Myslela jsem to všeobecně. Někteří autoři se deprimujícím tématům vyhýbají už proto, že vědí, že čtenáři taková díla neradi čtou.

Umratico, tak tohle si myslím nejsou deprimující verše, nebo mám níže položenou laťku :-)) a snad i konec je nadějeplný, alespoň pro mě. Díky za kritiku. 

Já myslím, že můžeš psát i o strašných věcech, ale vždycky by ten text měl obsahovat východisko, světlo na konci tunelu. Faktem je to, že tady na Písmáku má vždycky větší úspěch básnička, která rozveselí, než ta, která čtenáře deprimuje, i kdyby ta druhá byla mnohem líp napsaná.

Filosofko, ahoj,

kdepak, neber to prosím tak, že mám např. něco proti upovídaným básničkám, některé jsou upovídané úplně čuprově. Každá zdejší názorová zmínka je spíš instantní kávou daného okamžiku, za mě jakéhosi prolínání čtenářova a autorova světa, nic autoritativního. Obecně mají básně tu vlastnost, že stále s týmiž grafémy, mohou jindy chutnat dočista jinak:). S čímkoli se pak třebas v návrhu v básni pohne, může ovlivnit jiné místo, drobný význam, celkové vyznění, zkrátka chemickou rovnováhu básně? Tak? Psát ty reflexe, aby spolehlivě předaly vše, co bychom rádi řekli, může být stejně složité jako pokoušet se o samotnou báseň.

Osobně mám ráda různé interpretace, pohledy druhých k textu, který jsem si přečetla třeba včera nějak po svém atp. Můj poločtenářský zásah do tvého textu vlastně zároveň zprostředkovává i nějakou vnitřní báseň, kterou jsem si z něj vytěžila. Je to sdílení, citlivé pro obě strany. V žádném případku se necítím být kompetentní určovat, co je objektivně dobře a co nikoli tam, kde je subjektivita nejpřednějším rysem.

A také se mi líbí ten stav, kdy autor nevnímá úpravu jako čtenářské nepochopení např., prostě jen pohled jiných autonomních očí. Na chvilku si je půjčujeme, aby přišel efekt, tak tohle jsem také napsal?/Tohle jsem také přečetl? Atp.

Jsou samy za sebe, naše básně, ale tu prostě pokoušíme tu případnou domluvu, co a jak jsme uviděli. Když dá potom někdo najevo, že nečte vhledy druhých (či konkrétně můj) rád, vím, kde nekonsolidovat planou energii. 

Moorgaane, mám na poezii jiný názor. Chci přenést pocit, možná vyvolat pár otazníků v hlavě, emoce nemusí být takové, že to člověka roztrhá, šokuje, vytrhne ze všednosti. Nejvíc se mi líbí, když někdo vidí poezii ve všedních věcech, v poledním kafi, v ranním rituálu, v denní práci, abychom si víc cenili toho, co už máme. A se zlem se nervu, o tom je ta báseň. 

Silene, kritiky si vážím, nepíšu to jako ventil. Četla jsem teď verše o válce, my už ji neznáme, nevidíme kolem sebe krev ani plynový komory ani hladomor, jen si o tom čteme, odosobněně se na to díváme ve zprávách, ale poesie umí přenést pocit, v tom je cenná, proto jsem to psala. Ale máš pravdu, že moje básničky jsou upovídaný. Líbí se mi to i u jiných autorů, tak to tak píšu. Některé nápady si beru k srdci a asi pár slov opravdu vynechám, aby to pro mě neztratilo rytmus. 

Psaná pro úlevu je dobrá tak, jak stojí, a funkční.

Pokud by autorce šlo třebas o umělecký záměr, prospěl by jiný, osobnější název. Ubírala bych slov, např. "poesie" z prvního řádku, neboť stačí "píseň" druhé sloky. 

"je hořká, jak ...", "trpká, že svírá ústa"

Ve sloce třetí zestručnit na "A přece potřebná", ve čtvrté vidím:

A tak tu sedím rozpolcená na dva světy

s temnotou v sobě 

se světlem v sobě 

a s důvěrou v mosty mezi tím vším.

Potom by ještě lépe naplnila mé čtenářské očekávání, k takovému čtení mě sváděla. 

Dva světy... I o tom se dá... I o tom se musí... Jak nahoře... Tak dole... Fráze (žel platná - dobře mi tak ) 

...do poezie nepatri poezie..tam to musi řinčet a řvát..pohladit dobro a se zlem se prat..nalevat verse do diže-nechat je kvasit..a az se vypali...tak depku hasit :-)

Jedné osobě mně známé předepsal před dvaceti lety doktor v US Prozac. Ten pomohl, nějaký čas brala. Potom sama přestala, prý ji okrádal o něco v životě významného. Laické poučení: dokud to jde, berte Poezac a jemu podobné. 

závěr řekl vše i za mne :)***

každý máme v sobě temnotu i světlo......důležitá je rovnována....zamyšlím se nad tvými verši....asi čím hlubší prožitek...(je jedno jestli je to .....radost....smutek....bolest.....nádech nebo výdech)......tím víc musí ven....smutná poesie více zasáhne......*/********************

Dalesi.. Ne, ne, jen taková existenciální chvilka, čtu smutnou knížku a vlastně i poesie, co tu je poslední dobou na Písmáku je taková těžká. 

Nebo aspoň v lávky. /*

Zase nějak dolehlo řemeslo? 

Vždycky jsem si myslela, a vlastně stále myslím, že ze smutných věcí, trápení, splínu, má člověk větší potřebu se vypsat, než psát o těch pěkných. Takže je rozhodně nezatracuji:-)