život v lednici

Pootevřené dveře smyslu života, jako vnitřní prostor lednice. V chladu a marnosti jedinou nadějí jsi ty, má žárovko vyšroubovaná. Stačí jen dvě otočky závitu pro kontakt s tvým zářivým světlem. Ale chladem ztuhlé prsty nedokáží potočit tvou baňkou. Škvírkou sice uniká zima, jenže vrnící kompresor, s vypětím sil, udržuje v našem prostoru chlad. S neustupující zimou, bez špetky teplé naděje, už zapomínám, proč jsem si tak intenzivně přál rozhýbat ztuhlé prsty. 

V kómatickém stavu hledím, jak budoucnost otvírá dvířka dokořán. Čísi teplé ruce nahmatají tvou baňku bez paprsků. Krouživým pohybem uvolní tvé kořeny z našeho chladného prostoru. Letmým pohledem skrze tvou průhlednost, kontroluje ucelenost tvé wolframové duše. Jen vrnící kompresor a zvukový tón, délky otevření vstupu do našeho světa, ruší očekávání návratu tvého světla. V údivu s kroupou v oku sleduji, tvůj krkolomný pád na dno odpadkového koše, mezi slupku banánu a tetrapakového obalu nízkotučného mléka. Aha tak nechyběly dvě otáčky závitu, ty jsi nám lásko, jen zhasla.