Budu

Svítá teď na nebi, jak krev se lije

karmín co přichází shora jak svit

a srdce víno mé tepem jen pije

a já chci vteřinu teď jen tak být.

A zažít věčnosti dotek i stín její

odložit tělo své k šatům jak sen

a vidět jak stoupá hladina v pokoji

jak světlo nalévá dovnitř zas den.

A tvé černé punčochy, jež leží na zemi

užít jak na pohřbu smuteční pásku

že noc již skončila a my jsme souzeni

za těla ztracená v peřinách písků.

Však tě má nejsladší za chvíli poprosím

zda bys nám přinesla šálků dvou kávu

a budu dívat se na tebe po vosím

pohledem žihadel na ňader slávu.