Přiznávám, že je to konstrukce. Je to námět na miniaturu, který mě napadl už hodně dávno, ale nikdy jsemji nenapsal. Z ničeho nic se mi vynořil z mysli a za ním myšlenka zkusit ho zpracovat jako haiku.  Bylo potřeba se z toho odmáznout a dostat to do roviny pozorovatele, který se stává příběhem, splývá s ním, zaniká v něm, je jen obraz a zvuk.  Ještě když jsem občas cestoval vlakem, stávalo se, že jsem někde dloho čekal na nádraží. Nikdy jsem se nenudil, stával jsem se příběhy lidí kolem sebe. Mohl jsem takový obraz vidět. Ale upřímě, spíš je to metafora na mé mládí.

Děkuji Jitko, za pěkný komentář.

Pavle, ty mě velmi překvapuješ. Je zajímavé, že s Tvými, téměř "zenovými postřehy" (ber mě s rezervou) u jiných děl, včetně mých, trefně empatický, bystře pojímáš, vedeš k možnosti vidět z jiného úhlu...

A pak předložíš toto haiku. Zajímá mě, jestli je autentické, či pouhá konstrukce. 

Poslední dobou inklinuji spíše k haiku minimalismu, než naopak. Ale každá situace jde naproti svým možnostem. 

mám tě rád/jsi tam?/obsazovací tón

Pro mě nejdůležitější prvky.  Ale nevnucuji, pouze předkládám své vjemy, protože mi je zde příjemně. Navzdory smutnému obsahu haiku. 

Můra73: Moc děkuji za přínosný komentář. O senrjú se toho nedá ani moc vygooglit.

Zachycení situace, ve které se sešel zvukový i zrakový vjem. Hezký nápad i provedení. Text vybízí k představám, kdo komu volá a v jaké situaci... jestli je chodník mlatový, jestli má hovor na hlasitý odposlech. V mém vnímání je text zařaditelný jako senrjú, což je seterská kategorie haiku, která se soustředí na člověka (haiku na přírodu). Tady to u mne osobně funguje, ale je to hodně technický text, v haiku i senrjú  pozor na snahu o přílišnou originalitu, často je na úkor soudržnosti a švihu textu. 

jsem pro mini :)*

Byla bych spíš pro miniaturu...  z haiku splňuje počet slabik...

Bezva.Nedokončené, domýšlím...pro mne haiku, neohaiku..:-))

Je to zajímavý nápad a pěkná miniaturka, myslím ale, že haiku to není.