Subjektívny prierez prechádzkou

METRO - blízko a daleko. Příroda voní a růžové hrušky, strom - opírám se, píšu esej. Příchozí skupina - připájím se. Ulice a domy s byty pod úrovní ulice, sušení prádla s výhledem na město. Ulice, kterou sjížděli na longboardu, než si kamarád rozbil hlavu. Dolů kopcem. A zas nahoru, vrásnění a hranice. Oficiální ulice přechází do skroucené uličky - každej den potkáváme chleba. Sklouzáváme dolů, znovu. Hledáme občerstvení, chci sad a kyselá jablka, a nebo hrozen. Myšlenky přerazí chuť posledního loku kávy z termosky. Je tady stín. Slunce vyhřívá vylidněnou ulici, užívám si brizolitové fasády. Stříhání psů, chovatelské potřeby, zasraný ulice. Tři lidé a jeden pes - atraktivní prostředí plážové chýše. Sedím na výhledu, jím kozej sýr a chce se mi zvracet. Piju limonádu a je to lepší. Řeka, baráky, řeka, baráky, park, kůň a kopa kamenů. John se dívá na druhou stranu a já se dívám na věž. Znám jí už z každé strany? Úzký chodník zarostlý keříky není omamný - nekvete. Za zarostlými brankami je cítit prostor, v jedné bydlí B. Jozífek. Setkání na nadhledu - on tam sedí a on tu odpočíval jednou, fakt jenom jednou. Překračuji různé druhy bylin, divám se na les a mám potřebu vstoupit. Rozeznávám borovice. Míjím objekt enviromentálního charakteru - vrstvení jednotlivin propíjejících se v průběhu času. Sláma, plevel, větve - hnědá, červená, vícero druhů zelené. Přemýšlím nad jeho temporalitou a nalazuji se. Lezu po modrém křemenu, na vrcholku nacházím modrej tag - graffit. Peek: trip se prolomuje. Dobrý den, čtu místo. Gramofon čtu polštář, mozaiku odpadků čtu postel, kniha u křoví neslouží na čtení. Sbohem. Dvě hrušky na modrém křemenu, teplé růžové tepny v něm - energie. Kobylka, mravenec a moucha objevují mojí nohu. Uvolněná leží nad srázem, pod ním se třpytí řeka. Nejvíc je vidět proudy. Vstupuji na přívoz nebezpečně - čekajíc na molu. Plavba je krátká, potřebuju loď. Vstupuji do města. Znám ho teď z každé strany?