě na ni upozornila. Opraveno.

Velmi pěkně skloubené.

... oprava: Teprve teď jsem to pochopila:) ten už nepředaný dar je právě ten horor - to uvědomění, když už jsi jednou nohou na druhé straně, asi ... tak asi tip, žes mě dostala:) - ale neusmíval se. Nebo asi. Dám pak vědět ... :D

:) mi přijde, že ta Prévertova je kouzelná tím pochytáváním rozběhnutého. Když ty ubereš druhý pohled, musíš něco přidat ... O smrti toho moc nevím, jen si nedokážu představit, že bych umírala s úsměvem, když bych nedokázala už předat dar někomu blízkému - asi bych měla zoufalý šleb "dejmiještě půlhoďky - prosím!" :) Ale jen polemizuju - třeba to bude jinak.

Zarazil mě - už nepředaný dar - ... ještě umírá, šiš, a ty ho už zbavuješ veškeré naděje! básnířko nepřející! - tě ráda čtu:)

s tím nužem který umírá

- s "mužem" slečno básnířko (-:

jinak souhlas s Alegnou

Díky za típek, Romane.

Drama ! Toje něco pro filmaře ! Chtěla bych taky umět psát takovéhle scénáristické básničky jako pan Prévert.  Jenže on byl jako scénárista i jako básník profík a já jsem jen zahradnice.

drama mezi květinami......*/***

Alegno,

v té Pévertově básni jsou ukryty dva příběhy. Příběh umírajícího a květinářky. Oba si lze jen domýšlet. Prévert miloval ženy, proto si domýšlel příběh květinářky. Já si spíš domýšlím příběh toho muže.

Prévert byl povoláním scénáriista a na téhle i jiných básních je to vidět. Před očima se odvíjí filmová scéna a citlivý čtenář se na ni dívá očima kameramana.

jistě by si rád přečetl tvoje něžné řádky**