Pořád mi chutná chleba

Vzpomínám na nápisy předešlého života.
KAŽDÝ ZAMĚSTNANEC PÍCHÁ POUZE SVOU VLASTNÍ PÍCHAČKU.
Měl smysl pro humor, ten, co to napsal?
Či šlo jen o neutnutelnou zodpovědnost pracovníka ROH?

        Mozek byl navržený hodně promyšleně.
        Tak abychom nad ním nikdy nemohli získat plnou kontrolu.
        Proto obsahuje mnohé pojistky.
        Vypadají jako duševní poruchy.
        A kdyby to nestačilo, tak přijdu války a ideologie.
        Ty už ho postaví do latě.


    Nikdy jsem nepotkal kouzelného dědečka.
    Nebo ano?
    Leccos člověk mine, aniž si všimne, jak je to důležitý.    
    Potom vede hlubokomyslný rozbory proč to minul.    
    Dospělost je plná hlubokomyslností, protože si člověk najednou myslí, že něco ví.
    Má přece zkušenosti.
    Už se dotkl rozpálenejch kamen.
    A ví, že to pálí.
        HAJS!

PS.
        Všichni jsme součástí příběhu.
        Jen vědět, na které kapitole.