exkurze VII (poslední)

no jo, když ty právě vidíš pořád takové to klasické schéma, kdy nutně v procesu odpouštění existují dvě svébytný a v podstatě izolovaný jednotky: "já" - odpouštějící a "ty" - ten, kterému je milosrdně odpuštěno... jo, je to takový nejjednoduší pohled a dají se na tom stavět argumenty o přežitcích a podobně... podle mě se odpuštění právě nemusí odehrávat v rovině "já" - "ty"... a tak dál.

ale nemyslím, že zrovna sem tento typ diskuze patří.

no já se obávám, že se to nedozví ani básník.

Marná otázka, protože se to nikdo (mimo básníka) nedozví. 

ale na druhou stranu by se mi v tom světě spousta věcí zjednodušila... něco za něco.

hm... tajně závidím vyrovnaným lidem úřednického typu, co touží jen po dosažitelném.

nejen transplantace. marný je všechno.

líbí se mi ten začátek až k chodbám a pak šedej závěr :) musela jsem se zamyslet, kudy teď vedou ty moje

opět paráda.