Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Bezejmenný

09. 09. 2020
18
4
376
Autor
namcholtiv

vzdávat se jednotlivostí

než zdivo jizev

vyhnije v sedlinách času

 

je to jen chvíle, co jsme tady

a nové stromy

už nerostou pro naše oči

 

stovky let

tady mí předkové makali na poli

a modlili se k Bohu

 

a já tu projíždím vlakem

aniž bych tušil

 

v těchto časech

kdy se rozhodnutí

nemít děti

bere jako docela dobrý způsob

jak zachránit planetu

 

mohu jen tak plout

ve vodách promiskuitní absurdity

a spoléhat se na

fetiš filosofie

 

v němž nemotorně budujeme

kruhové kanalizace

bez vyústění

 

a možná, že se nikdo

nedopřemýšlel

ani o píď

 


4 názory

Čas plyne a my jsme v mnohém nepoučitelní.


Zemité (první půle), silné, už první sloka mě zaujala tak, že jsem se těšil na pokračování.

Další síla je: tady mí předkové makali na poli/ a modlili se k Bohu/ s já tu projíždím vlakem

Pokud se díváme na báseň tak, že není jen sebevyjádřením autora, ale má mít potenciál ke změně myšlení, pak podle mě tahle tvoje to splňuje. Prévě ve své druhé části. Navíc myšlenky jsou zde předneseny čtenáři v obrazech, které dávají veliký prostor k vlastním aplikacím. Typická pasáž je předposlední sloka o kruhové kanalizaci bez vyústění. 

Mám radost, že jsou v básni použity verše tak, jak mě sedí. Verš má být (podle mě) jednotka složená ze slov, která je schopná samostatného života. Je dnes docela běžné, že ve snaze o originalitu mnoho autorů verše láme v nejnevhodnějších místech. To mi přijde jako škubánky a ne poezie. Tvoje dílo tvoří kompakt.

Je pro mě čitelné i dělení slok. Vůbec nevadí, že jsou dvou až čtyřveršové. Je v tom vidět práce - strukturovat sdělení.  


Zajímavý.


Alegna
09. 09. 2020
Dát tip

ráda jsem četla***


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru